(15.40 hodin)
(pokračuje Jičínský)
To jsou v podstatě sporné a obsahové problémy, které byly předmětem jednání ústavně právního výboru v rámci podrobné rozpravy. Ve smyslu kritických názorů, které byly, byl také podrobně upraven institut veřejné žaloby tak, aby nevyvolával pochybnosti o tom, zda se tady neotvírá až příliš velký prostor pro tento institut. I tam bylo nalezeno řešení, které ústavně právní výbor většinově schválil. Čili na základě toho doporučuji sněmovně postoupit návrh do třetího čtení. Jednotlivé pozměňovací návrhy ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu podám v podrobné rozpravě. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci. Otevírám obecnou rozpravu. Pan poslanec Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, jak už jsem ohlásil, i tady považuji za potřebné dát procedurální návrh, o kterém by sněmovna měla rozhodnout, a to aby základem dalšího jednání o tomto tisku byl komplexní pozměňovací návrh ústavně právního výboru.
Předseda PSP Václav Klaus: Nechcete o tom hlasovat až v podrobné rozpravě?
Poslanec Zdeněk Jičínský: Dával bych přednost, kdybychom o tom rozhodli hned, aby, pokud by byly dávány jednotlivé pozměňovací návrhy, aby byly dávány už k tomuto tisku, který má číslo 1080/1.
Předseda PSP Václav Klaus: Ale v obecné rozpravě nebudou dávány žádné pozměňovací návrhy.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Já už jsem myslel, že jste zahájil podrobnou rozpravu.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, já jsem otevřel obecnou rozpravu. Pan poslanec Koudelka se do ní hlásí.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedo, vážená sněmovno, chtěl bych vystoupit jen k jednomu bodu vystoupení pana ministra. Týká se sídla Nejvyššího správního soudu. Samozřejmě v této věci nejsem neutrální. Vycházím z toho, že uvedená instituce by mohla sídlit jak v Praze, tak v Brně, že obě města jsou schopna nabídnout příslušné materiální zázemí i zázemí odborné, dané především dlouhodobou činností právnických fakult a existencí významných právnických pracovišť v obou městech. Nicméně podporuji návrh ústavně právního výboru, aby sídlem Nejvyššího správního soudu bylo Brno, které je budováno jako sídlo soudní moci. Domnívám se, že oddělení jednotlivých státních mocí má být v tomto případě podtrženo i oddělením územním, především u Nejvyššího správního soudu, který má kontrolovat, případně zasahovat proti nezákonným a neústavním rozhodnutím správních orgánů.
Chtěl bych ještě podotknout, že jestli dnes je někde vykonávána kompetence, která bude do budoucna příslušet Nejvyššímu správnímu soudu, tak je to v rámci ústavních stížností na Ústavním soudu v Brně. Chtěl bych také zdůraznit, že žaloby proti rozhodnutí orgánů, které sídlí v Praze, ať už jsou to ústřední, či nikoliv, budou podávány u Městského soudu v Praze. Jinými slovy, veškerá působnost dnešního Vrchního soudu v Praze v rámci správního soudnictví přechází na Městský soud v Praze. Domnívám se, že město Brno je schopno nabídnout odpovídající zázemí pro fungování tohoto orgánu, a to nejenom budovou, o které hovořil pan ministr, ale například málokdo ví, že ve městě je budova stavěná za první republiky pro Nejvyšší soud, která je dnes stále ve státním vlastnictví a byla účelově stavěna jako justiční budova.
Rovněž se domnívám, že argument o tzv. programovém financování neobstojí, podíváme-li se na to, jak resort dokázal zajistit například financování Justiční akademie, o jejímž zřízení před rokem nikdo nevěděl.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, prosím kolegy strany lidové, aby opravdu jednali někde mimo tento sál.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Věřím, že v obou městech by mohlo být dokázáno zajištění fungování této instituce od 1. ledna příštího roku. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Kdo se další hlásí do obecné rozpravy? Pan profesor Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Omlouvám se za svůj původní omyl, ale přiznávám se, nevím, zda ostatní kolegové mají také zkušenost, jako mám já, ale na lavici zpravodajů vzhledem k míře hluku je někdy dost obtížné slyšet. Tím vysvětluji svůj omyl.
Teď bych chtěl sám říci, když kolega Koudelka vystoupil v tomto směru v obecné rozpravě, také něco k onomu sídlu Nejvyššího správního soudu, tak jak to navrhuje ústavně právní výbor. Pro informaci sněmovně považuji za důležité říci, že toto rozhodnutí bylo schváleno většinou jednoho hlasu, což není nepodstatné. O dalších souvislostech dále hovořit nebudu.
Chtěl bych ještě připomenout jednu věc. Protože občas se nám stává, že naše historická paměť se dost krátí a některé věci si dost neuvědomujeme, chci říci, že rozhodování o tom, kde bude sídlo Nejvyššího ústavního soudu Československé Federativní Republiky a Nejvyššího soudu Československé Federativní Republiky, bylo přijato ještě v době trvání, o čemž svědčí to, jak jsem tyto instituce nazval, v době, kdy existoval československý stát a rozhodování o sídlu nejvyšších soudních orgánů bylo spojeno s jednáním o další povahu a další tvar československé federace.
Možná že si někteří kolegové, kteří byli tehdy členy České národní rady a Federálního shromáždění, vzpomenou, že byly tehdy i poměrně vlivné moravské strany a že součástí úvah o tom, jak nově řešit federální uspořádání, bylo i to, aby nějakým způsobem, když nebyla možná trojfederace, byla uspokojena nebo respektována stanoviska tzv. moravistů. Doufám, že se na mě nebudou zlobit pro tento termín.
V důsledku toho bylo tedy rozhodnuto o tom, že sídlo Nejvyššího ústavního soudu ČSFR i Nejvyššího soudu ČSFR bude Brno. To jen pro historické pozadí. Z toho ovšem, podle mého soudu, nijak neplyne nějaká logická souvislost v tom směru, že Nejvyšší správní soud musí být také umístěn do Brna. Pan ministr spravedlnosti už podrobně hovořil o tom, proč by sídlem Nejvyššího správního soudu měla být Praha, a já pozměňovací návrh v tomto směru podám v podrobné rozpravě.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Kdo se další hlásí do obecné rozpravy? Pan poslanec Benda.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, nechci vystoupit k velké kauze "boj Praha - Brno", ale chci vystoupit k věci, kterou pokládám ve správním soudnictví za daleko zásadnější a která, alespoň pro mne, myslím, že pro většinu poslaneckého klubu, který zde reprezentuji, je limitou toho, jestli budeme, nebo nebudeme hlasovat pro tento tisk a materiál. A to je otázka povinného zastoupení všech, kteří chtějí ke správnímu soudu přijít advokátem a ve zmírněné verzi ústavně právního výboru některými jinými typy právníků, ale čistě povinné zastoupení za všech situací právníkem.
Myslím si, že ve správním soudnictví je to zbytečné, škodlivé a že fakticky je to filtr, který je vytvářen, předkládán nám zde exekutivou, ale podle mne spíše vytvářen těmi soudci, kteří se obávají příliš velkého nápadu ve věcech správního soudnictví, a proto chtějí podání příslušným způsobem zdražit, a to o cenu onoho právníka. Samozřejmě zákon předpokládá, že - a je to častý argument, který zaznívá - že je možné v případech velmi chudých lidí odpustit soudní poplatky a nařídit i advokátní komoře zastoupení bezplatné. To se ovšem týká jen opravdu velmi nízkých příjmových skupin. Naopak bohaté, ať už lobbistické, nebo ekologistické, nebo jakékoli jiné organizace vždycky na správní soudnictví mít budou a zcela bez problémů všemi těmi institucemi projdou. Toto je opatření, které bude sloužit pouze k tomu, že ona střední třída, nižší střední třída, lidé s normálními a běžnými příjmy - pro ně se přístup ke správnímu soudnictví zdraží. Myslím, že k tomu fakticky není žádný důvod.
***