(11.40 hodin)
(pokračuje Langer)
Tento nesouhlas je vlastně jedinou možností, jak přimět hlavu státu, aby svá slova o vyrovnání se s minulostí dala do souladu se svými činy. Je to škoda, možná že Poslanecká sněmovna, která se účastní volby prezidenta a rozhoduje o tom, kdo je či není prezident, vlastně nemá možnost zpovídat prezidenta republiky z výkonu jeho funkce, tak jak zpovídá členy vlády. Možná by se dala trochu nadsazeně popsat má interpelace nikoli jako interpelace na ministra spravedlnosti, ale jako interpelace na prezidenta republiky. Protože to není možné, prosím všechny, kterým není lhostejné, jak tento případ dopadne, aby můj návrh na vyslovení nesouhlasu podpořili, protože v tom vidím jedinou možnou cestu, jak přimět prezidenta republiky, jeho kancelář, aby toho, kdo si zaslouží, aby byl spravedlivě potrestán, byl skutečně po právu a spravedlivě potrestán za to, co vykonal.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu místopředsedovi Langerovi. Otevírám rozpravu k této interpelaci. Dám nejdříve slovo panu ministru Burešovi a pak panu poslanci Matulkovi.
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pravidla interpelací zejména tehdy, když ten poslanec, který interpeluje, vysloví nesouhlas s písemnou odpovědí, jsou neúprosná, a proto jakkoli v úvodu pan místopředseda Langer nehodnotil negativně postup soudů, já cítím jako svou nejvyšší povinnost, vědom si toho, že je celá řada soudních řízení, která jsou poznamenána průtahy, a vědom si toho, že právě tento stav vede k tomu, že je společně chápána potřeba reformy soudnictví, musím kategoricky odmítnout představu, že v této věci by jakkoli selhala justice.
Měřeno představou o tom, zda došlo v řízení k průtahům, nebo nedošlo. Jenom pro stručnost a jednoznačný časový přehled. Žaloba v této věci byla podána posledního dne měsíce května roku 1999. Soud udělal bezprostředně poté - za měsíc předložil spis Ministerstvu spravedlnosti - co byl povinen udělat vzhledem k tomu, že na věc dopadalo rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii z 1. ledna 1990, čili předložil spis amnestijnímu přezkumu. Můj předchůdce věc přezkoumal. Na jeho postupu, aniž bych ho snad měl hodnotit, nemohu shledat žádná pochybení, protože tam bylo třeba učinit řadu úkonů, a 1. 12.1999 předložil spis Kanceláři prezidenta republiky. Tím se věc dostala z moci Ministerstva spravedlnosti a soudu.
Bezprostředně po nástupu do funkce jsem uložil odboru stížností a milostí, aby mi zpracoval seznam těch věcí, které jsou k dispozici, kde jsou trestní spisy ve věcech pravomocně u soudu neskončených, resp. kde jde o dlouhodobě nenastoupené výkony trestů odnětí svobody, aby mi dal dohromady seznam spisů, a rozhodl jsem se věc osobně projednat v Kanceláři prezidenta republiky s panem Mathé, což jsem učinil v květnu loňského roku. Do seznamu spisů, o kterých jsem hovořil, byl z povahy věci zařazen i tento.
Nemohu to přičíst ničemu jinému než reakci na interpelaci pana místopředsedy Langera, že tento spis jsme obdrželi před osmi dny. Čili prakticky po třech letech, když si připočteme k březnu dva měsíce od podání obžaloby, může nyní Krajský soud v Brně nařídit hlavní líčení. A opakuji velmi naléhavě - soud a Ministerstvo spravedlnosti na tom nenese vůbec žádnou vinu.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministru Burešovi. Prosím pana poslance Matulku.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, já jsem docela schválně čekal na zdůvodnění pana kolegy Langera, proč zařadil odpověď na svou interpelaci na dnešní jednání, protože jsem se seznámil jak s interpelací, tak s odpovědí, a musím říci skutečně, že odpověď pana ministra spravedlnosti je velmi korektní. To, co bylo předmětem interpelace, je v odpovědi ministra zodpovězeno perfektně, vyčerpávajícím způsobem, koneckonců pan poslanec Langer to také ve svém úvodním slovu přiznal. Nehodlám komentovat hodnotící soudy, to nepřísluší žádnému poslanci, ani Matulkovi, ani Langerovi, i když samozřejmě u tohoto mikrofonu se lze dopouštět čehokoli i z řad právníků, ale zajímá mě, a proto jsem se přihlásil, to, co kolega Langer navrhuje. Mě se to nezdá příliš korektní.
Jestliže učinil předmětem interpelace na ministra spravedlnosti cosi, co mu bylo v odpovědi opravdu řádně zodpovězeno, tak samozřejmě je potíž - nemůžeme interpelovat prezidenta. To víme. Ale schovávat se za to, že nemůžeme interpelovat prezidenta, tak budeme vyslovovat nesouhlas s odpovědí ministra, to mi připadne špatné. Já s takovým postupem opravdu nemohu souhlasit. Plně sdílím názor kolegy Langera, že to, jak dlouho leží záležitost v Kanceláři prezidenta, je prostě šlendrián, to je šlendrián, možná i úmysl, já nevím, motivy pana prezidenta neznám a ani mě příliš nezajímají, pokud jde o tohoto prezidenta. Ale chci navrhnout něco jiného kolegu Langerovi - jestli by neuvážil tu záležitost, že skutečně vyslovovat nesouhlas s odpovědí ministra, která byla správná, není asi ta nejšťastnější cesta, že vhodnější by bylo učinit to, co je možné, tzn. navrhnout usnesení Poslanecké sněmovny, která by požádala pana prezidenta - on nemusí poslechnout, ale my můžeme požádat - aby přišel do Poslanecké sněmovny a vysvětlil svůj dosavadní postup v tomto a podobných případech, že bychom to zařadili jako bod sněmovny, aby se o tom mohla vést i rozprava, a nikoli jen monolog prezidenta, ale s rozpravou, abychom si názory na celou záležitost mohli vysvětlit.
Vím, že právo na to vůči panu prezidentovi nemáme, ale možnost ho o to požádat máme. A jestliže máme tuto možnost, tak bychom k tomu měli konečně už také projevit někdy odvahu. Proto jsem se přihlásil, abych k podobné odvaze pana kolegu Langera vyzval. Považuji to za šťastnější postup než vyslovovat nesouhlas s něčím, s čím vlastně souhlasíme.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Znovu se hlásí pan poslanec Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, cílem interpelace by mělo být, a já věřím, že tomu tak v mnoha případech je, ať už vystupuje jakýkoliv politik z tohoto místa, ne představit sebe sama, ale zjednat ve věci, která ho zneklidňuje a znepokojuje, nápravu. To si myslím, že je předmětem a cílem každé interpelace, ať už je písemná, nebo ústní.
Mým cílem je v této věci zjednat nápravu. Bylo ministrem spravedlnosti řečeno, a já s tím souhlasím, že v této věci ani policie, ani státní zastupitelství, ani soudy nepochybily. Jediným, kdo brání v tuto chvíli průchodu spravedlnosti, je prezident republiky.
Jedním z důsledků vysloveného nesouhlasu s odpovědí na písemnou interpelaci je povinnost interpelovaného do 30 dnů zpracovat odpověď novou. Myslím, že to je přesně to, o co by nám mělo jít, protože to je věc, která přiměje mj. ministra spravedlnosti a jeho prostřednictvím také prezidentskou Kancelář k tomu, aby ve věci skutečně konali a abychom my jako zástupci veřejnosti měli možnost vědět do měsíce na tomto místě, jestli v té věci byla zjednána náprava, nebo nebyla zjednána náprava.
Znovu říkám, že návrh, kterým jsem podal, tzn. vyslovit nesouhlas s odpovědí ministra spravedlnosti, není hlasováním o tom, jestli souhlasíme s tím, co napsal pan ministr do své odpovědi, ale s tím, co se v té věci skutečně děje. Prosím opravdu všechny, kterým není lhostejné to, že se někdo tak dlouho vyhýbá výkonu a průchodu spravedlnosti v tak závažné věci, jako je vražda člověka, aby tento návrh podpořili.
***