(16.10 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Myslím si, že není řešením pouze určitým způsobem nalévat prostředky do politiky nezaměstnanosti, do těchto regionů, protože se ukázalo, že za čtyři roky je jejich efekt téměř nulový. Myslím si, že je nezbytně nutné učinit mnoho pro to, aby mohla i v České republice nastat migrace pracovních sil. To je otázka dobrého, kvalitního spojení mezi průmyslovými centry, otázka nezvyšování minimální mzdy, neboť zvyšování minimální mzdy vytváří velký tlak na to, aby například tři prodavačky v malém obchodě se musely zúžit na dvě, protože ten obchodník by jinak zkrachoval. Je to otázka možnosti bydlet. Tady se asi s vládou sociální demokracie nikdy neshodneme, ale jsem přesvědčen o tom, že deregulace nájemného je jedním z kritérií, jak uvolnit trh s byty. Poslední věc je demotivující záležitost sociálních dávek. V této oblasti jsme se také nikam s vládou sociální demokracie nepohnuli, ba naopak se tyto dávky ještě dále zvyšují.
Paradoxně platí, a myslím si, že jeden z mých předřečníků to řekl, že v oblasti učitelů, především základních škol a mateřských škol, tito lidé, kteří mají střední a vysokoškolské vzdělání, berou méně než ti, kteří jsou na podpoře. Dá se to docela úspěšně prokázat. Myslím si, že to je velice špatný signál, velice špatný jev, kdy se takříkajíc nevyplatí pracovat. Zdá se mi to velmi špatné a demotivující.
Dámy a pánové, myslím si, že bych nalezl další a další argumenty, další a další případy, kdy z předloženého programového prohlášení vlády je evidentní, že se mnohé nepovedlo, že za mnohé nemůže, že za to může spíše buď vliv prostředí, nebo tato sněmovna. Myslím si, že to, co skutečně bylo dílem vlády sociální demokracie, je v mnohem a mnohem menší míře, než pan ministerský předseda předvedl.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Dále bude hovořit pan poslanec Vlastimil Tlustý, připraví se pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, kdyby byla pravda, že tyto dva tlusté sešity, které dnes projednáváme, si přečte každý občan této země a udělá si na ně názor, tak jak to říkal jeden z předřečníků, bylo by zbytečné tu cokoli dodávat. Ale protože se obávám, že to udělá opravdu velká menšina občanů této země, a docela se zájmem budu sledovat zítřejší denní tisk, kolik faktů z této zprávy se v něm zítra dozvíme, nezbývá, než citovat z tohoto obsáhlého materiálu. Vybral jsem pro vás celkem 22 citátů, které jsou podle mého názoru hodny pozornosti nejenom vás, ale celé veřejnosti. Dvaadvacet citátů, které dokazují, že v té zprávě se občas neříká pravda, že občas se pravda sice říká, ale je špatně interpretována, občas se sice pravda říká, je správně interpretována, ale chybí, co s tím dál. Chci na těchto 22 citátech dokázat, že slova nejsou vždycky činy, a v této zprávě tomu bohužel tak je, a chci také předložit veřejnosti 22 důvodů pro to, proč by měli věřit někomu jinému, než jsou autoři této zprávy.
První tvrzení - citát: "Výrazně se podařilo pokročit s boji s daňovými úniky." Stačí se podívat na vývoj výběru daní, na metodické změny, a doporučuji autorům drobnou korekci: Vypusťte slůvka v boji. Správné tvrzení totiž zní: Výrazně se podařilo pokročit s daňovými úniky.
Druhý citát: "Vláda výrazným způsobem pokročila ve zvyšování transparentnosti veřejných financí." Píše se tak na straně 37. Stačí se podívat do pravidelných hodnocení České republiky zveřejňovaných všemi mezinárodními institucemi, a tato hodnocení se v jednom shodují. Veřejné finance od roku 1998 nebyly zprůhledněny, jejich transparentnost byla naopak zhoršena, a to zavedením tzv. mimorozpočtových fondů a zapojováním mimořádných příjmů do bilance státního rozpočtu. Druhý citát je tedy bohužel zcela nepravdivý.
Třetí: "Výdaje rostly rychleji než příjmy, což vedlo k výraznému růstu deficitu veřejných rozpočtu," praví se na straně 39 a následuje tabulka: rok 1998 - 2,4, rok 1999 - 2,8, rok 2000 - 4,4 a rok 2001 - 5,2. Celkem stálý a solidní růst. S nepříjemným dodatkem: Všechno jsou to záporná čísla, všechno jsou to deficity. Ta čísla jsou podíl deficitu na HDP a plyne z nich docela nepříjemný závěr: Česká republika se za tyto roky maastrichtskému kritériu systematicky vzdalovala a vzdalovala, a to poměrně vysokým tempem.
Čtvrtý citát, přesněji graf, je graf, kde se vláda chlubí tím, jak rostl hrubý domácí produkt. Je tam dokonce odvážně proložená červená přímka, která směřuje k světlým zítřkům, ačkoli modrá realita za poslední čtyři čtvrtletí uvádí čísla 3,7 - 3,8 - 3,8 - 3,5 a 3,2. Ano, od roku 1998 do roku 2000 skutečně meziroční změna v procentech byla pozitivní, poslední čtyři čtvrtletí stagnuje, a dokonce mírně klesá. To je příklad toho, kde bych uvítat serióznější hodnocení české ekonomické reality.
Pokud bychom k tomuto zveřejnili dnes tolikrát diskutované grafy o vývoji státního dluhu od roku 1998, jednoduše řečeno růst na dvojnásobek, nebo kdybychom se podívali na vývoj nárůstu přerozdělování, jak se zvyšuje podíl HDP přerozdělovaný přes státní rozpočet od roku 1998 z úvodních 31 na přibližně 32,5 % dnes, realita české ekonomiky by se jevila méně pozitivně, než jak ji shledává vláda.
To byly čtyři citáty z oboru financí. Nyní mi dovolte několik dalších citátů z průmyslu a zemědělství.
Citát pátý: "Byly prakticky vyčerpány prostředky soustředěné z výnosů tzv. velké privatizace, aniž došlo k potřebné restrukturalizaci průmyslu a zemědělství." To je citát, který měl charakterizovat výchozí stav roku 1998. Bohužel se zdá, že je to přesnější pro současný stav, pro popis prostředků ve Fondu národního majetku v roce 2002.
Citát šestý: "Rozhodujícím nástrojem vládní proinvestiční politiky se staly investiční pobídky." Ano, to je pravda. Postrádám konstatování, v čem spočívají, jak jsou nákladné, ale hlavně konstatování, že je to opatření krátkodobé, které bude muset být v budoucnu něčím nahrazeno. Jsou tu totiž velké výhody pro málo vybraných, a to dokonce převážně cizích investorů. Myslím, že málokdo ví, že v roce 2002 budou tyto výhody pro vybrané stát státní rozpočet 1,1 miliardy, a to prosím nezahrnuje ta čísla, která v rámci poskytnutých investičních pobídek státní rozpočet neobdrží, protože takzvané investiční pobídky jsou daňové prázdniny. To je první příklad toho, co státní rozpočet neobdrží. Dovozy bez cla - to je druhý příklad toho, co rozpočet neobdrží. Dále jsou to pozemky od obcí, to pravděpodobně v čísle 1,1 miliardy nefiguruje. Pak jsou to inženýrské sítě od státu, to je pravděpodobně ona 1,1 miliardy, a pak je to školení zaměstnanců, což se skrývá v jiné rozpočtové kapitole.
***