(15.30 hodin)
(pokračuje Bureš)
V této souvislosti více než kdy jindy je mou povinností, a to povinností velmi milou, poděkovat za velmi vstřícné, korektní, konstruktivní a také velmi odpovědné projednávání tohoto návrhu na výjezdním zasedání ústavně právního výboru. Konstatuji, že společné jednání spolu s našimi zástupci vyústilo v souhrnný pozměňovací návrh, který máte před sebou.
Jako tradičně mohu říci, že s textem tohoto pozměňovacího návrhu souhlasím, a to s jedinou výhradou. Tato výhrada je ovšem velmi důrazná a týká se uvažovaného sídla Nejvyššího správního soudu. Vládní návrh zákona vycházel z projednání ve vládě, z posouzení personálních, ekonomických a institucionálních souvislostí a jednoznačně vyšel z toho, že při posouzení všech těchto souvislostí je vhodným sídlem Nejvyššího správního soudu Praha, tedy hlavní město Praha, aby zas nevznikla debata na téma, kde se nalézá obec Praha. Aby Nejvyšší správní soud plnil svou úlohu, kterou mu ukládá nejen tento zákon, ale i další zákony, je třeba vzít v úvahu nejen personální otázky, tedy vytvořit ideální podmínky pro to, aby budoucí soudci Nejvyššího správního soudu byli skutečnou ozdobou českého soudnictví, ale je také velmi významné přihlédnout k ekonomickým souvislostem. Říkám zcela odpovědně, že je mou povinností, jestliže vláda rozhodla o tom, že součástí návrhu bude sídlo Nejvyššího správního soudu v Praze, zařídit věci tak, abych tomuto závazku dostál. To jsem také učinil a vše je materiálně připraveno k tomu, aby k předpokládané účinnosti 1. ledna 2003 zahájil Nejvyšší správní soud svou funkci a sídlil v současné budově Vrchního soudu v Praze na Pankráci. Je to řešení, které je ekonomicky únosné, neklade prakticky žádné nároky na státní rozpočet.
Návrh, aby Nejvyšší správní soud sídlil v Brně, není z hlediska finančních a procedurálních možností, které jsou spojeny s tzv. programovým financováním s účinností, k 1. lednu 2003 realizovatelný. Je pravdou, že primátor města Brna nabídl ministru spravedlnosti budovu, tato budova ovšem vyžaduje absolutní rekonstrukci. O žádné jiné možnosti nevím a ti poslanci, kteří sledují a znají pravidla programového financování, tak vědí, že i rozpočtové náklady na případnou rekonstrukci lze uvažovat nejdříve z hlediska těchto pravidel počínaje lednem 2004. To vůbec nehovořím o tom, že součástí plánovaného financování do konce roku 2005 nejen v resortu Ministerstva spravedlnosti, ale i v jiných resortech, je materiál, který byl na základě žádosti ministra financí vypracován a kde Ministerstvo spravedlnosti závazným způsobem plánuje všechny rozpočtové akce do konce roku 2005. Už z tohoto hlediska by bylo mimořádně problematické takové investice, které jdou mimo rámec vládního návrhu a uvažovaných ekonomických souvislostí, brát v potaz.
S ohledem na tyto okolnosti proto doporučuji velmi naléhavě, aby východiskem pro další čtení vládního návrhu zákona byl text, který je výsledkem projednávání v ústavně právním výboru, s jedinou výhradou, totiž aby byl respektován vládní návrh zákona v ustanovení, které říká, že sídlem Nejvyššího správního soudu je hlavní město Praha.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Prosím pana zpravodaje Jičínského, aby se ujal slova.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, mohu potvrdit slova pana ministra, že ústavně právní výbor se touto předlohou, kterou považuje za velmi důležitou, zabýval skutečně odpovědně. Projednávali jsme nejprve předlohu v rámci obecné rozpravy a v této obecné rozpravě byla vznesena řada námětů na úpravu předlohy. Ministerstvo spravedlnosti potom podalo své návrhy, jak tuto předlohu upravit ve smyslu jednání ústavně právního výboru, a poté na další schůzi ústavně právního výboru, která už i v podrobné rozpravě se zabývala jednotlivými ustanoveními, jsme projednávali návrh zákona o soudním řízení správním. Ústavně právní výbor v některých důležitých otázkách návrh změnil.
Chci říci jednu věc. Je to velmi důležitý návrh zákona, kterým se otevírá cesta k rozvoji správního soudnictví. Připomínám kolegům věc známou, ale přece jen je vhodné ji říci, že při jednání svého času o tom, co bychom mohli nazvat záměrem návrhu zákona, totiž jak má být správní soudnictví koncipováno, se většina vyslovila pro to, aby byl zřízen Nejvyšší správní soud, ale aby další rozhodování o správních žalobách bylo v rámci obecného soudnictví. Tuto zásadu návrh respektuje. Ústavně právní výbor ji také schválil ve smyslu svého pozměňovacího návrhu a návrh, pokud bude přijat, otevírá cestu k dalšímu vývoji správního soudnictví, která může vést i k tomu, že se vytvoří celý systém zvláštního správního soudnictví. Ale to nechci předjímat. Myslím, že návrh, tak jak je předložen, umožňuje, aby správní soudnictví začalo u nás od 1. ledna 2003 fungovat.
Chci jen upozornit na to, že samozřejmě i v rámci komplexního pozměňovacího návrhu jsou určité otázky, na které v rámci jednání ústavně právního výboru byly různé názory. Byly většinově schváleny tak, jak jsou obsaženy v komplexním pozměňovacím návrhu. Přesto na některé chci upozornit.
Oproti původní vládní předloze se změnil systém povinného právního zastoupení. Není to povinné zastoupení jen na úrovni advokáta a s úrovní vysokoškolského právnického vzdělání potřebného pro výkon advokacie, ale v určitých speciálních činnostech to mohou vykonávat i představitelé speciálních profesí podle zvláštních zákonů. To je věc, která stojí za pozornost, protože v rámci rozpravy o tom, zda má, nebo nemá být povinné právní zastoupení, byly na tuto otázku různé názory. Našlo se to řešení, které je v předloze obsaženo.
Rovněž diskutovanou otázkou je rozhodování o nákladech řízení. Je tu uplatněna zásada, kterou můžeme srovnat s civilním řízením soudním. Upozorňuji ovšem, že správní řízení soudní je řízení jiného druhu. Úprava, která tam je obsažena, bez problémů není. Sám vrchní soud v jednom nálezu teď rozhodl tak, že nepřiznal úspěšnému orgánu náklady právního zastoupení, protože vychází z toho - což považuji za normální - že správní orgán je povinen si sám obstarat správné právní stanovisko, že zastoupení advokátem není normální záležitostí. Upozorňuji jen na tento problém. Je řešen tak, jak je řešen. Nebudu dávat ani v rámci pozměňovacích návrhů žádné návrhy, jen upozorňuji, že tento problém tu pro budoucnost je.
Závažným problémem, kde se komplexní pozměňovací návrh odchyluje od původní vládní předlohy, je ustanovení o tom, že Nejvyšší správní soud se nebude zabývat zkoumáním zákonnosti tzv. podzákonných právních předpisů, že tato problematika zůstane vyhrazena Ústavnímu soudu, i když ústava ve svém znění, ve své formulaci o Nejvyšším správním soudu, tuto možnost Nejvyššímu správnímu soudu dává. I to bylo předmětem diskuse. Osobně nejsem stoupencem toho, že by Nejvyšší správní soud tuto pravomoc mít neměl, ale většinové stanovisko bylo takové, jaké je obsaženo v komplexním pozměňovacím návrhu.
***