(11.00 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Ano, pravdivá slova nebývají příjemná a příjemná slova nebývají pravdivá, jak napsal čínský myslitel Lao-c´. Myslím, že Poslanecká sněmovna by proto měla posuzovat vládní program velice zdrženlivě.
To platí i o částech věnovaných zahraniční politice. I když samozřejmě deklarovaný zájem o realizaci vyvážené zahraniční politiky bych vítal. Ale z uvedeného textu i z prvních kroků nové administrativy na Ministerstvu zahraničních věcí vyčítám zásadní změny proti dosavadní praxi. Tedy nepřiměřené, skoro výlučné preferování transatlantické vazby, oslabení důrazu na druhý a třetí pilíř Evropské unie, stejně tak jako redukci naší účasti v zahraničí, tedy sítě zastupitelských úřadů. Už jednou například pan náměstek Winkler se pokusil redukovat v době Zieleniecova ministrování naši zahraniční službu a deklaroval úmysl, že by měla být v podstatě sítí kopírující zahraniční zastoupení Rakouska. Znamenalo by to vlastně vyklizení prostoru třetího světa tak, jak to není v zájmu naší země a její ekonomiky, protože naše exporty mají velkou šanci právě v teritoriích třetího světa, i když zatím tyto země příliš v centru naší pozornosti nejsou.
Z toho, co jsem uvedl výše, je myslím dostatečně zřejmé, že nepokládám tento vládní program za realistický, a proto jej nemohu podpořit, a to přes to, že obsahuje dost styčných bodů s programem mé vlastní strany. Obávám se totiž ještě větší míry neshody mezi vládním prohlášením a skutečnou politikou vlády, jako v případě předchozí sociálně demokratické vlády Miloše Zemana. Kromě toho mám jisté pochybnosti i o kvalifikaci a potřebných odborných zkušenostech některých nově nominovaných členů vládního týmu. Možná i proto, že mnohé z nich znám z jejich dosavadní parlamentní práce. Navíc, vážené dámy a vážení pánové, musím k prohlášení zdůraznit, že náš skepticismus je při celkovém hodnocení předloženého vládního Programového prohlášení také cudností našeho intelektu. Vladimír Špidla doslal šanci od voličů, ale zatím se zdá, že - řečeno s Macharem - zůstal, tak jako jeho Marcus Antonius, vztyčený klas prázdný. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu Ransdorfovi. Slovo má pan poslanec Karel Sehoř, připraví se pan poslanec Martin Říman.
Poslanec Karel Sehoř: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, jistě nebudu tak vtipný jako pan poslanec Ransdorf, zato budu velmi krátký.
Srovnal jsem si vládní prohlášení vlády sociální demokracie z roku 1998 s prohlášením, které nyní obhajuje koaliční vláda. Očekával bych, že letošní prohlášení bude ovlivněno zástupci koalice směrem k menší míře přerozdělování, ke snížení daňové zátěže, k posílení konkurence atd. Nestalo se tak.
Budu-li se věnovat pouze tématu, kterému jsem se věnoval v minulém volebním období, to je dopravě, musím konstatovat, že v roce 1998 se o rozdělení Českých drah vůbec nemluví. Přesto v průběhu volebního období došlo ke schválení zákona o rozdělení, které ovšem nerespektuje potřeby státu, to je zvýšení efektivnosti provozování drah. V novém prohlášení se hovoří o dokončení transformace ve smyslu tohoto neuváženého a do budoucna škodlivého zákona.
Vliv koalice bych mohl cítit z formulace "hledat možnosti efektivního využití regionálních drážních komplexů". Vzápětí je však znehodnocen větou o současném zlepšování dopravní obslužnosti integrovanou regionální dopravou. Pokud připustím, že integrovaná doprava může být řešením pro velká města, regionální drážní doprava za existence již zmíněného zákona nemůže být nikdy efektivní.
Pokud jde o spolupráci s kraji, jistě se nemůže jednat o jejich přizvání také ke spolufinancování. To by za současného stavu rozpočtu krajů nebylo možné.
Zrovna tak za stavu, kdy není zajištěna efektivnost provozování drah, je obtížné - cituji - zkvalitnění plnění závazku veřejné služby. Výsledkem by mohlo být jen zbytečné vynakládání veřejných prostředků. Je zajímavé, že vláda uznává zavedení konkurence v telekomunikacích. Doufá tak, že se zefektivní služby občanům. Proč tomu tak není v drážní dopravě, se můžeme jenom domnívat.
Očekával jsem od koaliční vlády větší posun směrem ke snižování veřejných výdajů, a tím citlivějšímu přístupu k zacházení s penězi občanů a firem. Bohužel doprava bude jedním z resortů, který chce sanovat neefektivní potřeby do budoucna ještě méně kontrolovatelné obchodní společnosti než dosud. Zajistí tak sociální smír. Na něm vydělají jen někteří, ale zaplatíme jej všichni.
Je jasné, jak bude každý z nás dnes hlasovat. Vést rozsáhlé projevy je zbytečné. Odpovědnost však bude ležet na těch, kteří dnes vysloví vládě důvěru. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu poslanci Sehořovi. Slovo má pan poslanec Martin Říman. Připraví se pan místopředseda Ivan Langer.
Poslanec Martin Říman: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, slyším větu: Ten už tady dlouho nebyl. Ano, dovolte mi, abych své první vystoupení na půdě této sněmovny ve své nové roli poslance Parlamentu zahájil kritikou. Ba co dím, zásadní kritikou, protože text, o kterém tady dnes diskutujeme, nic jiného bohužel nezaslouží. (Poznámka ministra vnitra Grosse: Zdrcující. - Veselost v sále.)
Tento vládní program je více než cokoli jiného soupisem parciálních, vágně formulovaných zbožných přání jednotlivých ministrů, než komplexním a především reálným názorem na kvalifikované řízení země. Mimochodem - porovnáme-li jeho verze, k nimž jsme se tak či onak dostávali, zjistíme, jak se každý další upgrade toho textu stával bezobsažnějším, plytším a frázovitějším.
Chybí zde především to, co programové prohlášení činí teprve seriózním a vážným dokumentem, tedy srozumitelné a explicitní zarámování jednotlivých agend do celkové vize vlády a do celkového hospodářského a sociálního rámce její politiky.
Program vlády musí být všechno jiné než ustrašené uspokojování dílčích zájmů jednotlivých profesních, sociálních a dalších zájmových skupin. I když vlastně ano. Jeden vše prostupující leitmotiv jsem tam našel. Totiž uhlířskou víru, že Ministerstvo financí je mlýnek na peníze, nebo chcete-li jinak, že za peníze daňových poplatníků není nikdy nic dost drahé. A když jsem poslouchal vystoupení svých předřečníků, šéfů klubů koaličních stran, taktéž kolovrátkové, bezmyšlenkovité, pro mě děsivé omílání slova "proevropský", jako kdybychom podobnou zaklínací frázi už někde a někdy slyšeli v minulém životě. Jistě si všichni vzpomenete na slůvko "prosovětský".
Ale vládnutí, abych se vrátil k textu, to je správa země jako celku, ne po jednotlivých ministerstvech. Vždy je ohraničena ze dvou stran. Za prvé nastavením těch parametrů svobody, které umožňují, aby občané byli počínáním vlády obtěžování co nejméně. Ale na druhé straně tyto parametry musí také zajistit, aby lidé mohli své tvořivé schopnosti, um, vynalézavost, píli, přirozenou touhu a úsilí po zlepšení vlastního osudu realizovat v prostředí bezpečí a stability. Jednoduše řečeno - vláda musí umět zasahovat tam, kde to zapotřebí je, a neplést se lidem do životů tam, kde to škodí. To je nesmírně obtížný úkol pro každou vládu, nejen tuto, najít správný, vyvážený mix těchto požadavků. Avšak jedině tak se může země rozvíjet a postupovat kupředu.
Ovšem tato vláda vsadila jednostranně na myšlenku, že nejlepší způsob vládnutí je považovat své občany za malé děti, které je nutno vést za ručičku, nasazovat bryndáček a uvážlivě přidělovat kapesné.
***