(17.10 hodin)
(pokračuje Dostál)
Nově se řeší, a rád bych na tuto skutečnost upozornil hlavně pravou část politického spektra, že se nově řeší náhrady za újmy vlastníkům způsobené v důsledku omezení v obvyklém užívání kulturní památky, popřípadě jiné újmy. Takové řešení v současně platném památkovém zákoně také není, takže to je také velká novinka. Hlavně se má zjednodušit výkon státní správy na úseku památkové péče a odborné památkové organizaci bude umožněno, aby se soustředila na věci z památkového hlediska podstatné. Nově se totiž umožňuje Ministerstvu kultury, aby pouze vyhláškou stanovilo, že vlastník nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkově chráněném území, konečně už nemusí žádat o závazné stanovisko k zamýšleným úpravám této nemovitosti. Dosavadní právní úprava tento problém také vlastně vůbec neřešila.
Za čtvrté. Všechna rozhodnutí vydaná na úseku památkové péče se podřizují režimu správního řádu
Za páté. Upravuje se vyhlášení zápisu kulturní památky do seznamu světového kulturního dědictví. Nyní tato skutečnost nebyla vůbec nijak řešena.
Za šesté. Zavádí se zcela nová kategorie památkové ochrany "památné místo", která umožní obcím lépe chránit nemovité kulturní statky a drobné pamětihodnosti místního významu, a to v samotné působnosti obcí bez jakékoli ingerence státu.
Za sedmé. Tak jako v ochraně přírody a krajiny se zavádí povinné označení nemovitých kulturních památek a památkově chráněných území. Obdobně jako v systému ochrany přírody a krajiny se upravuje účast občanských sdružení na ochraně památek. To také současný právní řád neřešil.
Za deváté. Zřízení státní památkové inspekce jako samostatného kontrolního úřadu odpovídá systému nezávisle prováděné kontroly v jiných příbuzných resortech, jako je například Česká školní inspekce nebo Česká inspekce životního prostřed.
Za desáté. Zřízením jediného památkového ústavu se zajistí konečně jednotné odborné postoje ke srovnatelným případům péče o kulturní památky a památkově chráněná území. Už by se tedy neměly opakovat situace, kdy se například v jednom kraji povolují moderní střešní krytiny, ve druhém potom ne, a kdy se vlastníci kulturních památek cítili diskriminováni takovýmito rozhodnutími, která jsou v každém okrese, nebo nyní kraji, jiná. Toto opatření je důležité i proto, aby byl zaručen rovný přístup k vlastníkům kulturních památek na celém území státu. Docházelo na druhé straně k převedení výkonu státní správy na úseku památkové péče z dnešních 77 okresních, popřípadě magistrátních úřadů na 193 úřadů obcí s rozšířenou přenesenou působností.
Za jedenácté. Návrh samozřejmě přirozeně zajišťuje kompatibilitu s komunitárním právem EU a důsledně implementuje mezinárodní úmluvy, k nimž naše země přistoupila, například Evropská úmluva o ochraně archeologického a architektonického dědictví, Úmluva o ochraně světového dědictví UNESCO apod.
Celý návrh byl zpracován na základě koncepce účinnější péče o památkový fond v ČR. Ta koncepce byla připravována již v době vlády premiéra Václava Klause, následně tato koncepce byla schválena vládou premiéra Josefa Tošovského. Naše vláda koncepci dovedla pouze do podoby věcného záměru zákona a mnou teď předkládaného návrhu paragrafovaného znění.
Můžete se ptát, proč to říkám. Chci tím prostě doložit, že zákon se týká oblasti naprosto apolitické, totiž ušlechtilé péče o kulturní památky, k níž se tato sněmovna i vlády stavěly vždy vstřícně bez ohledu na svůj politický profil. Koncepce, věcný záměr i tento návrh byly široce připomínkovány, zásadní rozpory se vyskytly pouze mezi resorty a byly další prací odstraněny. To uvádím hlavně proto, že v poslední době čtu a slyším výhrady ke kvalitě zákona, o tom, že je docela špatný. Nevím, odkud se najednou ty hlasy berou. Například usnesení výboru pro hmotnou a duchovní kulturu Asociace krajů z 16. ledna 2002 tento návrh v zásadě podporuje.
***