(14.30 hodin)
(pokračuje Machatá)
Méně se zřejmě jedná již o třesk myšlenkový. Za hlavní záměr reformy veřejné správy bylo vládou od začátku uváděno přiblížení výkonu veřejné správy občanům. Poslanecká sněmovna schválila zákon o vzniku krajů a souhlasila následně se zánikem jediného skutečně stabilního článku veřejné správy, okresních úřadů.
Vláda byla před urychleným vznikem krajů varována, ale zákon s podporou čtyřkoalice prošel. S ročním fungováním krajů jsme získali novou, ne zrovna lichotivou zkušenost a nyní jsme konfrontováni se skutečností, že jsme v jakési mezifázi, kterou je třeba dotáhnout do konce. Úřad musí být blíže občanovi a pod tímto magickým heslem se schová snad všechno. Místo 73 okresních úřadů bude asi 193 obcí s rozšířenou působností.
Co ale bude výsledkem tohoto přibližování občanovi? Desetimilionová Česká republika nadále bude mít dvoukomorový parlament, 14 krajských miniparlamentů a dále neustále se rozšiřující ústřední státní orgány. Lze pouze předpokládat, že dalším reformním krokem bude návrh na zřízení alespoň deseti nových ministerstev. Počet úředníků už tomu odpovídá. To všechno se děje navzdory tomu, že Česká republika je státem unitárním, národnostně a jazykově poměrně homogenním. Zřejmě proto tedy nutně potřebujeme zásadní reformu veřejné správy, aby na každého občana byl alespoň jeden volený zástupce a nejlépe dva úředníci.
Tvrdím, že navržený přenos kompetencí nemá výrazný smysl, pokud k tomuto A neřekneme i B.
Po vzniku krajů nemá současný Senát žádný praktický smysl a měli bychom urychleně přemýšlet když ne o jeho zrušení, tak alespoň o systému, kde by krajská zastupitelstva byla delegovanými zástupci přítomna v horní komoře, která by pak mohla získat i právo vyjadřovat se k rozpočtu.
Dále nemá smysl rušit okresní úřady a výkonem státní správy pověřit 193 obcí, pokud nedokážeme výrazně zeštíhlit samotná ministerstva, a to i jejich počet. Současným způsobem zatím jen nezřízeně roste počet úřednictva, bohužel mnohdy nekvalifikovaného.
K navržené koncepci reformy musím namítnout i další věci. Za prvé jsem přesvědčena, že takováto reforma není v tuto chvíli tou nejpotřebnější reformou, kterou česká země potřebuje. K úspoře veřejných výdajů nepomůže žádné tzv. přibližování občanovi, žádné legislativní třesky. Pokud nedojde k zásadní reformě daňové a sociální, pokud budou nadále tvořit dvě třetiny rozpočtu výdaje související se sociální sférou a drobný živnostník bude neustále na pokraji krachu, reforma veřejné správy bude - mírně řečeno - na nic. Je jen pouhou zástěrkou, která má zakrýt skutečné potřeby obyvatel České republiky. Vážně pochybuji, že takovou potřebou je destabilizace státní správy, ke které dochází neustálým přesouváním kompetencí, které občany - promiňte - otravuje.
Přestože vláda podle svých vlastních tvrzení počítala se zrušením okresních úřadů a toto zrušení bylo potvrzeno zákonem, přesto i tato sněmovna přijala zákony, kterými na okresní úřady převedla mnoho nových kompetencí. Zřejmě byla do poslední chvíle živena i alternativa reformy s existujícími okresními úřady.
A nyní budu konkrétní. Na okresní úřady byla kompletně převedena evidence obyvatel od Policie České republiky za cenu minimálně 300 mil. Kč. Výsledek? Chaos. Kompletní dopravně právní agenda byla v rámci zákona o provozu na pozemních komunikacích také odejmuta policii. Cena? 110 mil. Kč. Situace po převodu agendy - rozvrat dopravních inspektorátů a nemožnost přihlásit vozidlo po několik měsíců. Zdá se, že chaos spojený s předáváním kompetencí se bude minimálně ještě jednou opakovat.
Pokud je reforma plánovaným dlouhodobým procesem, ptám se, proč bylo nezbytné učinit mezikrok, který nám všem jen zkomplikoval život a nahlodal už tak nízkou důvěru veřejnosti v úřady. Co se podle mne skutečně podařilo s předložením druhé fáze reformy veřejné správy - totálně otrávit státní úředníky, naštvat občany zbytečnými změnami a poštvat proti sobě jednotlivé obce při honbě za vyšším pověřením.
Myslím, že jsme všichni doslova zahlceni dopisy od jednotlivých obcí, které jsou nespokojeny se svým zařazením. To jsou praktické důsledky probíhající reformy, která není ani tak reformou jako pouhým jejím obalem. Stát se zbavuje dobře fungujících článků státní správy a na komunikaci s mnoha pověřenými obcemi zřejmě nebude mít potřebnou sílu. Lze jen čekat obrovský nárůst úředníků, koordinujících úředníky na pověřených obcích.
Jediný cíl, který se reformě daří plnit, je personální likvidace okresních úřadů. O dalších proklamovaných cílech lze v tuto chvíli pochybovat.
K nutnosti převést kompetence okresních úřadů na téměř 200 pověřených obcí mohu uvést ještě několik konkrétních příkladů. Vydávání občanských průkazů a pasů se v současné době děje na všech matričních obvodech přibližně 1300 míst, živnostenské úřady sídlí na 500 místech, dávky státní sociální podpory lze vyřídit na 396 místech. Ptám se: Zaručí nám nově vzniklé pověřené obce zachování této dostupnosti? Obávám se, že ne. Také vůbec není jasné, co se stane s dnešními budovami okresů, které jsou špičkově vybavené. Přitom bude nutné, aby obce s rozšířenou působností připravily technické zázemí pro 15 000 až 20 000 úředníků. Náklady si netroufám odhadnout.
Nyní máme na stole ještě návrh výboru, který předpokládá, že obce s rozšířenou působností vzniknou jen v dnešních okresních městech. Jakkoliv se tento krok zdá logickým, celá reforma tím ztrácí poslední zbytek logiky. Zrušení okresních úřadů ztrácí pak tím jakýkoliv smysl.
Česká strana národně sociální v žádném případě není proti reformě veřejné správy, ale jsme pro takovou reformu, která povede ke snížení veřejných výdajů, a ne k jejich zvýšení. Dle navržené reformy totiž každý z nás za heslo "blíže k občanovi" odvede ještě vyšší daně. Proto se odmítám ztotožnit s nutností dokončit tento chaotický proces ještě do červnových voleb a v této fázi souhlasím s pozastavením celé tzv. reformy.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji paní kolegyni Machaté. Nyní prosím paní místopředsedkyni o vystřídání.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má místopředseda Poslanecké sněmovny Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se také já v rámci obecné rozpravy k tomto návrhu zákona připojil se svou úvahou nad tím, co máme před sebou, a připomenul také trošku, co máme za sebou, protože to všechno se vším souvisí.
***