(12.40 hodin)
(pokračuje Tvrdík)
Hodně minule i dnes bylo hovořeno o spojitosti nadzvukových letounů a reformy ozbrojených sil. V následující části se proto pokusím o celkové shrnutí problematiky nákupu a jejího propojení s reformou ozbrojených sil Armády České republiky. Půjde o komplexní pohled i za cenu toho, že se v některých dílčích aspektech budu opakovat.
Zcela zásadní konstantou při řešení soustavy rovnic ohledně možnosti proveditelnosti kontraktu byla pro mne jako pro ministra obrany České republiky konstanta R. Nemohu ji v žádném případě považovat za proměnnou, protože je zcela jednoznačně konstantou. Jedná se totiž o reformu našich ozbrojených sil. Musím přiznat a přiznávám to rád, že i můj názor, podobně jako názor mých odborníků včetně dnešního vládního zmocněnce pro reformu ozbrojených sil, se vyvíjel tak, jak se vyvíjela situace před ukončením výběrového řízení, po jeho ukončení a v průběhu projednávání kontraktů.
Na rozdíl od některých oponentů nechápu ale tento posun v myšlení a v názorech za výraz chaosu a improvizace, ale naopak za výraz flexibility a schopnosti reagovat na reálný vývoj situace. Bohužel mám pocit, že podobný pocit schází v názorech některých kritiků. Informace, z nichž někdy evidentně vycházejí při formulaci svých stanovisek, jsou již dávno překonané a do značné míry zastaralé. Nové informace, které jsme se snažili buď nabídnout, nebo nabízíme, nebývají využity a ztrácejí se v kvasu našeho každodenního pracovního tempa. Proto bude myslím zajímavé připomenout si, jak se postupně vyvíjel vztah reformy ozbrojených sil a možnosti nákupu nadzvukových stíhacích letounů.
Vláda České republiky schválila, jak je všeobecně známo, dne 29. srpna usnesením č. 835 návrh postupu reformy ozbrojených sil. Modernizace zbraňových systémů je zde považována za jednu z řadu významných koncepčních systémových opatření, která musí být v reformě využita. Postup modernizace musí být samozřejmě sladěn s ostatními kroky reformy tak, aby ozbrojené síly programově dosáhly úrovně požadovaných schopností v rámci celkových zdrojů, které Česká republika může v daném čase alokovat na rozvoj celých ozbrojených sil.
Analýza všech prosystémových opatření, a tedy i návrh na postup realizace potřebných modernizačních programů, vycházela v okamžicích schvalování návrhu postupu reformy ze standardních podmínek pro každý projekt program a kontrakt realizovaný ve prospěch ozbrojených sil, tzn. zejména z možností jejich financování v rámci rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany.
Z tohoto důvodu bylo v srpnu loňského roku zcela logicky jediným řešením, vzhledem k reálným možnostem resortu MO a prioritám reformy, zařadit akvizici nových nadzvukových letounů až do třetí skupiny modernizačních priorit s předpokládaným termínem realizace v letech 2008 až 2100, a to i přes závěr, že pro dosažení plnohodnotných schopností armády je v cílovém stavu potřebné, aby disponovala nadzvukovým letounem. Toto řešení schválené vládou České republiky v srpnu 2001 bylo ale v praxi podmíněno akceptací několika zásadních podmínek. Česká republika nebude po určité přechodné období, od roku 2005 do doby zavedení nového nadzvukového letounu, disponovat nadzvukovým letectvem, a nebude tedy sama schopna plnohodnotně zabezpečit obranu vzdušného prostoru, zejména v době míru. Letouny L-159 budou jediným typem, který bude Armáda České republiky provozovat ve shora uvedeném období. Tento stav může způsobit kromě již naznačených dopadů operačního charakteru další druhotné negativní dopady způsobené zvýšenými odchody již vycvičených pilotů a nutností doplnit jejich počty na konci přechodného období ve větším rozsahu, než jaký je nutný pro kompenzaci běžné odchodovosti.
Dovolte mi udělat na tomto místě malou odbočku. Přednedávnem se objevil rovněž mýtus, že se cestou nového nadzvukového letounu snažíme zachránit početně velmi omezenou skupinu vojáků z povolání, konkrétně pilotů a v návaznosti na to příslušníků pozemního personálu.
Připouštím, že početně vzhledem k celkovému počtu vojáků z povolání se jedná o procenta a jejich zlomky. Pokud si ale uvědomíme, že náklady spojené s výcvikem jednoho pilota do dosažení úrovně plné vycvičenosti v době 3 až 4 let se pohybují kolem 100 až 150 milionů a náklady na jeho schopnosti v průběhu kariéry kolem 25 milionů za rok, potom již o zlomcích procent nemůže být asi ani řeč. Pro porovnání: náklady na provoz mechanizovaného praporu, který čítá, resp. bude po profesionalizaci čítat řádově 700 vojáků profesionálů, kalkulujeme v řádu 25 milionů korun za rok. Vzdušné síly a letectvo jsou drahá záležitost. Drahá, ale nezbytná, pokud chceme hovořit i nadále o armádě vnitřně vyvážené a schopné plně fungovat na vlastních nohou.
Pokud by někdo chtěl v tomto okamžiku oponovat tím, že letoun Gripen není žádnou podstatnou úlevou, pokud se týká finanční náročnosti provozu, má pravdu, bohužel, pouze částečně.
Další z hlavních konsekvencí rozhodnutí o zařazení nákupu až do třetího balíku priorit z pohledu reformy bylo uznání faktů, že Česká republika nebude schopna nejméně do dokončení přechodného období zúčastňovat se svým taktickým letectvem aliančních či koaličních operací vzdušných sil, neboť letoun L-159 v konfiguraci, ve které je zaváděn do Armády České republiky, nedosahuje požadovanou minimální úroveň schopností nutnou pro zapojení do aliančních operací. Pro zabezpečení svých národních zájmů bude muset tedy odpovídajícím způsobem zvýšit kvantitu i kvalitu svého zastoupení v operacích pozemních sil a současně akceptovat omezení celkových možností svého zapojení.
Při celkové analýze možností realizace reformy se zároveň zřetelně projevilo, že reforma, pokračování projektu L-159 a nákup nadzvukových letadel jsou spojené nádoby.
Situace se vyvíjela dál a dostali jsme se až do fáze definování podmínek pro uzavření kontraktů. Ministerstvo obrany i já osobně jsme byli proti nákupu nadzvukových letadel na základě nabídky obsažené ve Zprávě o výsledcích výběrového řízení na dodavatele víceúčelových nadzvukových letadel. Hlavním důvodem byla právě obava z ohrožení a případného zastavení reformy ozbrojených sil. Proto vláda podmínila nákup nadzvukových letadel splněním několika předpokladů, z nichž následující jsou rozhodující z hlediska možností pokračování reformy: financovat program mimo rozpočet kapitoly Ministerstva obrany do roku 2008, pořídit základní balík výzbroje a řešit možnost odprodeje takového množství letounů L-159, které se stanou nadbytečnými pro pořízení letounů JAS 39 Gripen.
Samozřejmě, že celkově bylo podmínek více, zásadních bylo celkem sedm, ale v tomto okamžiku zdůrazňuji právě ty, které jsou kritické v řešení rovnic reforma - nadzvukový letoun a L-159.
Byla zahájena celková jednání a v rámci nich se vyjasňovaly vzájemné pozice i možnosti řešení jednotlivých vládních podmínek pro uzavření kontraktů. Podmínky pro reformu ozbrojených sil jsou ve stadiu předuzavření kontraktů.
Nejprve si dovolím velmi krátce připomenout, jaké jsou vlastně zásadní principy reformy, jak je navrhována vládním zmocněncem a jeho týmem. Koncepce výstavby profesionální armády a mobilizace ozbrojených sil je postavena na odpovědnosti ozbrojených sil zabezpečit obranyschopnost státu co možná nejlepším způsobem v souladu s alokovanými zdroji a principem rozumné dostatečnosti. Ozbrojené síly jsou přitom chápány jako jedna ze součástí systému bezpečnosti České republiky.
Ke splnění svého základního úkolu ozbrojené síly budují své schopnosti k plnění jak preventivních, tak reaktivních opatření. Strategie plnění úkolů ozbrojených sil je přitom založena na základním předpokladu, že ozbrojené síly České republiky musí především preventivním způsobem zabránit možnosti vzniku jakéhokoli ozbrojeného konfliktu nad vlastním územím České republiky. Musí být maximalizován preventivní charakter působení ozbrojených sil v rámci systému kolektivní bezpečnosti, využití faktu členství České republiky v alianci a z toho vyplývající postavení České republiky v bezpečnostním prostředí při současném plnění národních povinností a závazků členské země aliance, při respektování principu rozumné dostatečnosti a při výstavbě mírové struktury Armády České republiky postupovat tak, aby naplňovala vojenskopolitické ambice vyplývající z nejpravděpodobnějšího charakteru zapojení do operací reagující na krize. (?)
Pro naplnění této strategie je nutné splnit tři základní skupiny opatření, které tvoří pilíře obrany České republiky: vybudovat maximální úroveň schopností, nasadit síly mimo území České republiky v aliančním kontextu, vybudovat maximální úroveň ochrany vzdušného prostoru opět v aliančním kontextu a vybudovat maximální úroveň splněním úkolů vnitřní bezpečnosti, které jsou v zodpovědnosti ozbrojených sil, zejména schopnosti pro přijetí aliančních sil, posílením.
Dalším důležitým předpokladem pro zabezpečení obranyschopnosti na základě výše uvedených podmínek je dosažení maximální efektivnosti cyklu hodnocení hrozeb, programování a plánování, realizace protiopatření k eliminaci hrozeb a z nich vyplývajících rizik neakceptovatelných z hlediska celkové bezpečnosti České republiky. Efektivita toho procesu jak na úrovni Ministerstva obrany, tak na národní úrovni umožní České republice budovat ozbrojené síly v souladu s principem rozumné dostatečnosti.
Opatření nutná k přechodu do ještě vyšších a náročnějších úrovní operací jsou řešena až v systému předběžných a mimořádných opatření metodou aktivace spících projektů výstavby ozbrojených sil.
Opět mi dovolte udělat malou odbočku a vysvětlit trochu blíže, co znamená pojem "spící projekt". Jde svým způsobem o třetí kategorie programu rozvoje ozbrojených sil, kterou zná systém programového financování pod označení "záložní programy". Spící projekty nám při výstavbě armády poslouží k několika účelům: šetřit zdroje na pouze to, co nezbytně potřebujeme pro nejpravděpodobnější varianty použití ozbrojených sil, připravit se zároveň ale i systémově na možné zhoršení situace a vyrovnat se s tempem technologického rozvoje. Nenakupujeme věci, které budou zastaralé v okamžiku, kdy je budeme opravdu potřebovat.
Jen jako dovětek doplním, že samozřejmě i vyhodnocení průběhu a efektivnosti spících programů a zejména vyhodnocení potřeby jejich možné aktivace bude součástí pravidelného cyklu obranného plánování.
***