(11.50 hodin)
(pokračuje Gross)
Vágnost formulace - teď se dívám na poslanecký klub KDU-ČSL, neznám jejich stanovy před rokem 1989, ale domnívám se, že možná podle tehdy platné ústavní dikce o vedoucí úloze KSČ prakticky všechny organizace někde ve své preambuli měly odkaz na toto ústavní ustanovení, že vedoucí úlohu ve společnosti má Komunistická strana Československa. Pokud by šlo o archiválie KDU-ČSL, o to by mi nešlo, ale jde mi o to, že nepochybně i zákon o Sboru národní bezpečnosti někde ve svém záhlaví měl takovouto formulaci. Pokud by někdo trval na trochu extenzivním výkladu této věty, to znamená dalších organizací založených na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému, tak opět by se někdo mohl dožadovat konkrétních spisových materiálů kriminální policie, resp. kriminální složky Veřejné bezpečnosti, která tehdy působila jako kriminální policie. Čili i zde vidím problém, že může tato textace vést k extenzivnímu výkladu nebo výkladu, který může zavdávat příčinu poměrně velkých problémů.
Poslední věc, na kterou bych upozornil. To je jenom upozornění, aby si obhájci tohoto zákona a ti, kteří pro něj budou hlasovat, toho byli vědomi. Je to § 7 odstavec 1, kde je stanovena povinnost uveřejnit v elektronické podobě a vydat tiskem přepis všech evidenčních záznamů, pokud se nejedná o cizince. Nevím, jestli je to známo Poslanecké sněmovně, ale v České republice neexistuje komplexní evidence občanů České republiky. Takováto evidence neexistuje. Bude poměrně obtížné v některých případech zjišťovat, zda jde, či nejde o občana. Samozřejmě v základních věcech, v gros obyvatel republiky, to problém nebude. Ale komplexní evidencí není ani evidence obyvatel, ani evidence občanských průkazů, ani evidence cestovních dokladů, ani evidence fyzických osob, které pozbyly státní občanství, protože po roce 1992 bylo poměrně hodně lidí, kteří jenom svým jednostranným prohlášením, že se přihlašují ke slovenskému občanství, získali slovenské občanství. Ale u nás o tom nikde záznamy nejsou. Bylo by možno to činit pouze dotazem na slovenskou stranu. Nevíme, jak se bude chovat.
Ještě složitější je to u občanství, které bylo získáno naturalizací, především ve Spojených státech amerických, kde je řada lidí, kteří mají dvojí občanství. To, jestli někdo má, nebo nemá naturalizací získané občanství Spojených států amerických, lze získat dotazem ne na federální vládu, ale na konkrétní unijní stát, kde jedině existuje tato evidence. Tento unijní stát odpovídá pouze se souhlasem konkrétní osoby.
Upozorňuji na tuto věc. Pokud nechceme způsobit určité problémy, ke kterým třeba dnes nedohlédneme, tak by bylo dobré zvážit, zda § 7 odstavec 1 je tak důležitý, abychom ho tam nechávali, protože opravdu tyto problémy, na které upozorňuji, bude způsobovat.
Závěrem svého vystoupení v obecné rozpravě bych ale stanovil určitou hierarchii toho, co vidím jako opravdu životně důležité pro bezpečnostní zájmy České republiky. To je to, na co jsem upozornil ve vazbě na § 3 písm. g), to znamená Federální správu Veřejné bezpečnosti, kde opravdu tato textace jde mimo účel zákona, jak je vymezen § 1. Na to se váže výhrada k změně zákona o archivnictví, kde určitý výklad tento problém také může způsobit. Pak dvě věci, o kterých jsem hovořil ve vazbě na § 7 odstavec 1 - to berte jako dobře míněnou radu. Co se týče první věci, o které jsem hovořil, to znamená, pokud jde o žaloby, tam bych poprosil, aby došlo v průběhu podrobné rozpravy ke zpřesnění, protože opravdu tak jak pozměňovací návrh výborem pro obranu a bezpečnost byl udělán, způsobí podle mého názoru velké problémy.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Matulka. Připraví se pan poslanec Jičínský.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, chci přičinit jen malou poznámku k tomu, co zde řekl pan poslanec Bílý ve svém krátkém vystoupení v obecné rozpravě. Pokud jsem ho dobře poslouchal, on vystoupil v tom smyslu, že stojí o to, aby český národ poznal svou minulost, proto on se přimlouvá za dobrý osud tohoto návrhu zákona. Idea, že svazky StB mohou být zdrojem jakéhokoliv seriózního poznání, natož poznání toho, jaká je minulost českého národa, je idea, kterou může vážně brát opravdu tak akorát Petr Cibulka.
Předpokládám, že pan poslanec Bílý není tohoto ražení, že vtipkoval a žertoval, že to vážně nemohlo být míněno. Takže já mu děkuji, že v tuto pozdní předpolední dobu má smysl pro humor a dělá zde legraci. Protože si naopak myslím, že svazky StB a jejich zpřístupňování nemohou být zdrojem samozřejmě vůbec žádného seriózního poznání. Spíše se přimlouvám právě za to, co navrhoval kolega Jičínský - tento nesmysl zamítnout.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, jenom k tomu, co říkal pan ministr Gross. Myslím, že prokázal na konkrétních dokladech, jakou kvalitu má tato předloha. My jsme o řadě pozměňujících návrhů ve smyslu jeho připomínek na jednání ústavně právního výboru jednali. Bohužel ani tyto návrhy nebyly přijaty.
Chci říci, že na výboru ústavně právním, který v Lipnici o tomto tisku jednal, byli přítomni také zástupci Ministerstva obrany, kteří - pokud jde o spisy vojenské kontrarozvědky, zde mám dotaz na zpravodaje výboru pro bezpečnost a obranu Poslanecké sněmovny - říkali, že evidence má takovou povahu, že se vůbec nedá spolehlivě rozlišit, kdo byl osoba sledovaná, kdo byl ten, kdo měl plnit nějaké funkce při sledování jiných. Jestliže i takové věci u tisíců osob jsou pro nás nevýznamné, tak mi tedy řekněte, kde je úcta k ústavnímu pořádku a k základním právům občanů. Zvlášť mě to překvapuje u zástupců pravicových stran, kteří vždy individuum a jeho práva kladou do popředí.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Václav Krása.
Poslanec Václav Krása: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik slov k tomuto zákonu. Domnívám se, že tento zákon je především o tom, zda se máme zabývat svou neblahou minulostí, nebo zda uděláme tzv. tlustou čáru za minulostí. Obávám se, že pan poslanec Matulka nemá pravdu, že by tento zákon nepomohl k tomu, abychom poznali svoji minulost.
Dovolte mi citaci z přednášky Joachima Gaucka v GT institutu z 15. prosince loňského roku, která se uskutečnila v Praze a která právě hovoří o té tlusté čáře: "Proto dnes v Německu platí, že tlustá čára nefunguje. To je odlišné od mnoha postkomunistických zemí, to je také skutečný důvod, který vzešel z politické debaty, proč jsme se snažili rychle, s otevřenýma očima a s otevřenými spisy hovořit o minulosti. Ještě před sjednocením schválila Lidová sněmovna příslušný zákon - to je právě zákon o zpřístupnění svazků - a to hlasy všech frakcí. Tenkrát jsem ukul jednotný přístup k politice minulosti. Zabránil jsem tomu, aby se to stalo tématem jedné skupiny proti druhé. Zejména v Maďarsku a v Polsku se to vůbec nepodařilo. Zde se to stalo tématem, které určité politické tábory vzájemně proti sobě využívaly ve vnitřní politice. To se ukázalo jako velmi škodlivé. Pak jsme začali přemýšlet, co uděláme. Při rozhodování jsme byli více politiky než moralisty. Když se hovoří o tlusté čáře, sice spousta věcí zní velmi moralisticky, ale my jsme se ptali na zájmy. V parlamentu jsem se ptal, kterým zájmům, jakým rozhodnutím sloužíme. Zjistili jsme, že tlustá čára vlastně není smírnou, ale tvrdou politikou.
***