(10.40 hodin)
(pokračuje Špidla)
Podíl Itálie představoval 13 % hrubého domácího produktu, čili dvojnásobný podíl, a přesto se důchodový systém v Itálii nehroutí. Podíl Spolkové republiky je 10,4. Státy, které mají méně než Česká republika, jsou pouze tyto: Lucembursko, Norsko, Irsko a Island. Na Islandu se mimo jiné odchází do důchodu v 70 letech a v Irsku je demografická struktura naprosto odlišná.
Musím jasně konstatovat, že jakkoliv problém důchodového systému je problémem, který je mimořádně vážný, mimořádně důležitý a bude předmětem trvalého uvažování politické reprezentace a bude předmětem trvalého postupného reformního úsilí, tak přesto není pravdou, že tento systém je zásadním způsobem ohrožen ve své rovnováze. Čas pro úpravy máme. Nemůžeme jistě věc ponechat ze zřetele, o tom není nejmenších pochyb, ale myslím si, že i tato čísla hovoří jasně.
Také bych chtěl zdůraznit jednu myšlenku, která nebyla dostatečně zřetelně vyřčena, i když se objevila v názorech jednotlivých řečníků. Je to myšlenka, která se dá koncentrovat do obratu, který je jednou z právních zásad - nabyté se neodnímá. Je to základní závazek, že ti lidé, kteří jsou již v současné době v důchodu, nesmějí žádnou z reforem pocítit jako zásah a újmu na svých právech. To, co jim náleží, musí dostat za každých okolností a ve všech hlediscích.
Poměr mezi náklady na důchodový systém a hrubým domácím produktem je v České republice velmi výhodný. To za prvé. A za druhé. Podíl příspěvků přímo ze státního rozpočtu do důchodového systému je v porovnání s evropskými zeměmi menší, a to výrazně menší, než jsou srovnatelné země. Ta věc je velmi vážná, o tom se nedá pochybovat. Důchodový systém je třeba probírat seriózně a důsledně. Přesto si myslím, že jiná čísla hovoří trochu jiným způsobem.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Volák.
Poslanec Stanislav Volák: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, věřím, že jde o přátelskou debatu, takže jen několik skutečností. Opravdu jsem vás nechtěl zdržovat, ale pan ministr Špidla to sem opět vrátil, takže mně nic jiného nezbývá.
Poměr důchodů na hrubém domácím produktu byl v roce 1995 8 %, v roce 1998 byl 9 % a v loňském roce - ale pozor, započítám pochopitelně důchody ozbrojených složek a správu systému - už to bylo 10,5 %. Pokud by tento vývoj dále pokračoval, tak během několika následujících let se tento systém nedá ufinancovat. Prostě to není možné.
A zase pro vaši informaci. Pokud je v současné době necelých 2 600 000 důchodců, ale před čtyřmi lety to bylo o 100 000 méně, tak podle vládních prognóz v roce 2010 bude 2 900 000 důchodců a v roce 2020 3 300 000. Stabilita toho průběžného systému je dána pouze počtem plátců a počtem důchodců. Jak jistě víte, tak v posledních letech se v naší republice rodí 90 000 dětí. Co z toho vyplývá: že po roce 2010 začne prudce klesat počet plátců, který v roce 2020 dosáhne pouze 4 300 000. To znamená poměr mezi důchodci a plátci se dostane na úroveň 75 %. V současné době je 55 %. Každý, kdo zná základy matematiky, ví, že tohle se nedá ufinancovat.
To, co jsem zde řekl, bylo pouze jedno jediné. My musíme snížit váhu průběžného systému! My musíme posílit individuální spoření! Jestli to uděláme na dobrovolné bázi, nebo jestli zřídíme, a pan místopředseda Špidla to ví, malý povinný fond tak jako Švédové a budeme debatovat o jeho rozsahu, tak se domnívám, ale je to na volbě, že tudy cesta vede. Po roce 2020 se průběžný systém, tak jak funguje v současné době, v zásadě nedá ufinancovat.
A dokazuje to i pan ministr. Na rozdíl od svých předvolebních slibů, kdy říkal, že poměr mezi důchodem a hrubou mzdou se dostane na úroveň 50 %, tak pod tlakem skutečnosti už nyní do důchodu odcházejí slabé válečné ročníky, méně než 100 000 lidí, a až mně bude 60, tak nás bude 170 000 lidí, tzn. v roce 2007. Pan ministr Špidla sám omezuje výdaje na důchody. Omezuje o 8 miliard. Každého důchodce připravil o 3600, protože i komunisté drželi relaci 45 %. Tak prosím, nelakujme to tady na růžovo.
Ten problém je velmi vážný, ale důchodový problém není základním problémem. Základním problémem je demografie. Pokud to půjde takhle dál, tak nás v roce 2100 bude 7 milionů a dále už ani ten výhled. Pochopitelně, že plošné přídavky na děti tento trend nezmění.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se dále někdo do rozpravy? Pan poslanec Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi určitou jenom malou reminiscenci a současně i výzvu. Připomenu tady jedno jméno. Podařilo se bývalému ministru české vlády panu Horálkovi důchodový systém nebo "důchodovou daň" vynikajícím způsobem vybalancovat svého času na 27,2 %. Tento stav trval do roku 1995. Za okolností, o kterých tady už hovořil pan ministr Špidla, kdy důchodový systém byl vybalancovaný, dokonce i solventní, podařilo se na důchodovém účtu pofidérním nebo imaginárním soustředit zhruba 40 miliard přebytku. Za ministra Vodičky bylo toto číslo ze 27,2 % sníženo na odvod 26 % a výsledkem té pěti- šestileté etapy je, že důchodový systém je hluboce nesolventní více jak 20 miliardami. Samozřejmě, proč se zvýšila politika zaměstnanosti jako další fond k posilování státního rozpočtu, to je věc jiná.
A teď k té výzvě. Nebylo by od věci, že někteří, kteří tady dneska zasahují do diskuse bez velkých nebo hlubších znalostí, ale jsou třeba dobrými ekonomy a mají významné komunální zkušenosti atd., kdyby se snažili přijít s konstruktivním návrhem opět ten systém vybalancovat tak, aby byl plus minus solventní. To by byl veliký přínos.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Tlustý.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, chce se mi něco říci. Pan ministr práce a sociálních věcí je vedle. A zdá se, že skoro ve všem. Ukrajinci český důchodový systém nezachrání a spoléhat se na to v budoucnu opravdu nelze. Česká vláda za čtyři roky existence známého problému, a to je nevyváženost českého důchodového systému, na něm nezměnila nic. Pro korektnost je třeba říci, že dva nápady měla, jeden horší než druhý. Poslanecká sněmovna a komise pro důchodovou reformu přece jenom něco pozitivního udělala. Nedovolila, aby ty dva pokrytecké a nic neřešící nápady byly schváleny a aby byla vytvořena iluze, že tato vláda ve skutečnosti na tom něco změnila.
***