(9.10 hodin)
(pokračuje Payne)
Pan předseda vlády uvedl - a já cituji: "Z důvodu objektivního posouzení a vyhodnocení nabídek všemi relevantními experty, to znamená i těmi, kteří neumějí anglicky, z resortů Ministerstva obrany, Ministerstva financí, Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva zahraničních věcí a dalšími přizvanými odborníky ve vyhodnocovacím procesu." To znamená, že po několika letech členství České republiky v NATO, kde je angličtina vedle francouzštiny nejrozšířenějším jednacím jazykem, po několika letech údajné intenzivní přípravy české administrativy na členství v Evropské unii, čtyři ministerstva nejsou zvyklá pracovat s anglickými texty.
Chápu, že pan předseda vlády po svých potížích s angličtinou v Izraeli je skeptický k tomu, že by někteří úředníci mohli mluvit anglicky lépe než on. Každopádně takové odůvodnění, že např. Ministerstvo zahraničí nemá odborníky, kteří by hovořili anglicky, nemohu považovat za smysluplné.
Když jsem ale přemýšlel nad tím, proč nabídky mají být v českém jazyce, původně jsem si myslel, že je to nějaký rozmar vlády. Je to totiž krajně neobvyklé u mezinárodních soutěží. Jenže pan předseda vlády se v odpovědi, jak se můžete přesvědčit ve sněmovním tisku, odvolal na § 65 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek. A uvádí, že právě tento paragraf, který zní: "Při zadávání veřejné zakázky se zahraniční účastí může zadavatel v podmínkách zadání stanovit vedle českého jazyka další jazyk, kterým mohou být zpracovány nabídky" atd.
Tak jsem si říkal, to je neprůstřelný argument, to je přeci jasné, při výběrovém řízení i se zahraničním partnerem se musí požadovat nabídka v českém jazyce, o tom není sporu.
Jenže ono mi to nedalo, a tak jsem se do toho zákona podíval podrobněji. A § 1, který pojednává o předmětu úpravy zákona, v odst. 2 písm. k) říká: "Tento zákon se nevztahuje na nákupy majetku a služeb strategického charakteru schválené vládou České republiky, které souvisí s integrací a členstvím České republiky v Severoatlantické alianci."
Z toho plyne závěr. Pan premiér jako odůvodnění podezřelého postupu vlády se odvolává na něco, co česká legislativa nevyžaduje, a on tvrdí že ano.
Nakonec na jiném místě odpovědi pana předsedy vlády se říká, že přeci jenom vedle toho českého textu máme ještě anglický text, a kdyby došlo k nějakým nejasnostem, tak že se obrátíme na anglickou verzi celé té dokumentace. Takže nakonec pan předseda vlády stejně připouští, že ta anglická verze je relevantní. Pak ovšem ten překlad byl v podstatě zbytečný.
Za druhé jsem se ptal pana předsedy vlády, z jakého důvodu vláda požadovala platby v korunách. Pan premiér ve své odpovědi upřesnil, že vláda požadovala v korunách nabídky, nikoli platby. Platby že zůstávají nadále předmětem kontraktačního jednání.
Původně jsem si myslel, že vláda požadovala možnost splácet stíhací letouny v korunách proto, aby řekněme omezila neúměrné posilování české koruny vůči západním měnám. Ale odpověď pana předsedy vlády ukazuje, že tomu tak není, že šlo pouze o nabídky, nikoli o platby. Prostě letadlo jako výrobek má ve své mateřské zemi cenu v dolarech, francích, švédských korunách apod., a vláda požadovala, aby v rámci té nabídky byla ta původní cena vynásobena směnným kursem.
To je banální problém, jednoduchá operace s kalkulačkou. Vzít si směnný kurs, vzít si cenu výrobku a provést vynásobení. Je ovšem překvapující, že kvůli takovémuto banálnímu úkonu, a zase se odvolávám na odpověď pana premiéra, americká vláda právě z důvodu požadované ceny v korunách odstoupila. To byl jeden z důvodů pro odstoupení americké vlády z tohoto výběrového řízení.
Kdyby to bylo tak, že americká vláda neumí počítat na kalkulačce, pak by to mohlo být srozumitelné. Není-li tomu tak, pak je tady silné podezření, že česká vláda svým chováním, vystupováním naznačila americké vládě, že se bude jednat o platby v korunách, a já mám za to, že tak tomu americká vláda rozuměla, a ve skutečnosti tomu tak nebylo.
Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že americká vláda byla uvedena v omyl navzdory tomu, že výběrové řízení, jak premiér tvrdí - a teď cituji: "je transparentní od samého počátku".
K tomuto tématu pan předseda vlády uvedl ještě jeden argument, a sice odvolal se na § 15 odst. 2 písm. j) a § 16 odst. 2 písm. e) zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, který se ovšem vztahuje na soukromé firmy, které si podávají žádost o licenci. A tady nezbývá, než se nepatrně u toho zastavit.
U obchodu s vojenským materiálem, ať už se jedná o dovoz, nebo vývoz, ten zákon především má regulovat, aby nějaká soukromá firma nedodávala zbraně do států, se kterými nejsme v přátelských vztazích, aby tím neohrožovala bezpečnost České republiky. To je hlavní smysl toho zákona. Tedy naše legislativa v této věci požaduje, aby každá firma, která obchoduje se zahraničním materiálem, za prvé získala povolení k této činnosti, a to je jakási procedura, která normálně probíhá, a za druhé, aby požádala o zvláštní licenci na Ministerstvu průmyslu a obchodu ke každé samostatné smlouvě.
Problém je v tom, že my zdaleka ještě nejsme u toho, že by se sepisovala smlouva, a sám premiér ve své odpovědi přiznává, že teprve probíhá kontraktační jednání, že smlouva ještě není sepsána. Samozřejmě, že až bude smlouva sepsána a smlouva bude obsahovat cenu řekněme v amerických dolarech, pak je samozřejmě možné vzít kalkulačku, pak je možné vyplnit formální dotazník, jakýsi formulář na Ministerstvu průmyslu a obchodu, podat žádost o udělení licence, a tam ta cena v korunách bude.
Odvolávat se na tento zákon, který popisuje úplně jiné správní řízení, že z důvodu tohoto zákona bylo nutné požadovat cenu v korunách a sehrát s americkou vládou, francouzskou vládou podivnou hru, je ve své podstatě porušení zákona.
Kromě toho, když vláda požadovala nabídkové ceny v korunách, učinila všechny ty nabídky naprosto nesrovnatelnými, kdyby se jich více sešlo. Protože vláda ve svých podmínkách, které vyhlásila, neuvedla, ke kterému datu se má použít směnný kurs. To znamená, že řekněme francouzský výrobce si mohl vybrat nejvýhodnější kurs v době, kdy francouzský frank byl řekněme nejslabší vůči české koruně, a jakoby podhodnotit svoji nabídku, a pak by se ukázalo, že kurs je k aktuálnímu datu jiný a že ta nabídka vlastně stojí o něco více. A stejně tak mohl postupovat každý jiný, takže vlastně vláda by v takovém případě v nabídkách dostala nesrovnatelné ceny.
***