(15.40 hodin)
(pokračuje E. Zeman)
Počítám s ní, jsem na ni připraven a nechci zbytečně zdržovat žádnými argumenty. Jenom znovu připomínám - v létě jsme obsáhle jednali. Sedm okruhů s jednou jedinou výjimkou bylo vypořádáno. To je jediné, co chci, abyste zvážili.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Petr Mareš.
Poslanec Petr Mareš: Paní předsedající, páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, přiznám se, že pan ministr mě poněkud zaskočil svou lakoničností, neboť se domnívám, že návrh zákona, který teď projednáváme, se přece jenom trochu liší od návrhu, který jsme projednávali minule, a bylo by asi dobré ty, kteří neměli dostatek příležitostí se tou poměrně obsáhlou normou prokousat podrobně, provést změnami, ke kterým v zákoně došlo. Své vystoupení jsem si nadepsal slovy "doplním to, co řekl pan ministr". Zbývá toho na mne poněkud více.
Dovolte tedy, abych vám připomněl, že návrh zákona, který máte před sebou, nahrazuje dosavadní normy, které svými kořeny sahají do sedmdesátých, resp. osmdesátých let. Z těch nových norem nahrazuje pouze jediný zákon a to je zákon č. 306/1999 Sb., o financování soukromých škol. Jde tedy o přepracovanou verzi, kterou sněmovna vládě vrátila a ke které jsme minule absolvovali vskutku důkladnou a dlouhou rozpravu. Je ta podoba návrhu, který máte teď před sebou, skutečně výsledkem jednání, ke kterým došlo v průběhu prázdnin mezi zástupci ministerstva a představiteli poslaneckých klubů, i když bych si tady dovolil poněkud opravit tvrzení pana ministra. Tyto schůzky byly totiž svolány - stejně tak jako schůzky s představiteli profesních organizací pedagogických pracovníků - na základě iniciativy poslanecké, ale to není v tuto chvíli důležité.
Zmiňme tedy základní změny, ke kterým došlo ve srovnání s verzí návrhu zákona, který jsme minule vládě vrátili k dopracování. I tato nová verze zachovává ten trojstupňový systém tvorby základních dokumentů, to je systém státní program vzdělávání - rámcový program - školní program. Na rozdíl od původní verze však formulace státního programu odkazuje na pozdější dobu a slibuje jeho publikaci ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Nově přistupuje předkládaný návrh také k otázce právní formy existence institucí poskytujících vzdělávání. Školská právnická osoba, která byla předmětem tak silné kritiky při minulém projednávání, zůstává v této verzi obligatorní pouze pro školy a školská zařízení zřizovaná státem, církví nebo náboženskou společností. Pro ostatní zřizovatele je tato forma pouze fakultativní a mohou zůstat u dosavadních forem právní existence. Nezměněna, jak již zmínil pan ministr, zůstává v podstatě ta část návrhu, která je věnována financování. Mimochodem ona nebyla žádnou změnou ani oproti stávajícímu systému fungování, tak jak byla navržena, což se konstatuje i v samotné důvodové zprávě, kde se říká, že nijak výrazně se systém financování nemění.
Nově zahrnuje tento návrh zákona stejně jako ten předchozí, což se domnívám, že je dobré zmínit, také oblast předškolního vzdělávání jako integrální součást celého vzdělávacího systému. To znamená, školka se v pojetí tohoto zákona stává školou. Poslední rok předškolního vzdělání je nárokový. To znamená, že do tohoto roku musí být dítě přijato, a to i na úkor kapacity pro děti mladší. V důvodové zprávě není jasné, zda se jedná o prvý krok k prodloužení povinné školní docházky. Zřejmě tato otázka se bude do budoucna řešit v rámci dalších koncepčních diskusí.
Změnu přináší nová verze návrhu ve srovnání s tou, kterou jsme projednávali minule, pokud jde o strukturu středního vzdělávání. Vláda ustoupila od původně plánovaného rušení víceletých gymnázií. Vzdělávání v rámci těchto programů, tedy programů víceletých gymnázií, se potom nově člení do dvou stupňů - základního a středního. Změnilo se i pojetí maturity proti původnímu návrhu.
Nejvýraznější změny, domnívám se, se týkají způsobu, jakým návrh zákona upravuje vyšší odborné vzdělávání, které je jasně v důvodové zprávě definováno, resp. ta úprava je v důvodové zprávě jasně definována jako přechodná. Uvádí se, že definitivní podoba těchto ustanovení bude dána až přijetím nového zákona o terciárním vzdělávání. Celý ten systém je výrazně posunut směrem k terciáru, programy jsou akreditovány, zavádí se odlišný způsob hodnocení kvality škol, ve kterém je omezena funkce České školní inspekce, a do značné míry její funkce přebírá akreditační komise.
Domnívám se, že to jsou hlavní změny, ke kterým došlo ve srovnání s předcházející verzí vládního návrhu zákona. Pan ministr řekl, že tyto změny vyhovují v podstatě všem požadavkům, které byly v průběhu jednání s autorským týmem vzneseny. Tady bych s ním polemizoval. Myslím si, že přesnější vyjádření je vyjádření pana náměstka Müllnera, které pronesl při nedávném jednání s profesními organizacemi pedagogických pracovníků, když řekl "dělali jsme, co jsme měli". Chápu, že podoba, kterou nám v tuto chvíli vláda předkládá, je vrcholem dovednosti toho týmu, jeho schopností, ale nemohu říci, že je to podoba, která odpovídá všem požadavkům, které opozice v průběhu jednání vznesla.
V tuto chvíli se nechci zabývat dopodrobna jednotlivými konkrétními problémy, které jsou v návrhu zákona obsaženy. Domnívám se, že na to bude dostatek času, pokud bude návrh zákona propuštěn do druhého čtení, na půdě příslušného odborného výboru nebo v průběhu samotného druhého čtení. Pokusím se zde poukázat, tak jak by to měl napovídat charakter té etapy rozpravy, ve které se nacházíme, na obecné problémy tohoto zákona nebo na ty konkrétní problémy, které podle mého názoru ilustrují obecnou nedostatečnost tohoto zákona.
Dovolte, abych se odpíchl od výzkumu průzkumů (?), které byly nedávno publikovány, ty průzkumy, které se shrnují pod tím EKONOM PISA 2000 (??) a které bohužel potvrzují obavy, které jsme v posledních několika letech vyslovovali na téma tendencí projevujících se v českém vzdělávání. Ukazuje se, že jsme za posledních pět let, pokud jde o přípravu našich žáků především v oblasti základního vzdělávání, zdaleka nepokročili dopředu tak, jak jsme si před pěti lety věřili a jak jsme si všichni přáli. Jejich připravenost především v oblasti funkční gramotnosti výrazně ve srovnání s ostatními špičkovými zeměmi poklesla. Připomeňme také, že v žebříčcích, tak jak byly publikovány, na čele dobrých výsledků jsou země skandinávské, Irsko, země anglicky mluvící. Ještě za námi se umístily i takové země, jako je například Německo. Já jen upozorňuji na tuto situaci v souvislosti s tím, jak se v průběhu diskusí, které jsme na téma tohoto zákonu vedli v uplynulých měsících, argumentovalo tím, kde jsou vzory českého vzdělávání, podle jakých cest nebo které cesty ve vývoji vzdělávání bychom měli napodobovat, kterých bychom se měli držet.
***