(12.10 hodin)
(pokračuje Tvrdík)
Musím s lítostí říci, že to potom odpovídá fundovanosti debaty, kterou zde dnes vedeme.
Chci na úvod svého závěrečného slova v podstatě ještě jednou zopakovat nabídku, kterou jsem učinil již při prvním čtení. Jsem osobně připraven se svými lidmi na mém mobilním telefonu, který je pro vás k dispozici, znovu uspořádat jakoukoliv debatu za účasti všech odborníků čtyř ministerstev, Armády České republiky, vzdušných sil o tématu, které dnes projednáváme.
Vzhledem k tomu, že se jedná skutečně o závažnou prioritu, byl bych rád, kdyby zde dnes zazněla fakta, a ne jenom politické debaty, abyste měli informace přesnější a objektivnější. A aby pro vás, podobně jako pro mne, nebyla jediným užitečným zjištěním z dnešní debaty diskuse s panem poslancem Petrem Nečasem na téma "atomová ponorka", tak bych si přece jenom dovolil rekapitulovat fakta k tomuto problému. Omlouvám se, ale využiji svého práva a v závěrečném slově budu zhruba tak stejně dlouhý jako moji předřečníci. Myslím si, že jste všichni hovořili o tom, jak je to důležité, a já s vámi souhlasím, a proto se pokusím využít zhruba zbývajících 50 minut, které mně do oběda zbývají.
Pro pochopení celkového procesu nákupu nadzvukového letounu bych vás znovu nejdříve rád seznámil s celkovou chronologií postupu exekutivy České republiky při jejím rozhodování. Ten, kdo chce, totiž pochopí, že nákup nadzvukových letadel nespadl z nebe a že to, co nyní někteří poslanci označují za prosazování nákupu pět minut před dvanáctou či snad pět minut po dvanácté, není nic jiného než logické završení dlouhodobého procesu výběru a nákupu nadzvukových letounů.
Nebudu spekulovat, zda se první seriózní úvahy o takovém nákupu objevily v roce 1991 nebo 1992, jaké diskuse se v tomto směru (odehrávaly?) v polovině devadesátých let. Jen vězte, že již v té době vojenští piloti vyhodnocovali kvality nadzvukových strojů renomovaných výrobců, kteří byli později osloveni v rámci tendru. Přidržím se jen faktů.
Se záměrem nákupu víceúčelových taktických nadzvukových letounů vyjádřila souhlas vláda České republiky 26. března 1997 svým usnesením číslo 179. Zároveň uložila předložit návrh kritérií a postupu výběru dodavatele pro nákup nadzvukové letecké techniky. Tedy před více než pěti lety.
Bezpečnostní rada státu se zabývala touto problematikou 13. dubna 1999. Následně vláda České republiky na základě svého usnesení ze dne 5. května 1999 k nákupu nadzvukových letounů oslovila vlády Spojených států, Velké Británie, Německa, Francie a Švédska se žádostí o zprostředkování předběžných nabídek na dodávku těchto letounů. Usnesením vlády ze dne 11. října 1999 byla ustavena meziresortní pracovní komise k vyhodnocení předběžných nabídek k problematice nákupu nadzvukových letounů pro Armádu České republiky. Bezpečnostní rada státu uložila svým usnesením ze dne 14. března 2000 ministru obrany předložit materiál návrhu dalšího postupu a kritéria výběru dodavatele pro nákup nadzvukových letounů.
Usnesením vlády ze dne 10. května 2000 bylo uloženo ministru obrany ve spolupráci s ministry financí, průmyslu a obchodu a zahraničních věcí připravit návrh výběrového řízení včetně kritérií s jejich stanoveným pořadím podle důležitosti. Ministru financí navrhnout ve spolupráci s ministry obrany a průmyslu a obchodu způsob financování nákupu maximálně 36 kusů nadzvukových letounů. Usnesením vlády ze dne 16. října 2000 bylo schváleno zahájení procesu výběrového řízení na dodavatele 36 resp. 24 nadzvukových stíhacích letounů. Usnesením vlády ze dne 3. ledna 2001 byla schválena výzva k podání nabídky na veřejnou zakázku, zadávací dokumentace a harmonogram výběrového řízení na dodavatele nadzvukových letounů. Usnesením vlády ze dne 10. ledna 2001 byla schválena výběrová komise pro posouzení a hodnocení nabídek ve výběrovém řízení.
Vládní meziresortní výběrová komise zahájila svou činnost dne 26. ledna 2001, 26. února 2001 proběhla konference s uchazeči k vyjasnění požadavků zadavatele a dne 19. března 2001 se pro kandidáty uskutečnila prohlídka infrastruktury letecké základny Čáslav.
Před ukončením lhůty na doručení nabídek odstoupily z výběrového řízení firmy Eurofighter, konsorcium EADS, Lockheed Martin Int., Boeing/McDonell a Dassault Aviation.
Dne 31. května 2001 komise Ministerstva obrany převzala nabídku od jediné firmy, a to britsko-švédského konsorcia SAAB/British Aerospace Systems Int. vyrábějícího letouny JAS 39 Gripen. 1. června proběhla kontrola doručené nabídky za účasti zástupců dodavatele. Výběrová komise hodnotila nabídku podle vojensko-odborných kritérií, offsetových programů, ceny a navrženého způsobu financování a zahraničněpolitických aspektů. K tomuto účely byly zřízeny čtyři odborné komise složené z odborníků na jednotlivé oblasti, kteří připravili podklady pro práci výběrové komise. Výběrová komise připravila 12. září 2001 závěrečnou zprávu o hodnocení výběrového řízení jako podkladový materiál pro rozhodnutí vlády v měsíci říjnu 2001.
Dne 29. října 2001 vzala vláda České republiky svým usnesením číslo 1115 na vědomí zprávu o hodnocení výběrového řízení na dodavatele víceúčelových taktických nadzvukových letounů a uložila zpracovat návrh dalšího postupu ve věci vyzbrojení Armády České republiky nadzvukovými letouny. V prosinci 2001 přijala vláda usnesení číslo 1331 ke komplexnímu návrhu dalšího postupu ve věci vyzbrojení Armády České republiky, které ukládá zahájit kontraktační jednání. Dne 21. května (?!) 2002 byl jmenován vládním zmocněncem pro nákup víceúčelových taktických letounů a byl vytvořen meziresortní integrovaný tým Centrum pro realizaci projektu nadzvukového letounu. Jeho aktivity byly zahájeny vyjednáním podmínek nákupu letounů, se kterými vás v dalším podrobněji seznámím.
Již sama rekapitulace tohoto procesu svědčí o tom, že se jedná o dlouhodobý záměr, a nikoliv o snahu protlačit Poslaneckou sněmovnou něco na poslední chvíli.
Pod vedením vládního zmocněnce pro jednání o nákupu víceúčelových taktických letounů byly ustanoveny čtyři odborné týmy. Kontraktační, technicko-logistický, offsetový a financování projektů a navíc také tým administrativní podpory. Kontraktační tým pod vedením Ministerstva obrany společně se zástupci dalších ministerstev řešil problematiku vymezení podmínek smluvního vztahu. Řešená problematika se týkala jak samotné kupní smlouvy, tak všech souvisejících komerčních otázek. Technicko-logistický tým se zabýval definováním technických a logistických požadavků, offsetový tým byl pod vedením Ministerstva průmyslu a obchodu a řešil problematiku související s programem průmyslové spolupráce, a tým financování projektů byl pod vedením Ministerstva financí odpovědný za posouzení variant financování nákupu a zajištění nejvýhodnějších podmínek pro český stát.
Na základě rozhodnutí vlády České republiky ze dne 19. prosince 2001 byly společnosti Andersen a Weinhold Andersen Legal vyzvány k podání nabídek na výkon činnosti poradce pro vládu České republiky a následně po podepsání smluv s vládou zahájily obě společnosti vlastní působení při uskutečňování projektů.
Projekt takovéhoto rozsahu vyžadoval dobře stanovené postupy a organizaci. I na české straně pracovalo v průběhu posledních tří měsíců okolo stovky odborníků z různých ministerstev, státních institucí či poradců. Rychlost a efektivita práce všech týmů podpořila skutečnost, že všichni pracovali ve společných prostorách. To podstatně zrychlilo komunikaci mezi jednotlivými týmy, umožnilo snadno a zabezpečeně sdílet elektronické soubory a využívat centralizovanou administrativní agendu.
Dovolte mi, protože jednáme o financování, alespoň základní charakteristiky kupní smlouvy. Předmětem kupní smlouvy je nákup 24 víceúčelových taktických nadzvukových letounů typu JAS 39 a souvisejícího vybavení a služeb Českou republikou od konsorcia SAAB/British Aerospace Systems a související program průmyslové spolupráce. Smluvními stranami jsou Česká republika, konsorcium SAAB/British Aerospace Systems. Česká strana od samého počátku upřednostňovala uzavření takovéhoto významnému kontraktu bez prostředníka. Jeho využití by totiž významně navýšilo náklady spojené s transakcí. Takže žádné provize prostředníkovi ani navyšování ceny ze strany konsorcia, které by se v takovém případě významněji chránilo, a to i navýšením vlastní nabídkové ceny. V otázkách smluvního jazyka bylo ujednáno, že rozhodující bude česká verze smlouvy, pouze specifická část dokumentace v přílohách bude v anglickém jazyce. Rozhodným právem bude právo české, případné rozhodčí řízení bude řešeno v souladu s pravidly mezinárodní obchodní komory.
Celková kupní cena je 52,5 miliardy korun. Tato částka nezahrnuje zbraňové systémy a zařízení poskytne kupujícím tzv. BFE či dodatečné náklady na financování. Úhrada smluvní ceny bude provedena ve třech měnách. Tato úhrada bude zajištěna proti kursovým rizikům. Splátkový kalendář stanovuje uhrazení 40 % kupní ceny před dodáním, uhrazení 55 % během trvání dodávek a počítá s pěti procenty zádržného, splatného po dodání posledního letounu.
S dodávkami letadel se počítá v rozmezí tří let, od října roku 2004 do roku 2007. Za významné považuji, že první čtyři letadla dodaná koncem roku 2004 budou schopna nasazení k ochraně vzdušného prostoru České republiky v rámci aliančního systému NATINADS již začátkem druhého čtvrtletí roku 2005. Vystřídají tak v té době již vyřazovaná letadla MIG 21.
Ve smluvních závazcích je také ošetřena vazba mezi plněním offsetového programu a úhradami kupní ceny českou stranou. Pokud konsorcium nebude plnit stanovené milníky offsetového programu, česká strana zadrží celkem 10 % kupní ceny a zadržené platby budou odečteny z kupní ceny. České straně se podařilo vyjednat celou řadu sankčních a penalizačních smluvních ustanovení, týkajících se např. záručních lhůt, plnění smlouvy, smluvních pokut či odstoupení od smlouvy, v některých případech i s možností vrácení již dodaných letounů, jejichž prostřednictvím bude možné podstatně snížit případná technická, obchodní či právní rizika související s uvedeným nákupem.
***