(17.50 hodin)
(pokračuje Kučera st.)
Z toho, jak kolega Matějů pozorně poslouchá a trošku pokyvuje, vidím, že jsem ho citoval poměrně přesně.
U vědomí toho, že statistika je přesný součet nepřesných údajů, se nechci pouštět do složitých úvah o tom, zda má či nemá kolega Matějů pravdu, když například víme, že v letošním studijním roce bylo na veškeré typy terciárního vzdělávání, opakuji znova: bylo na veškeré typy terciárního vzdělávání přijato téměř 50 % všech uchazečů, tedy maturantů. Je to hodně, nebo málo? Kdyby tento vývoj pokračoval, mohlo by se nám časem stát, že se s vysokoškolským studiem brzy dostaneme do situace shodné s dnešním středoškolským vzděláním, kdy máme o třetinu větší nabídku než poptávku a působí nám to velké problémy nejen ekonomické, ale už i na trhu práce. A to navíc nemluvím o tom, jaký je současný demografický vývoj, v jehož důsledku počet studentů základních a středních škol klesá, což se musí zákonitě projevit i na školách vysokých.
A druhá věc související s touto řekněme blíže nespecifikovanou statistikou. Ano - a o tom také kolega Matějů hovořil - jsou vysoké školy, kde je poptávka po přijetí ne dvakrát, ne třikrát, ale dokonce desetkrát a možná i vícekrát vyšší než nabídka, a tak je selektivní síto tak husté a přijímací laťka tak vysoko, že se vskutku nedostane na mnohé studenty, kteří by nepochybně byli schopni žádaný obor slušně vystudovat. Ale najdeme pro tyto případné absolventy místa? Jistě, jejich vzdělání a inteligence jim umožní, aby s příslušnou flexibilitou prošli rekvalifikací a posléze se věnovali jinému oboru. Není to však neskutečné mrhání finančními prostředky, a to hned dvakrát? Poprvé na později nerealizované využití vědomostí nabytých studiem a podruhé na samotný akt rekvalifikace.
Na druhé straně pak je nám také obecně známo, že některé jiné vysoké školy mají ještě při zahájení školního roku po dvojím přijímacím řízení volná místa na studijní obory, jež sice nejsou tak lukrativní, zato jsou pak jeho absolventi po ukončení studia obvykle bez problémů při shánění pracovního místa.
A konečně za třetí - opravdu jsme si jisti, že všichni uchazeči hlásící se na vysokoškolské studium mají pro ně předpoklady? Nemyslím teď ekonomické, ale jde mi o kapacitu myšlenkovou. Nehrozí nebezpečí, že se vzrůstem kvantity a takříkajíc extenzivního rozvoje dojde k poklesu kvality výuky a studia jako celku? Kolega Matějů je si ostatně tohoto problému sám vědom, neboť ve své důvodové zprávě uvádí - a teď cituji doslova: "postupně otevřít vysoké školy pro každého, kdo má ke studiu a uplatnění nabytého vzdělání předpoklady". Konec doslovného citátu. Nebylo by tomu však právě naopak? Neotvírají se zavedením školného dveře ke studiu také těm, kteří pro to mají předpoklad jediný, to je patřičné peněžní konto, a zaberou tak místo jinému, talentovanému studentu, leč bez konta? Neotvírají se tím vysoké školy také studentům, kterým nepůjde o uplatnění nabytého vzdělání, ale titulu, jejž si budou moci uvádět na vizitce a na domovních dveřích?
Vraťme se dál k důvodové zprávě. Kolega Matějů se domnívá, že je za prvé bezpodmínečně nutné, aby se - a opět cituji - "při růstu celkového objemu prostředků z veřejných zdrojů zvyšoval podíl zdrojů soukromých". To je zajisté pozitivní myšlenka. Jenom nevím, proč by tímto dle kolegy Matějů dodatečným zdrojem mělo být právě a především školné, tedy útok na peněženky mnoha rodin a studentů, jejichž finanční zázemí je už tak jako tak v podstatě vyčerpáno. Pokud mi nevěříte, pak si vedle sebe položte jiné statistické údaje, kterými budou např. výše příjmů mnoha rodin běžných, standardních, dělnických či technických profesí včetně platů ve veřejné administrativě a školství, a vedle toho výši základních životních nákladů těchto rodin, včetně současných nákladů na vysokoškolské studium jejich dětí, zatím bez školného.
Teď mi dovolte malou odbočku mimo připravené vystoupení zpravodaje. Dotkli jsme se totiž tématu onoho podílu zdrojů soukromých, který tady kolega Matějů citoval, když uváděl také zprávu z 30. sjezdu ČSSD, kdy hovořil o tom, že Česká strana sociálně demokratická rovněž přiznává, že je potřeba zvýšit podíl soukromých zdrojů na vysokoškolském studiu. To je nepochybně pravda, v tom má kolega Matějů pravdu, jistě si zjistil informace např. z protokolu sjezdu. Ale nezjistil si tu základní informaci. Domnívám se jako účastník toho sjezdu, že vím, o čem mluvím. Šlo o zdroje soukromé, nikoli však individuální soukromé. To je velmi podstatný rozdíl. Dovedu si představit celou škálu zdrojů soukromých, tedy z privátní sféry, ale přitom nemusí jít o individuální školné. A jestli se nemýlím, alespoň ze souhlasného pokyvování, jak cítím za svými zády z lavic vlády, tak to nějak tak na 30. sjezdu bylo. Že, pane místopředsedo?
Kolega Matějů si je tohoto problému samozřejmě také vědom, protože vzápětí hovoří o nutnosti vytvořit takový systém půjček a podpor, aby zavedením školného nejenže nevznikaly ekonomické bariéry, ale dokonce se odstraňovaly i ty stávající, a také o tom ve své zprávě k zákonu hovořil. Jeho návrh zákona totiž počítá např. se zavedení odvodu části školného do stipendijního fondu. Jinými slovy, část školného se nepoužije na zlepšení ekonomické situace vysokých škol, ale na to, aby méně situovaný student mohl vůbec studovat. To je pozoruhodné.
Avšak nejen to! Ve svých novinových článcích, naposledy to bylo v Právu 7. 2. t. r., uvádí, že počítá - cituji - "s masivní podporou státních sociálních programů". A zase cituji doslova: "Háček je v tom, že v každé z osmi evropských zemí, kde bylo školné na vysokých školách zavedeno, byly současně zavedeny velmi silné státní programy podpory pro studenty z těch sociálních vrstev, pro které by byly vysoké školy těžko dostupné i bez školného." Konec citátu. Jinými slovy, přijetí školného by zároveň způsobilo další atak na státní rozpočet, a to v oblasti mandatorních výdajů, za jejichž současné množství a velikost je vláda tolik kritizována.
Já jsem samozřejmě netušil, že kolega Matějů ve své zprávě k zákonu, kterou nám přednáší dnes, najde jiné řešení, to je, že se pokusí tyto prostředky vzít z té částky, kterou vláda a Poslanecká sněmovna navrhuje na plošné přídavky na děti. To se přiznám, že mě překvapilo, ale docela by mě zajímalo, jak by to řešil v opačném případě. Ale možná že se dočkáme nějakých dalších hrátek s čísly.
Aby školné bylo kvalitně vybíráno a využíváno, aby bylo dobře spravováno, aby mohl být využíván systém půjček, splátek, úhrad apod., navrhuje kolega Matějů novou instituci, tzv. Správu odloženého školného, která by byla organizační složkou státu. I kdybych pominul fakt, že je legislativně zcela nesprávné, aby orgán státu vedl správu financí nestátních subjektů, připomenu pouze to, že i takovýto orgán bude potřebovat nemalé náklady na provoz, jež bude potřeba hradit patrně ze státního rozpočtu, kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jinými slovy - tím ochudíme kapitolu školství o nemalý peníz, jenž by se dal nepochybně využít jinde a efektivněji.
Dále se kolega Matějů domnívá, že zavedení školného zvýší za a) zainteresovanost vysokých škol na kvalitě a efektivnosti vyučování a vzdělávání, za b) odpovědnost uchazečů při výběru oboru a typu studia, a konečně za c) odpovědnost při plnění studijních povinností. Tady jsem shrnul tři úvahy v jeden balíček, protože jsou vlastně společné.
***