(9.20 hodin)
(pokračuje Plachý)
Je třeba varovat, že taková snaha by ve svých důsledcích mohla mít zcela kontraproduktivní účinky, neboť by mohla vést až k neodůvodněnému postupu, zaměřenému na ochranu úzkých partikulárních zájmů části soutěžitelů, a mohla by tak působit paradoxně protisoutěžně, tj. v rozporu s cíli, které si právní úprava ochrany hospodářské soutěže klade. Předložený návrh je totiž možno charakterizovat spíše jako soubor ochranářských opatření, která směřují k jednotlivým soutěžitelům bez ohledu na důsledky, které by taková opatření mohla způsobit v rámci hospodářské soutěže jako systému.
Je třeba zdůraznit, že současná legislativa obsahuje dostatek možností k řešení vzájemného vztahu soutěžitelů při obchodních vztazích, a jde-li tedy o problém, pak výhradně aplikační. Praktiky uplatňované odběrateli vůči dodavatelům mají většinou soukromoprávní charakter, přičemž navíc ne vždy jde o jednání, u něhož lze dovozovat soutěžně právní aspekty. Jde-li o jednání, ke kterému dochází v hospodářské soutěži, které je proti dobrým mravům soutěže a které je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, jde o jednání kvalifikovatelné jako jednání nekalosoutěžní s možností využití soukromoprávních prostředků ochrany podle obchodního zákoníku. Jde-li o jednání s protisoutěžními aspekty, které lze realizovat v příčinné souvislosti se získáním dominantního postavení, jde o jednání postižitelné podle zákona o ochraně hospodářské soutěže, kdy je třeba zdůraznit nové pojetí prokazování existence dominantního postavení, vyplývající ze zákona účinného od 1. července loňského roku.
U jiných druhů jednání nelze dovozovat soutěžně právní aspekty.
Při vypracování nového zákona o ochraně hospodářské soutěže byla důsledně respektována nutnost jeho harmonizace s předpisy práva Evropských společenství, které upravují oblast hospodářské soutěže. Podařilo se zde zajistit plnou slučitelnost zákona s komunitárním právem. Další novelizace zákona je proto z hlediska zabezpečení harmonizace a slučitelnosti veřejnoprávní úpravy hospodářské soutěže naprosto nemyslitelná, a to navíc s přihlédnutím ke skutečnosti, že nezbytnost novelizovat tento předpis nevyplynula z jeho praktické aplikace.
Případné přijetí novely by zcela nesystémově zasáhlo i do praktické činnosti samotného Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Úřad v rámci své aplikační praxe nezaznamenal stížnosti nasvědčující potřebě tento problém legislativně řešit, ale pokud předkladatelé právě zvýšeným počtem nespokojených podnikatelů argumentují, pak nelze přehlédnout, že k prošetřování tak údajně závažného počtu stížností by bylo třeba přijmout desítky nových pracovníků úřadu, dostatečně fundovaných a schopných této náročné činnosti. Bylo by třeba zabezpečit pro tyto pracovníky odpovídající pracovní podmínky. To by pochopitelně představovalo nezanedbatelný dopad na státní rozpočet, navíc s rizikem paralyzování jiných činností úřadu, zejména odhalování zakázaných dohod, narušujících soutěž, a zneužívání dominantního postavení. Tuto skutečnost však návrh novelizace zákona nebere v úvahu.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že úřad nemá žádné zkušenosti v oblasti odhalování případů zneužívání ekonomické závislosti, kdy principiálně jde o zcela odlišnou problematiku např. od problematiky zneužití dominantního postavení. Úřad navíc nemá možnost čerpat ze zkušeností jiných antimonopolních úřadů, neboť ve shodě s komunitární legislativou není institut ekonomické závislosti v naprosté většině předmětem působnosti těchto úřadů, a proto kvalitní výkon aplikační činnosti v oblasti ekonomické závislosti českým antimonopolním úřadem by bylo možno garantovat až po uplynutí dostatečného období.
I tyto skutečnosti je s ohledem na zajištění právní jistoty soutěžitelů nezbytné brát v úvahu.
Návrh novelizace zákona o ochraně hospodářské soutěže je tak ze všech shora uvedených důvodů nepřijatelný.
Tolik stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Dále bych si dovolil připomenout stanovisko vlády, které máme v tisku 953/1. Stanovisko uvádí řadu negativních argumentů v neprospěch novelizace zákona o ochraně hospodářské soutěže. Bohužel, vláda nenašla odvahu postavit se proti zájmům jednoho jediného svého resortu, a to resortu zemědělství, a proto konečný verdikt - nesouhlas s poslaneckou novelou zákona o ochraně hospodářské soutěže - do tohoto stanoviska neuvedla, ačkoliv všechny argumenty jsou vesměs negativní.
Protože to neudělala vláda, udělám to tedy já za tuto vládu, jejíž stanovisko ctím na rozdíl od vládních poslanců, kteří si ze své vlády bohužel dělají legraci. Proto navrhuji zamítnutí tohoto zákona ve druhém čtení. Nebude-li můj návrh přijat, pak navrhuji vrátit zákon k novému projednání do výboru. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude ministr zemědělství Jan Fencl.
Ministr zemědělství ČR Jan Fencl: Pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já se pokusím být velmi stručný, protože si myslím, že řešení samo o sobě je řešením, které směřuje potřebným směrem, a že čím více bude kolem toho řečí, tím bude přijetí této záležitosti více konfliktním sporem než racionálním řešením daného problému.
Chtěl bych naprosto jednoznačně vyslovit podporu návrhu předkládané novely zákona o ochraně hospodářské soutěže, která se snaží řešit fakticky i právně stávající situaci na našem trhu, totiž rozpor mezi smluvní volností a nežádoucím jednáním silnějších smluvních stran, který se zejména také citelně promítá v platebních vztazích. Silnější subjekty svým vlivem na jednání dalších subjektů na trhu ovlivňují jeho fungování, což vede k zvětšování ekonomických rozdílů smluvních stran a postihuje zejména - a to zdůrazňuji - drobné a střední podnikatele, zejména atomizované dodavatele komodit, kteří jsou pod tlakem nezpochybnitelné konkurence.
Předkládaným návrhem se současně naplní i zásada obecně platná v Evropské unii - a to chci zdůraznit - že konkurence na jednotném trhu nebude deformována, že je třeba chránit malé a střední podniky a zvyšovat jejich význam pro hospodářskou soutěž, což je koření hospodářské soutěže. Toto je vyjádřeno ve směrnici č. 2000/35 Evropského parlamentu a Rady z 29. června 2000.
***