(10.30 hodin)
(pokračuje Gross)
A co je důležité, a pak se k tomu vrátím, proč je to důležité - je také v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Když probíhalo 10. ledna tohoto roku jednání ve výboru pro obranu a bezpečnost Parlamentu České republiky, tak při projednávání tohoto zákona členové výboru vesměs projevili názor, že zákon jako takový je potřebný, že potřebujeme nově upravit služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů. Dále ale uplatnili názor, že je zapotřebí, aby byl dostatek času k projednání této materie, a s odvoláním na končící funkční období této Poslanecké sněmovny bylo poukázáno na to, že bude dobré, abychom se k této právní úpravě vrátili až v příštím volebním období.
Musím říci, že velice výrazně nesouhlasím s tím, aby byla tato tematika odkládána na příští volební období, protože i argumentace, která padala ve výboru pro obranu a bezpečnost, že jsou stovky pozměňovacích návrhů, alespoň při jednání výboru pro obranu a bezpečnost prostě pravdivá nebyla, neboť podle mých informací zpravodaj k tomuto zákonu měl k dispozici předloženo řádově 45 pozměňovacích návrhů, z nichž značná část byly duplicitní. A ty, které duplicitní nebyly, nebo i ty, které duplicitní byly, tak z velké většiny se jednalo pouze o legislativně technické úpravy, případně o úpravy, které neměly za následek zásah do systému, ale měly za následek zvýšení výdajů ve státním rozpočtu. To znamená - nejednalo se o pozměňovací návrhy, které by jakkoliv bouraly koncepci, kterou vláda po své části legislativního procesu do Poslanecké sněmovny předložila.
Při projednávání ve výboru pro obranu a bezpečnost, ale i zde v rámci prvého čtení padaly některé argumenty, které svou povahou jsou velice zásadní, a myslím si, že by bylo dobré, abych se k nim v tuto chvíli vyjádřil.
Asi první taková připomínka, která stojí za zvážení, se týká toho, že vládní návrh zákona o službě státních zaměstnanců, tedy služební zákon pro civilní sektor státní služby, nebyl v době prvého čtení zde na schůzi sněmovny a nebyl v době projednávání ve výboru pro obranu a bezpečnost dne 10. ledna touto sněmovnou ještě projednán. Nicméně dnes jsme v situaci, že tato námitka alespoň zčásti padá, protože sice zákon o civilní státní službě není v tuto chvíli platný a účinný, ale byl touto sněmovnou již schválen a projevila se vůle této Poslanecké sněmovny. To znamená, že argumentace, že nemůžeme projednávat normu, která se váže na jinou normu, tak prostě v tuto chvíli již neplatí. Nicméně i kdyby Poslanecká sněmovna projevila vůli, že nechce tyto dva zákony svazovat, tak i to by byla situace z našeho pohledu řešitelná, protože máme připraveny - já vím, že někteří poslanci s těmi pozměňovacími návrhy hodlají vystoupit - jsou připraveny pozměňovací návrhy, které by k oddělení těchto dvou právních norem jednoznačně vedly a odstranily ty protiargumenty, že nemůžeme nyní tento zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů přijímat, protože nevíme, jak bude vypadat civilní služební zákon. Čili tento argument v tuto chvíli alespoň podle mého názoru jednoznačně již neplatí.
Co se týče druhé připomínky, která byla vznášena především ve výboru pro obranu a bezpečnost, protože pokud vím, na plénu Poslanecké sněmovny toto nezaznělo, ta požadovala větší provázanost na právní úpravu, která upravuje služební poměr příslušníků Armády České republiky, resp. vojáků z povolání, a také se vztahovala na civilní státní službu.
Chci se zabývat především provázaností na služební poměr vojáků z povolání, protože samozřejmě z laického vnějšího pohledu by se mohlo zdát býti rozumné, aby došlo u této právní normy k provázání těchto dvou služebních poměrů na první pohled podobných si sborů. Nicméně si myslím, že je zapotřebí si tady na vrcholné parlamentní půdě i na vrcholné půdě politické říci jednu věc. Platilo - a my jsme se snažili tomu přizpůsobit - kritické rozhodnutí, že chceme, aby Armáda České republiky jako ozbrojený bezpečnostní sbor byla pokud možno co nejvíce vzdálena tomu, čemu podle dnešního právního řádu se říká bezpečnostní sbory, tzn. civilní bezpečnostní sbory, mezi které se řadí samozřejmě Policie České republiky, ale týká se to Vězeňské služby, Celní správy, Hasičského záchranného sboru, zpravodajských služeb, které všechny dnes plní podle zvláštních zákonů svoji úlohu. Kdybychom dnes chtěli dospět k závěru, že má dojít k provázanosti těchto dvou služebních poměrů, tak to bude znamenat výrazný obrat v tom, co bylo do současné doby politické zadání. Uměli bychom se s tím docela jistě vypořádat, ale připomínám, že po roce 1990 byla poměrně velká vůle oddělit to, co je ozbrojený sbor, od toho, co je bezpečnostní sbor.
Provázanost by měla problém ještě v jedné věci, která se týká toho, že služební poměr vojáků z povolání je v zásadě koncipován jako služební poměr na dobu určitou, kdežto služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů je koncipován jako celoživotní zaměstnání, celoživotní povolání. Tudíž i některé instituty, které jsou v tomto zákony uplatněny, jsou přece jen odlišné.
Co se týče vazby na zákon o civilní státní službě, tady je možno říci, že provázanost tohoto zákona v bodech, kde je možná, je plně zajištěna. Kde jsou určité odchylky, ty se třeba týkají oblasti přijímání příslušníků do služebního poměru, kde na rozdíl od civilní služby jsou kritéria jiná, např. kritéria, která se týkají zdravotní, osobnostní nebo fyzické způsobilosti.
Další poměrně velká výhrada, která zde na plénu sněmovny padala, se týkala poukazování na uzavřenost kariérního postupu. Musím předem říci, že ani s touto námitkou, která byla pojímána jako zásadní, nemohu souhlasit jako s argumentem pro nepřijetí tohoto zákona, protože postup, tak jak by podle tohoto zákona se aplikoval, není výlučně uzavřený a za určitých podmínek umožňuje to, čemu se říká boční vstup v rámci výběrového řízení. A samozřejmě jestliže jsou splněny podmínky pro přijetí do služebního poměru a obsazení služebního místa v té příslušné kvalifikaci je vyhodnoceno jako potřebné.
Další věc, která také jaksi bourá představu, že to, co předkládáme, je čistě uzavřený model, je ta, že příslušníkům bezpečnostního sboru s vysokoškolským vzděláním se umožňuje rychlejší postup v rámci kariérního modelu. Teorii, která byla při zpracovávání tohoto zákona, se říká akcelerovaný postup. Čili i toto je umožněno a myslím si, že to odbourává jednu z podstatných námitek, které zde zaznívaly.
Co se týče dalších námitek k uzavřenému kariérnímu modelu, myslím si, že není možno přistoupit na předpoklad, že bychom úplně odbourali uzavřený kariérní model, a to jednoduše z toho důvodu, že specifika jednotlivých služeb samozřejmě vyžadují, aby bylo maximálně zhodnoceno to, co do jednotlivých lidí bylo vloženo v průběhu jejich dosavadního služebního působení. Každé služební místo vyžaduje určitý rozsah vědomostí, speciálních dovedností, každé služební místo nebo v každém bezpečnostním sboru jsou určitá specifika a je zapotřebí, aby nedocházelo k mrhání lidského potenciálu, kdy třeba někdo osm deset let slouží, a pak by mu bylo zabráněno v dalším postupu jenom třeba na základě toho, že papírové předpoklady jiný uchazeč bude mít lepší, protože zhodnotit zkušenosti, zhodnotit místní znalosti, znalosti té konkrétní služby je samozřejmě nesmírně obtížné.
***