(15.50 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Jestliže "zastavení nárůstu nezaměstnanosti" má znamenat dosažení nepřijatelně vysokého počtu bezmála půl milionu nezaměstnaných, má pravdu. Jde ale o stav, který byl ještě ve 30. letech minulého století nazýván sociální katastrofou či velkou hospodářskou krizí. Kdo se podrobně seznámil s tím, jak vypadá zastavení růstu nezaměstnanosti na bezmála 22 % na Mostecku a 15 % na severní Moravě, bude považovat vládní uspokojení za výsměch lidem, kteří v posledních čtyřech letech byli zbavováni lidské důstojnosti a ztráceli naději na zlepšení situace.
Není zapotřebí, abych dlouze vypočítával, jak rostla nezaměstnanost a jak málo účinná byla státní politika zaměstnanosti a především tvorby nových pracovních míst. Nezaměstnaní absolventi škol a dlouhodobě vysoké procento hendikepovaných, kteří nemohou najít práci, si v posledních letech rozhodně nepolepšili. Jak trvalý má být ekonomický růst a jak reálné jsou šance na zvýšení zaměstnanosti v situaci, kdy zahraniční investoři těží z daňových prázdnin, všemožných úlev, kterými jsou zvýhodňováni proti domácím podnikatelům, takovou perspektivu může mít česká ekonomika při podobné vládní strategii, když největší šok pro domácí podniky teprve přijde v podobě nerovné ekonomické soutěže na společném trhu kapitálu a práce v Evropské unii.
Občané se už mohli přesvědčit, jak vstřícná je oficiální česká diplomacie ke všem bruselským požadavkům a jak dalekosáhle je ochotna ustupovat před nátlakem. Tuto vstřícnost zaplatí domácí podnikatelé a zaměstnanci. Ať si ji kabinet chválí jak chce, panuje všeobecná shoda - a premiér to snad nepopře - že moderní ekonomika, její dynamický růst jsou závislé na kvalitě vědeckého výzkumu a vývoje a jsou výsledkem vysoce kvalifikované práce. Tuto skutečnost plně odrážely před čtyřmi lety předvolební sliby a byla zdůrazněna i v programovém prohlášení vlády. O tom, jak si platově polepšili za současného kabinetu pracovníci školství, jak jsou vybaveny školy, jaké postavení má věda a výzkum, si nedělá s výjimkou vlády snad nikdo iluze. Zde stát, bohužel, selhává.
Ano, vláda se chlubí poklesem kriminality, bez jakékoliv solidní komplexní analýzy vydává za svůj úspěch statistická čísla, která nijak nevypovídají o stavu bezpečnosti na ulicích ani o majetkových jistotách občanů. Nebylo by na místě doložit solidními rozbory, nebo alespoň se o ně pokusit, o čem vypovídají čísla? Pokles čísel trestné činnosti v souvislosti s užíváním drog a na ně vázané kriminality není tak výrazný - ale má si to veřejnost vykládat jako realitu, nebo jako dosud nevysvětlenou tendenci zapadající do takřka zázračného skokového poklesu obecných statistik trestné činnosti?
Co absentuje zcela a z pochopitelných důvodů, je reflexe kabinetu, přihlášení se k odpovědnosti za to, že nedošlo k té podstatné změně ve způsobech výkonu moci, k nápravě arogance moci a zastavení parcelace státních zájmů. Byl to jeden ze stěžejních momentů, které tato exekutiva při nástupu garantovala. Jak dokázaly smluvně opoziční obchody, postupy v oblasti státních zakázek výběrových řízení, nakládání se státním majetkem i reakce na opodstatněnou kritiku, k žádné změně způsobů vládnutí tu nedošlo. Také to je jedním z hlavních důvodů, proč se republika propadá do pater států s mimořádně vysokou hladinou korupce.
Lze vydávat za úspěch a důstojný příspěvek k evropské integraci a k evropské světové bezpečnosti přehnanou podbízivost a spolu s tím rezignaci na vlastní důstojnost suverénní zahraniční politiku českého státu? Je možné za klad brát to, co lze označit jako militarizaci zahraniční politiky republiky? Ano, rozumím tomu, že nabízet kapesní expediční sbory je pro vládu snazší než dělat kvalifikovanou diplomacii. Jsem ale přesvědčen, že podobná praxe je v dlouhodobé perspektivě neudržitelná, je v řadě případů zcela neobhajitelná, dostává se dokonce do rozporu s Chartou OSN a právem vyvolává ve veřejnosti odpor a pochyby.
Pokud to tak necítí jiné parlamentní strany, poslanecký klub KSČM připomíná rizika takové diplomacie, jejich škodlivost pro ekonomické, politické i kulturní zájmy České republiky.
Mám-li závěrem vyjádřit koncentrovaně stanovisko poslaneckého klubu KSČM k předkládané zprávě, pak musím konstatovat, že jde o dokument vypovídající méně o objektivním stavu země a více o snaze vlády samu sebe pochválit, o materiál kvalitou zpracování a závěry nenabízející ani perspektivní vizi budoucnosti, ani analytický pohled na současný stav. Neúplná mechanická a v řadě míst jen málo věrohodná inventura vládnutí je vysvědčením kabinetu, který se stal udržovacím a který vedle toho, že se vzdal celé řady původních záměrů a u mnohých zůstal jen na půl cestě, vyčerpal své možnosti. Takže nezbývá, než dodat - cesta končí, jak začíná. Kdesi zůstal sen přibitý časem.
Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. S přednostním vystoupením se přihlásil místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr. Poté je v pořadí stále pan poslanec Oldřich Vojíř.
Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Já jsem zvažoval, zda mám vystoupit, ale nehoráznost, kterou jsem tady slyšel z úst pana předsedy a poslance pana Kühnla, mě donutila, abych reagoval na jednu jedinou věc.
Včera vláda schválila restrukturalizaci energetického sektoru a tato restrukturalizace je ochranou před likvidací tohoto konsolidovaného sektoru, ochranou před rozprodáním českého energetického trhu v předstihu před privatizací energetiky jako celku tak, jak by si to představovala Unie svobody. To by byl čin nenávratně poškozující tuto zemi i její obyvatele.
Každý, kdo energetice rozumí, ví, o čem mluvím, a dokáže si udělat názor, kdo naší zemi a jejím obyvatelům prospívá a kdo jí škodí.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane místopředsedo. Hovořit bude pan poslanec Oldřich Vojíř a připraví se pan poslanec Vlastimil Tlustý.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové. Zatím vždy jsem vystoupil při bodu, kdy vláda předkládala dílčí hodnocení svého programu, který si schválila, a předsevzala si, že se ho bude snažit držet a naplňovat.
***