(11.10 hodin)
(pokračuje Jičínský)

V této souvislosti souhlasím s tím, co říkal pan kolega Matulka, že je třeba se zabývat i onou věkovou hranicí pro trestní odpovědnost. Já netvrdím, že jsem pro její snížení. Nemám v tom - jak se zavedlo v parlamentní řeči - žádný silný názor. Prostě jsou argumenty pro a proti. Není jednoduché říci, že se nic nezměnilo, protože se mládež vyvíjí jinak, než se vyvíjela dříve. V některých otázkách je dospělejší, než tomu bylo dříve. Je třeba o těchto otázkách vážně uvažovat. Znovu opakuji - nejsem jednoznačně pro snížení, zejména také proto, že se tu klade otázka, kterou nedávno kladl myslím německý časopis Zeit: "Ano, snížíme ji, a co potom? Co s těmi, na které budeme uplatňovat represi ještě v době jejich nedospělosti?" Jednoduché otázky to nejsou.

Jinak chci říci, že v problematice, o které hovořil zpravodaj - obecné soudy, zvláštní soudy - tento návrh nevytváří vyloženě zvláštní soudy, ale jde cestou určité specializace senátů. Já to považuji za krok správným směrem, protože problematika kriminality mládeže má celou řadu specifik a je třeba je respektovat a pozitivně na ně reagovat i tím, že je budou posuzovat lidé, kteří pro tuto problematiku mají speciální odbornost, nejen právnickou, ale i jinou. Bez toho by asi smysl této úpravy vyzněl do prázdna.

Z mého vystoupení je myslím jasné, že podporuji postoupení do druhého čtení. Osobně bych doporučoval, kdyby se tímto návrhem nezabýval jen ústavně právní výbor, protože to není vyloženě jen právní problém. Je to problém širší. Je otázka, zda by se jím neměl zabývat výbor petiční a případně i výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. To nechť posoudí kolegové. Nechci jim tímto způsobem zasahovat do jejich činnosti, ale myslím, že to rozhodně není problematika, kterou by se měl zabývat jenom ústavně právní výbor, i když samozřejmě pokud sněmovna dospěje k závěru, že nikomu jinému to nepřikáže, bude to na nás.

Můj závěr je shodný se závěry mých předřečníků. Doporučuji návrh postoupit do druhého čtení.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Paní kolegyně Dundáčková.

 

Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych se jen krátce vyjádřila ani ne tak k náplni tisku, který máme před sebou, jako spíše k diskusi o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti mládeže. Já osobně nepatřím mezi zastánce a mezi ty, kteří by s tímto praporem šli do sněmovny a kteří by se domnívali, že snížení věkové hranice trestní odpovědnosti o rok, o dva, o tři - i takové názory jsem slyšela - by mohlo cokoliv pozitivně změnit a cokoliv vyřešit. Tak tomu přece není.

Na druhé straně diskusi se v žádném případ nebráním. Domnívám se, že je to i možné, ale jako samostatné opatření to v žádném případě nebude mít dopad, který by znamenal snížení kriminality ani jakékoliv její řešení.

Nedomnívám se na rozdíl od pana poslance Matulky, že podání tohoto návrhu bylo motivováno mediální diskusí. Myslím, že opravdu nikoliv. Jsem přesvědčena, že návrh byl zpracováván dlouhou řadu let. Mám k němu podobný postoj jako pan kolega Benda a nebudu znovu opakovat jeho argumenty, se kterými se vnitřně zcela ztotožňuji. Domnívám se, že daleko důležitější než diskutovat o věkové hranici trestní odpovědnosti je diskutovat o způsobech, jak budou potom tito mladí lidé postiženi, tedy o výkonu trestu, jak budou postiženy osoby, které jsou za jejich výchovu odpovědné. To tady pan kolega říkal také ve svém velmi vyváženém projevu.

Proto nemohu nevzpomenout na zákon, který jsme nedávno přijali, a to zákon o ústavní výchově mládeže, který bohužel zasahuje velmi nešťastným způsobem nejen do života delikventní mládeže, ale také do života mládeže, která se ničeho takového nedopustila, a to zcela bezprecedentním a z mého pohledu neústavním způsobem. Jestliže tento zákon o ústavní výchově mládeže jsme nejen propustili do druhého a třetího čtení, a dokonce jsme jej schválili, nevidím nejmenší důvod, abychom tento zákon, který mi svým filozofickým přístupem k věci je daleko bližší, nepropustili do druhého čtení. Proto se tady přimlouvám za to, abychom to učinili.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Dále se hlásí pan kolega Marek Benda.

 

Poslanec Marek Benda: Pane předsedající, pane ministře, chci jen formálně v otevřené rozpravě vznést návrh na prodloužení lhůty k projednání ve výborech o 40 dní. Souhlas navrhovatele zde existuje, takže návrh je hlasovatelný.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak. Obecnou rozpravu končím.

Dávám možnost panu ministrovi, jestli se hodlá v závěrečném slově vyjádřit k diskusi.

 

Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, až na jednu připomínku nebo poznámku oceňuji věcný charakter diskuse. V reakci na vyslovená slova, zejména na to, co říkal pan poslanec Matulka, chci říci toto.

První text, představa, jak má vypadat zákon o soudnictví nad mládeží, byl zpracován v roce 1995 v této komisi. Dalších šest let se diskutovalo, precizovalo, pilovalo, a to tak, že na stole leželo šest srovnatelných zahraničních úprav, se kterými je tento zákon velmi podobný, a navíc prvorepublikový zákon a platné zákony. Kdyby u všech velkých zákonů z dílny Ministerstva spravedlnosti bylo možno pracovat s tak velkým časovým prostorem, byl bych nesmírně šťastný. Představa, že jsem ho napsal přes noc a předložil ho po rozhovoru pro televizi NOVA do Poslanecké sněmovny, je tedy úsměvná.

Za druhé, já jsem neřekl ani slovo o tom, že tento zákon je o prevenci proti represi. Tento zákon je o tom, že represe nemůže fungovat bez prevence a prevence nemůže fungovat bez represe.

Nakonec mi dovolte jen citovat dvěma větami klasika a nestora teorie českého trestního práva profesora Miřičku, který byl evropsky uznávanou osobností. Na okraj tohoto problému lze citovat dva závěry: za prvé - děti patří do školy, a ne do kriminálu; za druhé - ukládání přísných trestů vede k všeobecnému zhrubnutí mravů ve společnosti.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Pan zpravodaj nehodlá vystoupit. Žádné návrhy na zamítnutí nezazněly.

Budeme se zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím přikázal návrh k projednání ústavně právnímu výboru. Zazněl tady před chvílí návrh pana profesora Jičínského na petiční výbor a výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

Nejdříve budeme hlasovat o přikázání ústavně právnímu výboru.

Já vás všechny odhlásím a prosím, abyste se znovu zaregistrovali, poněvadž je nás tady poněkud méně, než ukazuje displej.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zdvihne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 323 z přítomných 93 poslanců 89 pro, nikdo proti. Návrh byl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o přikázání petičnímu výboru.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP