(10.40 hodin)
(pokračuje Brožík)
Budeme hlasovat o zamítnutí.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 55 z přítomných 168 poslanců pro 82, proti 84. Návrh nebyl přijat.
Počkáme ještě několik málo okamžiků na výsledek hlasování po kontrole jednotlivých klubů. (Děje se.) Nejsou námitky.
Otevírám nyní podrobnou rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. (Nikdo.) Není tomu tak. Končím podrobnou rozpravu a končím tím i druhé čtení tohoto návrhu zákona a končím projednávání bodu č. 15. Děkuji panu místopředsedovi vlády Špidlovi i paní kolegyni Müllerové.
Přistoupíme k bodu
16.
Návrh poslanců Josefa Janečka, Viléma Holáně, Jiřího Karase a Václava Krásy
na vydání zákona o odškodnění osob odvlečených do SSSR
nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech
/sněmovní tisk 855/ - druhé čtení
O úvodní slovo prosím zástupce navrhovatelů pana poslance Josefa Janečka. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Josef Janeček: Vážené kolegyně a kolegové, tento návrh zákona, jak už jsme říkali v prvním čtení, se zabývá velmi smutnou kapitolou našich dějin. Zabývá se situací, kdy ve svobodném státě, v demokratickém Československu, působila cizí moc, konkrétně složky Svazu sovětských socialistických republik, které bez jakéhokoliv právního aktu odvlékaly naše občany na území Sovětského svazu do koncentračních táborů, tzv. gulagů. A bylo to na území, které bylo umístěno buďto v Sovětském svazu, nebo na území států s ním spřízněných.
Většina států, které byly okupovány stejným způsobem, tj. např. Slovensko a Rakousko, přijala právní normy, kterými odškodnily tyto odvlečené osoby, protože zde dochází z hlediska mezinárodního práva k naprosto bezprecedentní situaci, kdy stát, na jehož svrchovaném území cizí moc odvléká jeho občany, nezasáhne. Ani v tomto případě naše tehdejší československá moc nezasáhla, neboť byla už pod jasným vlivem tehdejší stalinské komunistické strany.
Proto jsme se rozhodli předložit tento návrh zákona, který byl projednán jak v rozpočtovém výboru, tak ve výboru zahraničním.
Myslím si, že připomínky proberou zpravodajové, a chtěl bych vás poprosit, abyste tento návrh poté propustili do dalšího čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Předložený návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání rozpočtovému výboru a zahraničnímu výboru, jejichž usnesení byla rozdána jako sněmovní tisky 855/2 a 855/4.
Prosím, aby se slova ujala zpravodajka rozpočtového výboru paní kolegyně Miroslava Němcová.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych vás informovala, že rozpočtový výbor se tímto návrhem zákona zabýval na své schůzi dne 2. května minulého roku a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno pod č. 855/2. V tomto usnesení rozpočtový výbor doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout zákon s uvedenými připomínkami. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní poslankyně. Dále prosím, aby se slova ujal zpravodaj zahraničního výboru pan poslanec Jan Zahradil.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, pane předsedající. Zahraniční výbor projednal tento návrh. Musím říci, že mu to trvalo trochu déle, než by bylo bývalo záhodno, protože jsme museli projednávání přerušit a doporučit tvůrcům této předlohy, aby návrh dopracovali o některé další pasáže.
Chtěl bych říci, že zahraniční výbor si samozřejmě uvědomoval naléhavost celé této problematiky. Uvědomoval si, že tento problém tady existuje, že se dotýká reálně žijících lidí a že je zapotřebí jej řešit rychle, mimo jiné také vzhledem k věkovému průměru těch, kterých by se mohl dotýkal, a samozřejmě také vzhledem k tomu, že evidentně šlo o velkou křivdu a o jedno ze základních porušování jednoho ze základních lidských práv.
Měli jsme možnost seznámit se i s expertním hodnocením návrhu. Měli jsme na zahraničním výboru pozvaného mimochodem našeho bývalého kolegu pana exposlance Kaluse, nyní ředitele Slezského zemského muzea v Opavě, a to z toho důvodu, že právě toto muzeum získalo grant pro výzkumy soudních a mimosoudních politických perzekucí obyvatelstva v letech 1938 až 1956, včetně perzekucí československých občanů v nacistických a sovětských táborech a věznicích.
Doporučili jsme předkladatelům, jak už jsem řekl, aby dopracovali tento návrh o některé konkrétní pasáže, což oni učinili, takže jsme potom s velkou radostí mohli tento návrh doprojednat a ve znění pozměňovacích návrhů k němu zaujmout kladné stanovisko.
Připojuji se tudíž k předřečnici a i zahraniční výbor samozřejmě doporučil Poslanecké sněmovně, aby tento návrh schválila. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. Pan kolega Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, pokusím se nastínit důvod, který mě vede k tomu, že i po změnách, které prošly ve výborech, se mi zdá předložený návrh ještě nikoliv způsobilý k projednání, resp. ke schválení.
Dovolím si to říci z jednoho prostého důvodu. Vůbec nezpochybňuji právo těch, kteří byli odvlečeni do nějaké jiné země, aby křivda, která jim byla způsobena, byla nějakým způsobem odškodněna. To je asi reálná situace, těžko ji lze nějak zpochybnit. Je otázka, jestli ji má odškodňovat zrovna Česká republika, jestli se na tom podílela.
To, co říká kolega Janeček, je pravda. Nechali jsme si v podstatě tady cizí moc "vybírat" vlastní občany, a to není nic pozitivního. Ale otázka je trochu jiná. Je otázkou, kdo byl odvlečen, za jakých podmínek a jakým způsobem se to vypořádávalo.
Problém začíná v roce 1917, resp. po únorové revoluci 1917, tedy dávno před Velkou říjnovou socialistickou revolucí, protože první emigrační vlna přišla i do českých zemí právě po únorové revoluci a s pádem cara, resp. se zřízením nové vlády v Rusku.
***