(11.40 hodin)
(pokračuje Pleva)
Chtěl bych se zaměřit na jinou část zákona, která možná unikla a která mě velmi znepokojila, a to je § 12, a sice v odstavci 2, že ředitel tohoto úřadu nesmí být členem žádné politické strany. Tento ředitel je volen parlamentem a není ve služebním poměru, který by opravňoval to, že nesmí být členem žádné politické strany. Já mám dojem, že se nám sem vrací onen známý evergreen, který jsme zažili už při zákonech o rozhlasovém a televizním vysílání, o České televizi, Českém rozhlasu, evergreen, že politické strany jsou něco zlého, špatného, že člen politické strany nemůže působit v určitých funkcích. Já se domnívám, že to z naší ústavy vůbec není možné. Domnívám se, že to je skutečně skrytý útok na politické strany, a domnívám se, že demokracie, která je budovaná na politických stranách, nesmí dopustit ani takovéto zdánlivé banality.
Proto si dovolím potom v podrobné rozpravě předložit pozměňovací návrhy, které by uvedly tento návrh do souladu s ostatními podobnými normami, kde se vždy zakazuje funkce v politické straně, nikoliv ovšem samotné členství, protože pak bychom podle tohoto zákona říkali, že člen politické strany je v tomto státě druhořadou osobou.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má pan poslanec Bubník, zatím poslední přihlášený do rozpravy.
Poslanec Augustin Bubník: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, když jsem tady slyšel svého kolegu Jičínského a svého kolegu Křečka, tak jsem si myslel, že snad opravdu tento zákon neměl být předložen, ale já si myslím, že já jsem jedním z těch, který opravdu trvá na tom, aby tento zákon prošel. A věřte mi, že to, co říkal kolega Jičínský o nějakých grantech a toho, že se to zavede, to je nesmysl. Musíme mít zákon a potom je potřeba školy a všechny mladistvé učit a vyučovat, aby o tom věděli. S granty se nikam nedostaneme. Zrovna tak jako když kolega Křeček říká, že snad v tomto institutu by měli být lidé, kteří byli vyhozeni z ÚDV. To není pravda. Já docházím na ÚDV, vím, kteří lidé museli opustit ÚDV, protože šli v těchto materiálech velmi do hloubky, a bohužel ještě za dnešního zřízení museli toto ÚDV opustit.
Já jsem včera byl informován o tom, že na Konfederaci politických vězňů v 10 hodin byla velká schůze, které se zúčastnili nejen archiváři, nejen historikové, ale hlavně lidé z konfederace, kteří prožili tento totalitní režim a kteří vás žádají, abyste byli tak silní a odolní, abyste opravdu tento zákon podpořili. My všichni víme, že totalita nebyla jenom ta, která nás potkala naposled, ale totalita byla i předtím. Proto si myslím, že to všechno, co je zde dáváno dohromady, že by to nebylo možné, že archiváři by nemohli sebrat ze všech archivů tyto spisy. Není to pravda. Všichni na to jsou už dávno a dávno připraveni a jenom čekají na vaše rozhodné slovo. Já jsem jeden z nich a žádám vás, abyste podpořili tento zákon.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Diskuse pokračuje. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec František Španbauer: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, tento návrh zákona se rýsuje jako nesprávně uchopený. V této zemi a v tomto kontinentu existují války horké a studené a sváry a spory a už odezněly a jako zplodina, jako jedovatý toxický opad zůstává nenávist a pro zákonodárce stojí otázka, co s ní. Jestli tento jedovatý toxický odpad budeme skrz institucionální rozmetadla dále preferovat, rozhazovat, užívat, anebo jestli s nadhledem, s politickým nadhledem, jako to udělali ve Španělsku, minulost zvládneme a nepřiznáme jí ten význam, který pořád a stále přikládáme. Důležitá je přítomnost a budoucnost. Pro tu pracujme. Nevytvářejme další křivdy třeba dětí příslušných osob, které za rodiče nemohou. Ale my klidně založíme další ložiska nenávisti, a u nás v Čechách to bývá obvyklé, že se těchto společenských nenávistí neumíme zbavovat. Myslíte, že se jich zbavíme tím, že zřídíme tuto instituci? Obávám se, že ne.
Soukromě se domnívám, že je to jakýsi pokus, když se nám nepodařilo zločiny totality potrestat cestou práva, tedy rovnou, oficiální, že to zkoušíme cestou lidového odsudku, jakýsi lidový soud, soud lidu, který se kdysi dávno už ve Spojených státech propracoval ke svému pojmenování. Říkalo se tomu soudce lynč. Pravda, nepůjde o lynč fyzický, půjde o lynč společenský.
Vážení kolegové, s ohledem na budoucnost a na to, že nemůžeme vytvářet další osoby druhé kategorie, že budeme každou ruku a každou hlavu v obchodní válce se světem potřebovat, nedělejme to, co je navrženo, a zkusme jako moudrý zákonodárný sbor projevit zmíněný nadhled. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pan ministr Gross, poté pan kolega Karel Vymětal.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, já tady neřeknu žádné hluboké myšlenky filozofické ani se nebudu vracet k hodnocení současné doby, k hodnocení minulého režimu, ale myslím si, že je povinností ministra vnitra upozornit na jednu věc, o které jsem hluboce přesvědčen, a nejsem o ní přesvědčen jenom já. To bych si nedovolil, pouze se svým názorem obtěžovat sněmovnu, ale jsou o tom přesvědčeni lidé, se kterými spolupracuji, a připomínám, že to jsou lidé, které jsem si nepřivedl já na Ministerstvo vnitra, aby nebylo mýlky v této věci.
Myslím, že to, o čem se v tuto chvíli tady bude rozhodovat, je rozhodnutí mezi dvěma věcmi, mezi dvěma prioritami. Jeden pohled je ten, že je skutečně zapotřebí se zabývat minulým režimem, jeho fungováním, jeho vazbami, vůbec se zabývat tím, jak mohlo dojít k selhání, ke kterému docházelo v různých zlomových obdobích v tomto státě. To je nepochybně argument, aby takovýto úřad vznikl a aby měl k dispozici celý fond, ze kterého může tyto záležitosti studovat.
Druhý zájem je zájem na tom, aby mohlo dojít a docházelo alespoň v některých případech, a já uznávám, že přípravy jsou opravdu velmi omezené a je jich málo, ale alespoň v těchto případech docházelo k pokusu o vyvozování trestněprávní odpovědnosti u těch osob, u kterých to ještě vyvodit lze, případně k šetření policejními metodami těch věcí, kde třeba na závěr se nebude dát zjistit konkrétní pachatel, který bude postaven před soud, ale už samé objasnění některých trestných činů nebo některých skutků může přispět k tomu, aby někdo jiný třeba na vědecké úrovni již mohl posuzovat různé události.
***