(11.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu poslanci Martinu Římanovi. Slovo má pan místopředseda Ivan Langer, připraví se pan poslanec Oldřich Vojíř.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní předsedající, pane premiére, členové vlády, kolegyně a kolegové, když jsem přemýšlel nad tím, jak přistoupit k hodnocení programového prohlášení vlády, řekl jsem si, že jednou z možných metod, a nakonec jsem ji zvolil, je metoda, kdy vezmete volební program jednotlivých politických stran, které jsou zastoupeny v této koaliční vládě, a srovnáte ho s programovým prohlášením vlády samotné. Myslím, že to je, má-li tato vláda být označena za koaliční, jeden z možných metodických postupů, jak programové prohlášení vlády hodnotit.
Přiznám se, že očekávám překvapení, zejména z řady sociálně demokratických poslanců, když začnu své hodnocení na základě této metody upřímnou gratulací premiéru Vladimíru Špidlovi za to, co se podařilo sociální demokracii do tohoto programového prohlášení vlády prosadit. Neboť podíváte-li se velmi detailně na volební program sociální demokracie, podíváte-li se na programové prohlášení vlády, zjistíte zcela jednoznačně, že to, o čem Vladimír Špidla tajně snil v dobách svého opozičního poslancování, to, na co neměl šanci prosazení za opoziční smlouvy, nyní díky svým koaličním partnerům hodlá realizovat téměř na sto procent. A za to si opravdu, a teď to myslím skutečně upřímně, byť mě budete podezírat z ironie, zaslouží velkou gratulaci a ocenění, protože získat ve volbách 30 % a potom do vládního prohlášení prosadit 100 % svého programu, to je opravdu věc, která si ocenění zaslouží. Je to možná o to zajímavější, že máme sice poměrný volební systém, ale při sestavování vládního programu platí systém prostý a většinový, ve kterém sociální demokracie bere úplně vše.
Podstatně menší gratulaci, řekl bych, že spíše jen takové zdvořilostní potřesení rukou, patří lidoveckému předsedovi panu Cyrilu Svobodovi, který je zde nepřítomen. Ona gratulace ale na rozdíl od pana Špidly není za to, co ve vládním programu je, ale za to, co ve vládním programu není, protože lidovcům, jak jsem pečlivě četl programové prohlášení vlády, se opravdu podařilo do vládního programu prosadit své, tedy nepřítomnost zákona o registrovaném partnerství. Připočítáme-li tedy k tomuto úspěchu boj proti gayům a lesbičkám, tři lidovecké ministerské posty, potom je to docela chvályhodný úspěch a jakous takous gratulaci si Cyril Svoboda zaslouží. To je ovšem, pokud jde o koaliční vládu, vše.
Pokoušel jsem se v programovém prohlášení najít něco, co by připomínalo program Unie svobody. Myslím, že celá řada mých kolegů se pokoušela o něco podobného - a marně. A byl bych proto rád, kdybyste, paní předsedající, mohla sdělit panu premiérovi, že se mu někde ztratila Unie svobody. - Když se podívám do tohoto sálu, tak se ztratila nejenom z programového prohlášení, ale dokonce i z Poslanecké sněmovny. (Potlesk.) Pane premiére, najděte si svou Unii svobody.
Vím, že jste zklamáni tím, že Unie svobody není jak v programovém prohlášení vlády, tak v Poslanecké sněmovně přítomna, ale mám pro vás dobrou zprávu - Unie svobody v programovém prohlášení přes mé hodnocení přítomna je. Najděte si první stranu, první odstavec, čtvrtou větu a její konec, tam je napsáno Unie svobody. Jinak ovšem, kdybyste se podívali na vládní prohlášení a neměli dobře přečtený první odstavec, kde se píše, že to je koaliční vláda složená ze sociální demokracie, lidovců a unionistů, tak věřím, že byste dospěli ke stejnému závěru jako já, že je to programové prohlášení sociální demokracie, buď v koalici s KSČM, nebo tolerované KSČM. Myslím, že si toho jsou tvůrcové tohoto programu vědomi, a proto tam tedy pro jistotu ono sdělení, že to je programové prohlášení vlády těchto tří politických stran, zapsali.
Nakolik je rezignace na volební program výměnou za několik ministerských postů seriózním přístupem k voličům, to je otázka pro samotné poslance Unie svobody. Nakolik je to dobrý obchod, posoudí jejich voliči. V tuto chvíli je přinejmenším jasné, že to je jenom obchod, že jsou to ministerská křesla poskytnutá výměnou za pokorné nebo možná pokořující mlčení a přitakávání sociální demokracii.
A já bych se chtěl zeptat, byť nepřítomných, ale přesto alespoň existujících členů vlády za Unii svobody, chtěl bych se zeptat pana Petra Mareše, Vladimíra Mlynáře, Pavla Němce, jestli jim to opravdu stojí za to. Jestli jim opravdu jejich tři ministerská křesla stojí za naprostou a absolutní rezignaci na svůj volební program a na sliby, které dali svým voličům před volbami. Já jsem slyšel z řad Unie svobody, že je připravena podpořit tuto vládu a že poté, co Česká republika vstoupí do Evropské unie, tak v tichosti tuto vládu opustí, protože hlavní cíl byl dosažen - Česká republika se stane členem Evropské unie. Možná takováto strategie ze strany Unie svobody zvolena bude, nicméně teď chci jednoznačně sdělit, že to z poslanců Unie svobody, kteří zvednou ruku pro programové prohlášení vlády, nesnímá jejich odpovědnost za to, co tato vláda na této zemi napáchá.
Přiznám se, že po zkušenosti s hledáním Unie svobody v programovém prohlášení jsem se už nepokoušel ani hledat nestraníky. Omlouvám se za to, ale myslím si, že jejich program nebo jejich programové teze a vize není možné v tomto programovém prohlášení vlády najít, a já doufám, že ho alespoň četli, že ho četla paní Fischerová, že ho četl pan Karásek a že si uvědomí, jaký význam, jakou váhu mají jejich dva hlasy, obzvláště podíváme-li se na plán vlády, jak hospodařit s veřejnými financemi a co po této vládě a jejich gigantických rozpočtových schodcích má zůstat. Doufám, že jste to alespoň četli a že si uvědomíte, jakou váhu váš hlas má a o čem budete rozhodovat.
Máme-li zhodnotit programové prohlášení vlády, pak lze bez velké nadsázky konstatovat, a asi se budu opakovat po svých kolezích, že jde o příslib budování socialistického ráje, ovšem s následky vpravdě pekelnými. Výsledkem rozpočtové politiky této vlády bude gigantický státní dluh, který - troufám si odhadovat - po čtyřech letech tak velkých deficitů při spojení s tím, s jakým schodkem stát existuje nyní, dosáhne závratné výše jeden bilion korun. Zkuste si představit jeden bilion korun přepočtený na každého jednoho občana České republiky včetně nemluvňat a včetně kojenců. Zkuste si představit, co znamená splacení tohoto dluhu, připočítání všech úroků, které je za to třeba platit, a zkuste si položit otázku, kdo ty peníze bude platit. Zda to budete platit vy jako tato generace, nebo zda to nebudou muset platit lidi a děti po vás.
Výsledkem budování tohoto socialistického ráje bude, a troufám si tvrdit, že je to věc téměř jistá, obrovská nezaměstnanost dosahující na konci funkčního období více než 10 %. Stačí se podívat jen na politiku zaměstnanosti bývalého ministra práce a sociálních věcí, který je nyní premiérem této vlády, kterého lze označit za nejméně úspěšného ministra vlády minulé. Přes 35 mld. korun investovaných do politiky nezaměstnanosti se podařilo Vladimíru Špidlovi za čtyři roky při existenci omezení této vlády opoziční smlouvou téměř zdvojnásobit počet nezaměstnaných. Je to velký úspěch. Tentokrát už pan Špidla nebude nikým takto omezován. Stačí se podívat do programového prohlášení vlády, a já prorokuji, že bude úspěšnější nejméně dvojnásobně, než tomu bylo v minulém volebním období.
Výsledkem této vládní politiky bude závratný růst byrokracie a s ním rostoucí prostor pro korupci. Je přece logické, že tam, kde je někdo závislý na rozhodování úředníka, vzniká ten nejpřirozenější prostor pro korupci, a vláda může tisíckrát deklarovat, že chce bojovat s korupcí, nicméně sama svým praktickým každodenním jednáním zvyšuje prostor pro korupci.
Zvyšujete prostor pro korupci tím, že činíte občany závislé na někom jiném.
Výsledkem této vládní politiky bude podle mého přesvědčení likvidace drobných podnikatelů a živnostníků. Můžete se tisíckrát zaklínat tím, že budete podporovat toho či onoho, ale svým praktickým konáním, zavedením registračních pokladen, registračních účtenek - nevím, jestli budete registrovat také každého jednoho zákazníka - snížením hranice odvodu DPH neděláte nic jiného, než házíte klacky pod nohy drobným podnikatelům a živnostníkům. A budete-li tuto politiku skutečně realizovat do důsledku, můžeme si spočítat za čtyři roky, kolik stávajících živnostníků přežilo tuto politiku a kolik zahynulo.
***