(12.50 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Možná je dobře, aby to bylo zavřeno, to nepřísluší posuzovat mně, ale ministrovi zdravotnictví, a proto souhlasím s těmi, kteří žádají, aby ministr zdravotnictví řekl, zda to má být zavřeno, nebo zda to má být opraveno. Není žádná jiná alternativa. Jinými slovy - také já postrádám stanovisko ministerstva, které by řeklo, zda zavřít, či zrekonstruovat.
Za další. Bude-li odpověď zrekonstruovat, ti kteří radí, aby se tak činilo standardně v rámci příslušné kapitoly Ministerstva zdravotnictví, musí dodat, že to z rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví musí znamenat v podstatě zastavení všech ostatních investičních aktivit v resortu zdravotnictví. Zda je to správné, nebo není, opět nepodsouvám. Mně to nepřísluší.
Jenom se tím pokouším vysvětlit, že řešení formou záruky za úvěr - mimochodem řešení, které vláda schválila v případě výstavby dálnic, a nemocnici nepovažuji za o nic menší veřejný zájem než výstavbu dálnic - je způsobem, jak časově tento problém rozložit. Nic víc. Podstata problému se tím samozřejmě neřeší.
K tomu nejpodstatnějšímu. Já jsem považoval za samozřejmé, a překvapilo mě vystoupení ministra zdravotnictví, že splátky takto rozložených nákladů půjdou na vrub kapitoly Ministerstva zdravotnictví. Proto zcela podporuji názor pana ministra financí, a je to názor, který jsem měl od počátku, nikdy mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak, že je samozřejmé, že z této záruky v případě jejího schválení by byly splátky činěny formálně, teď nejde o to, jak, ve skutečnosti v rámci státního rozpočtu, ale v každém případě na vrub výdajů kapitoly Ministerstva zdravotnictví. Jinými slovy nepovažuji za možné, aby toto byla zadní vrátka, jak by si jeden či druhý resort zvyšoval svou kapitolu na úkor kapitoly Veřejné pokladní správy tak, aby to vlastně ti ostatní jakoby neviděli.
Toto jsem považoval za potřebné k tomuto případu dodat. Ano, mnoho výhrad k němu je opodstatněných. Mají jedno "ale". V tuto chvíli žádné alternativní řešení vlastně nikdo nepředložil, a proto zdůrazňuji to základní, co jsem chtěl říci: Zamítnout je snadné. Zkoumat, kdo to zanedbal, už je trošku horší. A najít řešení je velmi komplikované.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Čili pan spolupředkladatel nám řekl, že tím návrhem to nechtěli vyřešit, pouze burcovat naše svědomí. Já jsem tomu tak rozuměl. Nebo svědomí pana ministra.
(K poslanci Filipovi:) Předběhnete svého kolegu Matulku? Takto nedemokraticky to máte zavedeno? (Smích.)
Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedo, vážení předkladatelé, já jsem rád, že vystoupil pan kolega Tlustý, protože v podstatě potvrdil můj návrh, že je potřeba přerušit tento bod do rozhodnutí o státním rozpočtu ve třetím čtení. Protože tam se může hledat i současné řešení letošního roku. A pokud ho nechceme hledat, potom můžeme tento návrh dát.
Klub KSČM nenavrhl žádné zamítnutí. My se domníváme, že je to potřeba, nemáme všechny informace, ale podle našeho názoru je potřeba se nejdříve rozhodnout o tom, jestli ve státním rozpočtu takovou rezervu hledat už pro rok 2002. Do té doby není možné přijímat řekl bych zvláštní zákon.
Předseda PSP Václav Klaus: Pan poslanec Matulka. V jednu hodinu bychom potřebovali mít organizační výbor sněmovny.
Poslanec Dalibor Matulka: Já to zkusím stihnout, pane předsedo. Já mám takovou poznámku. Mě by ve snu nenapadlo, že se zapojím do rozpravy k tomuto bodu. Ale donutil mě k tomu pan ministr Fišer svým tvrzením, že je toho názoru, že zdravotnictví je podfinancováno a že to není otázka nějakých černých děr. Toto tvrzení mě rozčililo. Zkusím to říci na příkladě.
Pan ministr Fišer je z Brna, takže ví velmi dobře, že tam existoval například městský ústav národního zdraví, který v době Pithartovy vlády, za ministrování pana dr. Bojara, byl administrativním politickým rozhodnutím rozdělen na devět kusů. Pod výkřiky "povalme molocha, vyžeňte ty bílé límečky" atd. byl rozdělen na devět kusů. Nepřibyl ani jeden pacient, neubyla ani jedna administrativní agenda. Naopak. Místo aby jako doposud seděla na ředitelství tohoto ústavu jedna účetní a sčítala trojciferná čísla, bylo nutno devíti účetních, které sčítají dvojciferná čísla. Tok peněz zůstává zhruba stejný i dnes, po zavedení systému zdravotního pojištění, spotřeba peněz je daleko větší. De facto - ne de iure - žije zdravotnictví stále v jakémsi rozpočtovém systému.
Za Pithartovy vlády byl ten rozpočtový systém de iure a decentralizovalo se. Decentralizovat v rozpočtovém systému je provozování téhož systému s několikanásobnými náklady. To přetrvává dodnes. Zdravotnictví není podfinancované. Jsou v něm černé díry systémového charakteru. Například takového, o kterém jsem hovořil. Leč dokud si Ministerstvo zdravotnictví nadále bude myslet, že je to podfinancované a černé díry tohoto typu tam nejsou, jsme nešťastníci my všichni, protože dnes řešíme Motol, zítra můžeme řešit Fakultní nemocnici v Brně, v Plzni, v Českých Budějovicích nebo kdekoli jinde.
Pan kolega Tlustý má asi pravdu, já ten Motol neznám. Pojďme se tam podívat - zjistíme, že to je v žalostném stavu. Pojďme se podívat do Brna na Pekařskou. Pojďme se podívat kamkoli jinam. Zjistíme totéž. Buď jim dáme peníze, nebo se zavřou. Příčina není podfinancování, ale opravdu v těch černých dírách, na kterých už mnoho let Ministerstvo zdravotnictví trvá a nehodlá na nich vůbec nic měnit.
Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Pan poslanec tím, že ví, že naše zdravotnictví je podfinancováno ze systémových důvodů, se jasně kvalifikoval, aby promluvil do této diskuse.
Hlásí se ještě někdo další? Já bych si velmi přál, vážení kolegové - teď to říkám jako předseda sněmovny - kdybychom i o některých jiných věcech, například o Evropské unii, diskutovali tak vážným a seriózním způsobem, jak diskutujeme o motolské nemocnici. Myslím si, že by to bylo obrovské vítězství této sněmovny. Moc bych si to přál.
Pan zpravodaj? Já vás nevyvolávám jako zpravodaje. Vy se teď hlásíte normálně do diskuse. - Ne.
Vážení kolegové, teď budeme hlasovat o dvojím přerušení, které je navrženo ještě před ukončením rozpravy, nebo uděláme přestávku? Hlásí se pan zpravodaj Cabrnoch.
Poslanec Milan Cabrnoch: Pane předsedo, máme-li hlasovat před ukončením rozpravy o přerušení, musím vystoupit. (Předsedající sděluje, že tak byl podán návrh.) Děkuji, omlouvám se, že jsem to nepostřehl.
Já jsem avizoval ve svém úvodním slovu, že podám také návrh na přerušení a odročení, a to do předložení koncepce rozvoje lůžkové dětské zdravotní péče v Praze a České republice. Když jsem poslouchal druhé dva návrhy na přerušení a odročení, tedy pánů kolegů Filipa a Davida, domnívám se, že bychom mohli spojit tento návrh a navrhnout přerušení a odročení do doby projednání státního rozpočtu ve třetím čtení, předložení technicko-ekonomické studie a koncepčního materiálu, kdyby s tím předkladatelé souhlasili. Domnívám se, že ani technicko-ekonomická studie, ani koncepce rozvoje lůžkové péče nebudou předloženy dříve, než proběhne třetí čtení státního rozpočtu. Kdyby s tím předkladatelé souhlasili, mohli bychom to takto spojit.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, já si myslím, že ty dvě vaše studie bychom mohli spojit do jednoho, ale to je úplně jiná časová dimenze, státní rozpočet je příští úterý. Takže já předpokládám, že pan poslanec Filip bude trvat na svém návrhu nespojeném s ničím dalším.
Poslanec Milan Cabrnoch: Potom tedy jako zpravodaj dodávám - souhlasí-li pan poslanec David se spojením? - Také nesouhlasí.
Předseda PSP Václav Klaus: Také ne. Jsou dvě odlišné formulace přerušení.
Poslanec Milan Cabrnoch: Takže máme tři návrhy na přerušení a odročení, o kterých můžeme hlasovat. První z nich je do projednání státního rozpočtu ve třetím čtení, druhý z nich je do předložení technicko-ekonomické studie, třetí je můj, to je do předložení koncepce rozvoje dětské lůžkové péče v Praze a v České republice.
***