(10.20 hodin)
(pokračuje Emmerová)
Tato definice je v rozporu s definicí "veterán" Světové federace veteránů, která existuje již přes 50 roků a působí v 84 státech světa.
Za druhé. Pečovatelské domy z rozpočtu obrany není nutné řešit zákonem, protože vnitřní přerozdělení přidělených finančních prostředků ze státního rozpočtu není nutné řešit dalším zákonem. Řešení tohoto problému už umožňuje zákon č. 100/1988 Sb., rozpracovaný rozkazem ministra obrany č. 7 z roku 2000, a také vyhláška č. 182/1991 Sb., která umožňuje bezplatnou pečovatelskou službu.
A konečně za třetí. Den veteránů jsme slavili už třikrát. Je to pro nás významný den, ale stejně významný jako pro jiné skupiny občanů např. Den matek, Den dětí, Den spisovatelů a novinářů apod. a nevyžaduje samostatný zákon. Den veteránů je vázán na válečné tradice. Odtržen od těchto tradic ztrácí smysl a stává se formální.
Nyní dovolte krátce vyjádřit naši představu pramenící z našeho několikaletého úsilí a zkušeností.
Za prvé. Považujeme za nesprávné, aby zákon vyzněl tak, že armáda vynakládá finanční prostředky i úsilí, aby se postarala o několik bezmocných starých občanů a složitě vysvětlovala, že si to zaslouží. Rovněž by to nemělo být definováno jako jednostranná pomoc ve prospěch starých veteránů. Vyvolává to negativní odezvu jak ve společnosti, tak i uvnitř armády a bagatelizuje válečné tradice. Nejedná se totiž o pomoc jednostrannou. Naši předchůdci ve válce byli přínosem pro naši zemi a současní veteráni se snaží v této tradici pokračovat. Veteráni pokrývají širokou věkovou škálu od zhruba 25 roků věku až do téměř 100 roků věku.
Za druhé. Myslíme si, že veteráni by měli být jakýmsi komunikačním mostem mezi armádou a občany a armádou a podnikatelskou sférou.
Za třetí. Veteráni by měli plnit úkoly v oblasti aktivních záloh jako důležitého prvku společnosti v případě profesionální armády.
Za čtvrté. Konečně by v zákoně měla být zakotvena i péče o veterány a jejich rodiny, jak v průběhu nasazení, tak i po jejich návratu domů.
Navrhujeme proto, aby zákon vzal v úvahu tyto skutečnosti:
Za prvé. Aby vyzněl jako vyvážený a všeobecně prospěšný jak pro společnost, tak i pro veterány, profesionální armádu i aktivní zálohy a definoval prostor i možné uplatnění veteránů.
Za druhé. Aby definice veterána respektovala definici zformulovanou Světovou federací veteránů už před 50 roky. Patří sem: a) vojáci první a druhé světové války, b) oběti války, c) vojáci nasazení do válečných a riskantních operací po roce 1989.
Za třetí. Chceme, aby byla odstraněna nerovnost stejných skupin občanů před zákonem, a tudíž aby byla rozšířena platnost zákona č. 255/1946 Sb. i na vojáky, kteří byli či budou nasazeni do válečné či bojové operace po roce 1989.
Za čtvrté. Chceme, aby byl veteránům vytvořen prostor v rámci resortu obrany pro jejich aktivní a všeobecně prospěšnou činnost. Jsme zhruba 30krát menší stát než USA, nechceme ani setinu toho, co mají veteráni v Americe, neusilujeme o ministerstvo pro veterány, jako mají ve Francii, nepředpokládáme takový prostor společenský a podnikatelský, jako měli legionáři za první republiky, a neočekáváme ani uplatnění ve státní správě, jak je zakotveno v platném zákoně č. 255/1946 Sb. Domníváme se však, že by veteráni měli obsazovat alespoň 50 až 70 % míst na oddělení pro válečné veterány Ministerstva obrany, měli by mít možnost podílet se na spolupráci a působení v oblasti aktivních záloh a na činnosti vojenských správ, samozřejmě za předpokladu výběru a splnění podmínek pro dané místo. Pro tuto obecně prospěšnou činnost by jim měl resort obrany vytvořit alespoň minimální podmínky.
Za páté. O nasazení vojáků do válečné, bojové či riskantní operace v zahraničí rozhoduje politické vedení státu. Obrana toto rozhodnutí realizuje. Péči o veterány by proto měl převzít stát, vyčlenit příslušné finanční prostředky ze státního rozpočtu a resortu obrany uložit realizaci. Byla by to povinnost resortu obrany a vypadlo by nešťastné slůvko "může".
Za šesté. Péče o veterány by měla být definována konkrétně a měla by být vykryta i neřešená mezera, a to péče o rodinu vojáka, když se jedná například o živitele rodiny.
A konečně za sedmé. V tomto vyváženém zákoně, který není jednorázový akt popisující současný stav, může být definován i Den veteránů jako den novodobých válečných tradic naší armády a veteránů, kteří zůstávají spojenci armády prostřednictvím tohoto zákona.
O prosazení těchto sedmi bodů usilujeme už dlouhodobě. Setkali jsme se s řadou armádních funkcionářů. Při separátních jednáních v poslední době byla jejich reakce souhlasná a vstřícná. Zaplať pánbůh."
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní kolegyně. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Pan poslanec Klas.
Poslanec Jan Klas: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych přednesl komplexní pozměňovací návrh k předloženému zákonu.
Místopředseda PSP František Brožík: Pane kolego, opět vám ušetřím práci nebo funkci, protože jsme zatím v obecné rozpravě. Pokud budete chtít předkládat pozměňovací návrhy, musíte počkat na otevření podrobné rozpravy. Proto se znovu táži, kdo se hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím.
Žádný návrh na zamítnutí nebo vrácení nezazněl. Otevírám tedy podrobnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Klas.
Poslanec Jan Klas: Děkuji a omlouvám se.
Takže první pozměňovací návrh: Ponechat původní vládní návrh ve smyslu zachování názvu zákona, to znamená zákon o vojenských veteránech. Důvod, proč takto postupovat, je zcela jednoznačný. Rozšířením na válečné veterány by se zcela změnil charakter zákona a došlo by k nárůstu osob, které lze zahrnout pod pojem válečný veterán o desítky tisíc osob. Přesný počet nelze uvést, protože neexistuje evidence účastníků národního boje za osvobození podle toho, zda osoba konala službu v armádě, byla partyzánem, zúčastnila se domácího hnutí, Pražského povstání, či byla politickým vězněm, československým dobrovolníkem ve Španělsku nebo příslušníkem stráže obrany státu. To je první pozměňovací návrh.
Druhý, § 1, předmět úpravy by zněl takto: Tento zákon upravuje podmínky pro vydání osvědčení vojenského veterána, vymezuje status veteránství a úkoly Ministerstva obrany (dále jen "ministerstvo") v oblasti sociální péče o vojenské veterány; upravuje rovněž zabezpečení oslav Dne vojenských veteránů.
Třetí pozměňovací návrh. Vkládá se nový § 2 s názvem Status vojenského veteránství. Odst. 1. Vojenští veteráni tvoří význam socioprofesní skupinu našeho společenství. Zaslouží si uznání občanské veřejnosti za statečnost, s jakou bojovali za národní zájmy, svobodu a demokracii. Byli a jsou vzorem vlastenectví, nositeli národní a vojenské tradice, zárukou uchování kontinuity vědomí demokratických idejí a hodnot v odvíjejících se československých a českých dějinách. Se zřetelem k postojům, obětavosti, hrdinství a činům, které směřovaly k prosazování a obhajobě všestranných zájmů naší demokratické státnosti, ke sdílení společných demokratických hodnot a idejí s našimi spojenci, je jim věnována bezmezná úcta, hluboká vážnost a trvalý obdiv.
Odst. 2. Vojenské veteránství svojí podstatou, významem a pozicí v našem společenství je základem pěstování národního, občanského, vlasteneckého, mravního, demokratického vědomí počínaje vznikem až po současný rozvoj české demokratické státnosti.
***