(11.10 hodin)
(pokračuje Nečas)
Pokud jde o rozhodování právě o průjezdech ozbrojených sil jiných států přes území České republiky nebo o jejich přeletech nad územím České republiky, o účast ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo území České republiky a o účast ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičení na území České republiky, časové omezení není stanoveno.
V obou případech však je vláda povinna o svých rozhodnutích neprodleně informovat obě komory Parlamentu ČR, který může její rozhodnutí zrušit. Ke zrušení rozhodnutí vlády postačuje nesouhlasné usnesení jedné z komor, přijaté nadpoloviční většinou všech členů komory.
Za dobu účinnosti této ústavní úpravy se vyskytují závažné problémy v naplňování odst. 6 článku 43 Ústavy ČR, pokud jde o neprodlené informování obou komor Parlamentu, především v případech rozhodování vlády o průjezdu ozbrojených sil jiných států přes území naší republiky nebo o jejich přeletu nad naším územím. V případech přeletů letadel ozbrojených sil navíc vzhledem k velmi krátké době, která uplyne mezi žádostí příslušného velvyslanectví cizího státu a požadovanou dobou vstupu do vzdušného prostoru České republiky, dochází velmi často k faktické nemožnosti splnění požadavků Ústavy České republiky. Za rok 2000 se například uskutečnilo 490 přeletů a průjezdů spadajících pod režim článku 43 odst. 5 Ústavy České republiky. Z toho velká většina z nich byla notifikována velmi krátkou dobu před uskutečněním, to znamená za méně než 7 dní.
Z členství České republiky v Severoatlantické alianci vyplývá, že musíme být schopni spolehlivě zabezpečit požadavky na přesuny a dopravu ozbrojených sil aliance a také ozbrojených sil států zapojených do programu Partnerství pro mír přes naše území.
Dosavadní praxe ukazuje, že s ohledem na četnost a krátké lhůty předkládání požadavků států NATO a Partnerství pro mír na přelety a průjezdy jejich ozbrojených sil přes území České republiky je velmi obtížné až nereálné neprodleně informovat obě komory Parlamentu, nehledě na ústavní možnost, že by jedna z komor vyslovila s rozhodnutím vlády nesouhlas.
Vzhledem k přijatým mezinárodním závazkům a nezbytnosti rychlých věcných řešení na úrovni vlády navrhujeme novelizovat článek 43 Ústavy České republiky.
Tady je třeba si naprosto otevřeně říci, dámy a pánové, že stávající znění článku 43 odst. 5 především v oblasti přeletů, to znamená té části a), je v podstatě v reálném životě formální a v reálném životě nerealizovatelné.
Jsem přesvědčen, že tato změna je změna dobrým směrem, protože činí z ústavy srozumitelný dokument, rozumný dokument, odpovídající reálnému životu. Myslím si, že to vůbec nejhorší, co se s ústavou může stát, je to, že obsahuje ustanovení nebo články, které v reálném životě nejsou dodržovány. A já jsem jenom na tom příkladu 490 přeletů a průjezdů dokumentoval, že v reálném životě dodržovány být ani nemohou.
Proto bych chtěl Poslaneckou sněmovnu požádat o podporu tohoto zákona a současně požádat vzhledem ke krátícímu se volebnímu období naší sněmovny o zkrácení lhůty k projednání této velmi stručné novely, spočívající ve změně několika málo slov, na dvacet dnů.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Martin Starec.
Poslanec Martin Starec: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, máme před sebou tisk 1214. Je to poslanecký návrh kolegů Nečase a Titze na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon číslo 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. atd.
Jako zpravodaj mám poměrně nelehkou úlohu. Ten tisk sice není příliš dlouhý, ale stanoviska k němu se v tuto chvíli různí. To znamená, že já svoji důvodovou, respektive zpravodajskou zprávu omezím na konstatování, že vše podstatné k návrhu bylo řečeno a v prvním čtení já osobně nechávám na vůli Poslanecké sněmovny, zda postoupí tento návrh zákona do dalších čtení.
Místopředseda PSP František Brožík: Já vám děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první písemně přihlásil pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, tato změna ústavy se může jevit jako relativně minimální, v podstatě technická, bez nějakého zvláštního společensko-politického dosahu. Přesto ale nejsem toho názoru.
Beru i na vědomí, že i vláda s touto poslaneckou iniciativou vyslovila souhlas, což je dost pochopitelné. A teď mám na mysli vládu jako instituci, a nikoliv vládu v konkrétním stranickém složení, protože každá vláda je ráda, jestliže je posíleno její postavení a oslabena její vazba vůči parlamentu. Takže v tomto směru se kladnému stanovisku vlády nedivím a myslím si, že každá vláda by dala stanovisko podobné.
Přesto si ale myslím, že bychom se nad věcí měli zamyslet ze dvou důvodů.
Jeden můžete možná označit za formálně právní, ale přesto si nemyslím, že bych tu byl nějaký právní formalista nebo purista nebo fundamentalista, když řeknu, že nepovažuji za vhodné měnit ústavu po polovinách vět. V různých souvislostech jsme odmítli jednotlivé návrhy na změnu ústavy. Mám na mysli například úpravu imunity, ať už trestněprávní, nebo přestupkové exempce. A jedním z důvodů bylo i to, že není vhodné přistupovat ke změně ústavy po takovýchto dílčích částech, po takovýchto jednotlivých opatřeních, aniž se přistupuje k ústavě jako celku. To je tedy jeden důvod, proč mám záporné stanovisko k tomuto návrhu.
Druhý důvod je podstatnější. Je to důvod, o kterém jsem hovořil již na začátku svého vystoupení. Chápu to, co říkal pan navrhovatel - že s dosavadním stavem mohou být občas spojeny určité technické potíže. Mám ale za to, že po oné obsáhlejší a rozsáhlejší změně ústavy, kterou jsme v tomto ohledu přijali, tu žádné zvláštní potíže, tím méně potíže nepřekonatelné, neexistují. Myslím si tedy, že ten dosavadní stav, kdy vláda informuje Parlament o přeletech a přejezdech a Parlament si zachovává kontrolní funkci ve vztahu ke každému konkrétnímu takovémuto činu, odpovídá správně ústavnímu vztahu Parlamentu a vlády.
Ten vztah je založen na tom, že Parlament je orgán, který vykonává nad vládou politickou kontrolu. Jestliže by vláda jenom půlročně podávala zprávu Parlamentu o tom, co se stalo, pak by se Parlament měnil v registrační místo. A to myslím není v souladu s ústavním pojetím vztahu Parlamentu a vlády a neodpovídá to těm základním vztahům parlamentní demokracie, jak je vyjadřují principy, které ústava konkrétním způsobem vymezuje.
Z těchto dvou důvodů - za prvé, že považuji za chybné přistupovat takto po dílčích větách ke změně ústavy, a za druhé, že by se vážně oslabilo kontrolní postavení Parlamentu vůči vládě - dávám návrh na zamítnutí této předlohy.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Pan poslanec Vojtěch Filip.
***