(11.40 hodin)
Poslankyně Alena Svobodová: Děkuji, pane předsedající. Dovolte, vážené kolegyně a kolegové, abych i já přednesla pozměňovací návrh k tisku 1060/4. Navrhuji zvýšit rozpočet v kapitole Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o částku 1 mld Kč, a to na zvýšení mezd v regionálním školství. O tuto částku snížit kapitolu Ministerstva obrany, a to ve výdajích na udržování a opravu movitého majetku Armády České republiky.
Po podrobném prostudování této rozpočtové kapitoly jsme došli k závěru, že tato částka proti minulému roku je navýšena, a to i přesto, že se připravuje profesionalizace armády a v jejím rámci se armáda bude části tohoto majetku naopak zbavovat. Dovolte, abych nyní - a promiňte mi, že trošku obšírněji - zdůvodnila tento návrh.
V úvodu chci jen zdůraznit, že každá debata o rozpočtu je zároveň debatou o prioritách té které vlády. A právě na rozpočtu se podle mého názoru ukáže, jestli se slova nerozcházejí s činy. Jestliže otázka koncepčního rozvoje vzdělávacího systému je v souladu s vládním deklarováním toho, že školství je její prioritou, rozhodně to neplatí o rozpočtu kapitoly školství. I když sociálně demokratická vláda navýšila v létech svého vládnutí školský rozpočet, realita svědčí o tom, že výše finančních prostředků v tomto resortu je stále nedostatečná. Jenom připomenu, že nedávno jsme byli svědky protestních akcí vysokých škol ohledně chybějících 2 mld Kč. Víme, že chybějí finanční prostředky v regionálním školství a stojíme také nyní před problémem, který se ovšem stále opakuje, a to je úroveň platů ve školství, tedy především v regionálním školství.
Je třeba znova připomenout, že vláda slíbila navýšení platů pedagogických pracovníků na 130 % průměrného platu v ČR. Průměrný plat učitele by tak měl být v souladu s tímto slibem vyšší než 18 tis. Kč, což samozřejmě není a pravděpodobně ani nebude příští rok. Skutečnost je tedy jiná.
Dovolte, kolegyně a kolegové, abych tady uvedla některá fakta. Pro vzájemné srovnání výdělkové úrovně jednotlivých profesí použiji tzv. mediánu, což je hodnota výdělku uprostřed variační řady vzestupně uspořádaných hodnot, což je údaj, který se blíží skutečné střední hodnotě údajů o platech ve zkoumaném vzorku. A vycházím tady z údajů Ministerstva práce a sociálních věcí v rámci informačního systému o průměrném výdělku.
V relaci k tomuto údaji, tedy k republikovému mediánu, který představuje 100 %, se na 100 % úroveň mírně, velmi mírně dostávají pouze učitelé středních a vyšších odborných škol a také speciálních základních škol, zatímco na druhém stupni základních škol je to pouze 96,5 % tohoto údaje. Na prvním stupni ZŠ pouze 92,8 %, na základních uměleckých školách 87,9 % a v mateřských školách dokonce jenom 73,4 % tohoto průměru. Neuvádím tady ani průměrné platy, ty jsou samozřejmě nižší, než je průměr. Přitom školství je snad jediným resortem, kde je vyžadováno vysokoškolské vzdělání pracovníků. Pro srovnání - např. zemědělský inženýr, tedy také vysokoškolsky vzdělaný odborník, dosahuje 158,2 % tohoto průměru a novinář - publicista dokonce 210,9 % tohoto průměru. Ale i řidič autobusu MHD je se 128,4 % vysoko nad tímto průměrem, nebo i dělník v brusírně dosahuje 104 %.
Znovu tedy připomenu, že učitelka druhého stupně základní školy nedosahuje s 96,5 % ani průměru.
Dovolím si ještě tady uvést jenom už velice stručně srovnání hodinového výdělku. Srovnám tedy hodinový výdělek učitele druhého stupně ZŠ a na základě tohoto srovnání - nebudu už tady tyto údaje uvádět - zjistíme, že se ani nepřibližuje profesím blízkým co do požadovaného vzdělání. Koneckonců jsem tady uvedla příklad zemědělského inženýra. Bohužel nestačí ani na takové profese, jako je řidič autobusu MHD nebo dělník v brusírně.
A ještě na závěr dovolte jedno srovnání. Týká se to průměrného hodinového výdělku podle zařazení do tarifního systému. I tady, pokud bych uváděla údaje - a mám je tady k dispozici - je dokumentován hluboký propad výdělkové úrovně ve školství proti běžné situaci v celé České republice. Učitel druhého stupně základní školy zařazený do 9. tarifní třídy nedosahuje ani úrovně 7. tarifního stupně v rámci celé ČR.
Upozornila jsem na tuto situaci. Myslím si, že je to varující, neboť jde skutečně o daleký odstup výdělků zaměstnanců v regionálním školství od výdělků v profesích, které lze srovnávat. Srovnání výdělkové úrovně podle tarifního zařazení jednotlivých profesí objektivně dokazuje, že práce srovnatelné co do obtížnosti, složitosti, náročnosti a odpovědnosti jsou odměňovány velmi různě. Bohužel musím konstatovat, že takovýto platový systém se mi pak zdá nespravedlivý právě vůči školských zaměstnancům.
Chtěla bych ještě v závěru říci, že pedagogičtí pracovníci věřili v původní slib vlády, že dojde od 1. ledna 2002 k nárůstu jejich mezd. Vláda však bohužel od svého záměru ustoupila a připravuje toto zvýšení v celé rozpočtové sféře o tři měsíce později. Chce také o rok posunout zvýšení počtu tarifních tříd. Konstatuji jenom s politováním, že prostě v rozpočtu chybějí peníze, a tak se někde musí ušetřit. Zachránit letošní rozpočet tedy musí pracovníci rozpočtové sféry, tedy i učitelé. Musím tedy smutně konstatovat, že takto se prostě vláda rozhodla.
Vážené kolegyně a vážení kolegové, jistě si všichni uvědomujeme, jaký je význam vzdělání a i to, že výše výdělků ve školství je jednou z hlavních příčin, proč absolventi pedagogických fakult odcházejí do lépe placených profesí. To znamená následně snižování kvality výuky, perspektivně i nižší výnos podniků, nižší efektivitu práce i nižší konkurenceschopnost našich pracovníků na evropském trhu práce.
Znovu vás oslovuji, vážené kolegyně a kolegové, nechci tady obviňovat z tohoto varujícího podcenění odměňování pedagogických pracovníků pouze vládu. My poslanci totiž v konečné fázi rozhodneme, jak bude rozpočet vypadat a zda napravíme tuto situaci, o které jsem mluvila. Zvažte prosím, zda přijetí pozměňovacího návrhu, který jsem uvedla v úvodu svého vystoupení, nepomůže tuto situaci řešit.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Hovořit bude pan poslanec Pavel Kováčik, připraví se paní poslankyně Hanačíková.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji pane předsedající. Vážená vládo, kolegyně a kolegové, rád bych se v této chvíli tak trošičku ohradil proti takovému tomu skoro bych řekl až pohrdavému přístupu, který zazněl v některých příspěvcích vůči oněm schodům, zábradlím a střechám některých škol, vůči způsobu, kterým se snažíme i ty schody, zábradlí a střechy - ale ono nejde jen o schody, zábradlí a střechy, ale ono jde o havarijní stav, ono jde o ohrožení životů a zdraví dětí ve školách atp. - zde do tohoto státního rozpočtu zařadit. Dokumentuje to mj. to, že prostředky na tyto potřeby skutečně nejsou, že přístup parlamentu a vlády v tomto směru je více vstřícný vůči jiným potřebám z pohledu venkovských, ale i městských škol, trošku vzdálený potřebám armády apod., a já jsem přesvědčen o tom, že prostě a jednoduše život lidí v této zemi musí být přece jenom přednostnější než cokoliv jiného.
Děkuji.
***