(18.10 hodin)
(pokračuje Ouzký)
Jednoznačně se nejedná o ekonomický problém tohoto státu ani o ekonomický problém deficitu na důchodovém účtu, ale jedná se jasně o nemorálnost, dá se říci nemravnost. Je to nemravnost, která působí jako demoralizující fenomén, jestliže jsem jako poslanec neustále upozorňován, že pan podnikatel XY se prohání ve svém BMW či mercedesu, neplatí důchodové pojištění, ale celému okolí dává na odiv, jak využil mezeru v zákoně a důchodově je pojištěn.
K této novele vám bylo rozdáno stanovisko vlády, které se k novele vyjadřuje velmi kriticky, a to asi z pěti až šesti důvodů. Dovolte mi se k těmto výhradám vyjádřit.
Jedinou oprávněnou výhradou, kterou shledávám a uznávám, je to, že námi navržená novela nerozlišuje případy podnikatelů, kteří podnikají ve více společnostech. Jedna společnost řádně neodvádí pojistné, jsou zaměstnanci jiné společnosti atd. Myslím, že tato výhrada oprávněná zřejmě je a je jedním z důvodů, proč očekávám, že bude navrženo veto proti projednávání této novely v režimu dle § 90. Po seznámení se s touto výhradou se s tímto vetem ztotožňuji. Myslím, že se dá velmi lehce odstranit během dalšího projednávání tisku.
Ostatní výhrady, jak byly předneseny ve stanovisku vlády, jsou dle mého soudu výhrady nepodstatné, protože většinou se na ně dá použít aplikace užívaná v případě osob samostatně výdělečně činných, to znamená, že není jasně specifikováno rozhodné období, jakým způsobem by se nakládalo s pojištěncem v případě, že společnost dodatečně dluhy uhradí, atd. To vše již v zavedené praxi existuje, lze to odvodit ze stávající právní praxe, která se týká osob podnikatelů, osob samostatně výdělečně činných.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan kolega Jaroslav Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych přednesl krátkou zpravodajskou zprávu k parlamentnímu tisku 1171 - k novele zákona 155 o důchodovém pojištění.
Páni poslanci Ouzký a Škromach předložili potřebnou novelu zákona, a jak nám vysvětlil pan předkladatel, aby byli postihováni i ti neplatiči pojistného, kteří podnikají v jiných právnických osobách, ale tam, kde mají odvádět důchodové pojištění, to takto nečiní. To je velmi dobrý úmysl.
Ovšem realizace je velmi obecná a až vágní. Co je to např. řádně odvádět pojištění, či dlužit milion, či dlužit korunu? Návrh zákona neřeší, třeba když budu podnikat a neplatit v družstvu atd., co se stane s tím, když přestanu být společníkem obchodní společnosti, kdo převezme mé závazky z původní společnosti atd. Je tam celá řada otazníků.
S určitými výhradami se vyjadřuji k potřebnému návrhu a jsem přesvědčen - teď trochu předbíhám - že by předkladatelé mohli nepřesnosti ve druhém čtení doplnit. Podporuji především dobrý a chvalitebný úmysl předkladatelů.
Stanovisko vlády bych považoval ne za negativní, ale za indiferentní.
Upozorňuji na další věci vhodné k zlepšení. Kolegům v rámci své zpravodajské zprávy doporučuji zvážit, jestli procedura podle § 90 všechny tyto věci dokáže napravit. Kdyby to probíhalo v normálním režimu prvního, druhého a třetího čtení, tak to beru. V tom případě by se dal zákon do figury upravit. Takto to asi přijatelné nebude. Nebudu ovšem předbíhat, uvidíme, co učiní rozprava.
Za tohoto předpokladu doporučuji zákon k projednání s výhradou devadesátky.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, na jejíž úvod konstatuji, že tři poslanecké kluby - ODS, KDU-ČSL a US - podaly námitku podle § 90 odst. 3 zákona o jednacím řádu proti tzv. zrychlenému projednávání tohoto návrhu zákona. Budeme tedy vést obecnou rozpravu, na jejímž závěru rozhodneme buď o návrhu na zamítnutí, nebo na vrácení k dopracování či postoupení k dalšímu projednání.
Otevírám obecnou rozpravu. První přihláška je od paní kolegyně Páralové, poté pan poslanec Ouzký.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, záměrem projednávané novelizace zákona o důchodovém pojištění je odstranění nesouladu mezi postavením určitého přesně vymezeného okruhu subjektů a ostatními pojištěnci při aplikaci § 11, který obsahuje definici doby pojištění.
Za zaměstnance odvádí pojistné zaměstnavatel, tudíž zaměstnanec nemůže ovlivnit řádné plnění pojistné povinnosti. Proto § 11 současně také chrání zaměstnance před případným negativním dopadem právě v případě, že zaměstnavatel za ně řádně neodvede pojistné. I v takovém případě se doba pojištění zaměstnanců započítává. Legislativně je tedy tato ochrana zaměstnanců založena na jakési právní fikci splnění podmínky zaplacení pojistného právě v případě, kdy zaměstnavatel pojistné neodvedl, ačkoli to byl povinen učinit.
Zmíněná právní fikce představuje ve svém důsledku výjimku z pravidla i pro případy, kdy je to zcela nedůvodné, nemravné a nespravedlivé. Novela se tuto skutečnost snaží napravit tak, aby dobrodiní právní fikce o zaplacení pojistného nedopadalo na osoby, které neplacení pojistného způsobily. Cílem návrhu je vlastně zrušení možnosti uplatnit výjimku ve vztahu k uvedeným osobám. Dosavadní úprava je nadále neudržitelná, neboť naprosto nepřípustně tyto osoby zvýhodňuje.
Vláda ve svém stanovisku předložený návrh kritizuje a vytýká mu, že je nesystémový a ve svých důsledcích i bezpředmětný. Na obranu předkladatelů je možno uvést, že je velmi obtížné zasahovat systémově do nesystémové právní úpravy a že je to právě tato vláda, která se k nesystémovým postupům velmi často uchyluje.
Stanovisko vlády, kterým odmítá změnu právní úpravy, o jejíž potřebě nelze pochybovat, je v tomto případě nevěrohodné. Není přece možné ponechat bez povšimnutí právní důsledky, které favorizují samotné protiprávní jednání.
Dále vláda konstatuje, že je návrh formulován příliš široce, takže dopadá i na situace, kdy pojištěnec je v pracovním vztahu k jednomu zaměstnavateli a současně je společníkem jiné obchodní společnosti. Dále že není jasné, za jaké období měl dluh vzniknout a jak se bude postupovat, bude-li dluh následně uhrazen, a podobně.
V této souvislosti je překvapivé, že exekutiva vůbec může mít pochybnosti o tom, jakým způsobem se má upravit pravidlo obsažené v zákoně, zatímco jí nečiní potíže realizovat výjimku. Vláda po předkladatelích vlastně požaduje, aby vzali na vědomí, že neumí v praxi realizovat samotné pravidlo zákona, ale jen výjimku z tohoto pravidla, a mají-li předkladatelé v úmyslu do takového legislativního prostředí vstoupit, pak to budou oni, kdo se budou muset s touto situací vyrovnat.
***