(17.20 hodin)
(pokračuje Schling)
Zatím ještě pořád je reálná šance, že stavba dálnice opravdu zahájena bude. Doufám, že to bude úspěšný projekt.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Pan poslanec Chytka má právo na doplňující otázku v délce jedné minuty.
Poslanec Radim Chytka: Vážený pane ministře, já chápu, že jste se připravoval na nepříjemného poslance, který se s vámi bude dohadovat ohledně výběrového řízení. Vůbec tomu tak není, já jsem o výběrovém řízení neřekl ani slovo. Ano, jsem z Ostravy a jakožto poslance z Ostravska mě zajímá jediná věc - kdy ta dálnice bude. Moje otázka zní: Kdy bude podepsána smlouva s firmou, kterou jste vybrali? Já jinak vůbec nic nezpochybňuji. Řekněte mi popřípadě, jaké problémy tam jsou a proč to ještě nebylo podepsáno.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan ministr Schling.
Ministr dopravy a spojů ČR Jaromír Schling: Na tuto doplňující otázku pana poslance Chytky rovněž rád odpovím. Smlouva bude podepsána tehdy, až se obě strany shodnou na jejím znění. Kdy to bude, to samozřejmě nikdo v tuto chvíli neví, ale teprve tehdy - z mého pohledu - až ta smlouva bude pro stát výhodná, předložím takový návrh smlouvy vládě ke schválení. Pokud budu přesvědčen, že ta smlouva není pro stát výhodná, nemohu takový materiál do vlády odeslat. O totéž se samozřejmě bude snažit druhá strana. Dokud nebude na stole takovéto řešení, dokud obě strany nebudou přesvědčeny, že dosáhly svého, do té doby prostě smlouva nebude.
Proto znovu zdůrazňuji: Jde o záležitost v rozsahu několika desítek miliard. Taková smlouva nemůže být sjednána za několik týdnů. Taková smlouva se musí trpělivě odpracovat. Náročné je to tím více, že se jedná o zahraniční firmu a že i firma MacDonald, která je naším poradcem a má mnoho zkušeností se zahraničím, si dává záležet na tom, aby její mezinárodní renomé bylo i touto zakázkou zrušeno, a nikoliv sníženo tím, že by se dopustila nějaké chyby.
Na prvním místě je pro nás kvalita smlouvy. Ano, chceme, aby se dálnice stavěla co nejdříve. Připomenu, že úsek 4708 v Ostravě - Hrušově se již staví na náklady Státního fondu dopravní infrastruktury a dálnice se intenzivně připravuje, takže to není tak, že dokud není smlouva podepsána, nic se neděje. Samozřejmě se děje.
Jakmile dojdeme k úspěšnému závěru, smlouva bude podepsána. Jsem přesvědčen, že se to přes všechny potíže podaří.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní uděluji slovo panu poslanci Langerovi k přednesení interpelace na ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše ve věci úpravy výkonu obecně prospěšných prací.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane ministře, obracím se na vás s interpelací ve věci úpravy výkonu veřejných obecně prospěšných prací. Doufám, že nepoužijete stejný argument jako před chvílí pan ministr Schling, kdy na sklonku této vlády se ještě vymlouvá na vlády, které byly u moci před několika lety. Doufám, že stejně tak nebudete považovat rozhodnutí zadat někomu zakázku přímo za průhlednější a transparentnější, než je veřejná obchodní soutěž, protože to považuji za absurdní logiku a překvapuje mě, že zde někdo něco takového může tvrdit.
Oba asi souhlasíme s tím, že alternativní tresty mohou mít někdy lepší účinek pro ty, kteří jsou odsouzeni, a že jsou jednak pro stát výhodnější, jednak také možná mají lepší převýchovný efekt podle principu, že ten, kdo něco udělá, si nemá již jen sednout do vězení, ale má si svůj prohřešek odpracovat.
Považuji alternativní tresty a v jejich rámci výkon obecně prospěšných prací za velmi užitečný alternativní trest, nicméně mám pocit, že jeho nabídka není dostatečně dobře využívána, a proto se vás chci zeptat na to, jak vy soudíte, že je využíván trest výkonu obecně prospěšných prací, zda dostatečně, či nedostatečně. Zejména mě zajímá problém, na který si stěžují velmi často starostové, kteří jsou odpovědni za výkon obecně prospěšných prací. Stěžují si, že chybí právní rámec, chybí zákon, který by vlastní výkon obecně prospěšných prací zajišťoval. Není totiž problém takový trest obecně prospěšných prací uložit, problém je zajistit, aby tento trest byl skutečně vykonán.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš.
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče, v mé odpovědi nebude otevřen prostor, ve kterém bych se mohl vyjádřit k otázce výběrových řízení. Nicméně se shodujeme - a vy jste to naznačil - v tom, že trest obecně prospěšných prací je skutečně velmi významným druhem trestu a že je nepochybně velmi významnou součástí trestní politiky státu. Oba víme, že po jeho zařazení do našeho platného právního řádu v roce 1996, kdy byl soudní praxí přijímán s jistými rozpaky co do četnosti jeho ukládání, se situace poměrně zásadně změnila, zejména v posledních třech letech. Statistiky, které mohu podrobně doložit, říkají, že v roce 1999 bylo trestů obecně prospěšných prací uloženo v celé republice 3279, v roce 2000 již 7351 a v roce 2001 9270. Myslím, že není pochyb o tom, že tato čísla ukazují na jednoznačný nárůst.
Shodujeme se také v tom, že přes tato pozitivní čísla nebyly vytvořeny dostatečné legislativní podmínky pro náležité využívání tohoto druhu trestu. Ty by měla přinést především novela trestního řádu a trestního zákona účinná od 1. ledna letošního roku. Diskuse na půdě Poslanecké sněmovny k těmto novelám byla tak obsáhlá, že bych považoval za nadbytečné na ni ukazovat. Jen zdůrazňuji, že jedním z limitů faktického využívání tohoto druhu trestu byl omezený počet subjektů, v jejichž prospěch mohly být vykonávány. Rozšíření ve prospěch obecně prospěšných institucí, nadací apod. považuji za otevřený prostor.
Poměrně vážná byla i otázka, zdali postačí zákonný rámec trestního zákona, když to řeknu zjednodušeně, nebo zdali je třeba dalšího předpisu, řekněme speciálního předpisu, který by detailně upravoval podmínky tohoto druhu trestu, podmínky výkonu tohoto druhu trestu.
I v exekutivní oblasti se názory vyvíjely. Zatímco v roce 1995 předchozí vlády uvažovaly o přípravě takového zákona, tak ještě vláda, která působila v roce 1996, odmítla tuto myšlenku a soustředila se na úpravu především v trestním zákoně. Proč? Zatímco ve výkonu trestu odnětí svobody je odsouzený plně a nepřetržitě podroben režimu výkonu tohoto trestu a s ohledem na omezení vyplývající z pobytu ve věznici ani nemůže o řadě věcí sám rozhodovat a řadu potřeb si sám zajišťovat, tak u trestu obecně prospěšných prací je situace zásadně odlišná. Odsouzený zůstává na svobodě, pouze je povinen ve svém volném čase, aniž by byl jinak omezován, provést práce stanoveného druhu a rozsahu pro určeného zaměstnavatele.
Domnívám se, že jít cestou dalšího cizelování podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací ve zvláštním zákoně by mohlo být kontraproduktivní. To neznamená, že zákon nemá jasně a srozumitelně upravovat práva a povinnosti všech subjektů. Jde o to, aby však nezasahoval do oblasti, do které zasáhnout nemůže, protože je to oblast soukromoprávních vztahů. Moje přesvědčení o správnosti tohoto závěru je podepřeno i situací v jiných zemích. Pro stručnost odkazuji například na právní úpravu v SRN, která stojí především na tom, aby samotný odsouzený si z vlastní iniciativy vyhledal odpovídající příležitost podřaditelnou pod obsah obecně prospěšných prací a soudu předložil doklad o tom, že takové práce vykonal.
***