(12.40 hodin)
(pokračuje David)
Já se obávám, že v tom byl jednoduchý kalkul. Při standardním postupu by se mohl někdo zabývat přiměřeností požadavků, žádal by projekt, potřeby by byly objektivizovatelné a vyčíslitelné, a to se nehodí. Je třeba v mediální kampani vyslovit částku, třeba i nevěrohodně zakulacenou, a já si vzpomínám, jak pan ministr Fišer tehdy hlesl, že by chtěl vidět projekt, když se jednalo o onkohematologii, a možná, že ho to pak mrzelo. Peníze se prostě najít musí, aby se bez kontroly dalo nakupovat cokoliv. Také je dobrá metoda uzavřít smlouvu s dodavatelem s vysokými sankcemi, s tím, že smlouvou je v podstatě vázán zřizovatel. To byl příklad například ředitele Luxe ve Fakultní nemocnici Ostrava.
Mohl bych dále hovořit o obecných postupech, ale jsem pro to, aby investování ve zdravotnictví bylo věrohodné, a to už jen proto, že investice s sebou vždycky přináší velmi značné provozní náklady, které zvyšují náklady na zdravotní péči, aniž by se vždy odpovídajícím způsobem zvýšila její efektivnost a kvalita.
Chtěl bych zdůraznit, že by nebylo dobré, kdyby hlavním argumentem proti tomuto návrhu byl v podstatě pragocentrismus. Trvám na tom, aby postup, který bude zvolen, byl objektivně přezkoumatelný, aby byl předložen veřejně, aby byl standardní. Na rozdíl od pana kolegy Cabrnocha si myslím, že podmínky, které je třeba dávat předkladatelům, musí být splnitelné, a nevěřím tomu, že je možné dosáhnout toho, aby byl sněmovně předložen generel pražského zdravotnictví, i když tento záměr chápu, ale domnívám se, že to je neschůdné, a proto navrhuji přerušení projednávání návrhu zákona do předložení technicko-ekonomické studie o této investici ve Fakultní nemocnici Motol.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Mohu se ještě zeptat, pane poslanče? Navrhujete teď konkrétní návrh?
Poslanec Ivan David: Ano, navrhuji přerušit projednávání, odročit do předložení technicko-ekonomické studie o Fakultní nemocnici v Motole.
Předseda PSP Václav Klaus: Takže máme dva návrhy na přerušení, z toho jeden je do projednání státního rozpočtu od pana poslance Filipa a druhý je do předložení koncepčního dokumentu na toto téma.
Ještě pan poslanec Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Dovolte stručnou reakci na vystoupení pana ministra zdravotnictví. Je-li to skutečně tak závažná priorita v našem zdravotnictví pro rok 2002, proč to nenacházím v kapitole Ministerstva zdravotnictví návrhu státního rozpočtu na rok 2002? Proč to tam není?
Pracoval jsem před rokem 1989 jako investiční pracovník nejmenovaného státního podniku. Podnik generoval určité prostředky -
Předseda PSP Václav Klaus: Raději se k tomu nehlásíte, pane poslanče. (Potlesk.)
Poslanec Miroslav Kalousek: Dobře, byla to Mitas Praha, pane předsedo, já se přiznám. Podnik generoval určité investiční prostředky a postupoval zásadně stejně jako všechny státní podniky té doby. Nejdříve je utratil na něco, co nepotřeboval až tak nutně, ale líbilo se to, a potom investici, která byla životně důležitá pro výrobu a další existenci tohoto podniku, vymáhal po státu, po státních komisích a vymáhal dotace a argumentoval tou obrovskou prioritou, ale až poté, co prostředky, byť omezené, které měl k dispozici, utratil na něco, co potřeboval méně.
Vy, pane ministře, postupujete úplně stejně, a to je naprosto nefér hra. Jsem rád, že tenkrát státní podniky postupovaly tak, jak postupovaly, protože to byl jeden z fenoménů, které urychlily ekonomický kolaps, a tím ukončení režimu, který jsme prožívali do roku 1989. Ale docela bych nerad, abychom přispívali k ekonomickému kolapsu demokratického zřízení, kterého jsme se dožili a které se snažíme budovat. To jsou naprosto stejné mechanismy, mechanismy nerespektování priorit, mechanismy dodatečného vydírání na základě emocí a politických tlaků, mechanismy, které vybočují z regulérních pravidel procesů a mechanismů projednávání finační politiky státu, kde vždycky, nejenom dnes, ale prostě vždycky bude poptávka po zdrojích mnohokrát převyšovat jejich nabídku.
Velmi vás prosím, zamítněme tento návrh ne z hlediska věcného, nevyžadujme dodatečné analýzy, zamítněme ho prostě proto, že to je nepřijatelné porušování pravidel, která jsme si sami nastavili, která ctíme, a když je porušíme, otevíráme Pandořinu skříňku. Zítra jakákoliv jiná skupina poslanců bude žádat garanci pro tu či onu příspěvkovou organizaci, pro to či ono muzeum, vždy bude mít dostatek věcných argumentů, ale vždy to bude nepřijatelné porušování pravidel, na jejichž konci je nerovnováha veřejných financí. Já o to žádám v zájmu všech příštích vlád jakéhokoliv politického složení, v zájmu všech ministrů financí, kteří ve vládách budou sedět, a v zájmu dětí, vnuků a pravnuků, kteří budou platit dluhy.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Pan poslanec Kalousek nám zopakoval některé základní učebnicové pravdy z teorie centrálně plánované ekonomiky a chování podniků v centrálně plánované ekonomice. Děkuji.
Mám tu ještě dva přihlášené. Nejdříve pan předseda klubu a pak pan poslanec Matulka.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi do této diskuse se pokusit přidat několik faktů, které by neměly být opomenuty.
Za prvé.Návrh, aby jakékoliv záruky projednávala Poslanecká sněmovna a nemohla je vláda udělovat bez jejího souhlasu, bez vydání speciálního zákona, je návrh, který jsem podal já a který byl prosazen do rozpočtových pravidel ne proto, aby byly do budoucna všechny záruky zamítnuty, jak to tu interpretuje pan kolega Kalousek, ale proto, aby byly korektně projednány. Dnešní projednání je tedy standardní postup právě v souladu se zněním zákona o rozpočtových pravidlech a řekl bych v souladu se standardy, kterými se chovají všechny civilizované země. Pokoušet se právě toto jednání označit za něco nestandardního, něco, co hledá zadní vrátka, v tomto smyslu je naprosto nekorektní. Právě to, že o tom probíhá tato diskuse, považuji za přínos, ať se Poslanecká sněmovna nakonec rozhodne tak či onak. Poslanecká sněmovna si podle mého názoru musí přát, aby se o takových tématech otevřeně diskutovalo, a neměla by si přát, aby byla rozhodována ve stínu vládních kabinetů, tak jak to bylo v minulosti. To je první komentář.
Druhý komentář. Všichni řečníci, kteří tento návrh kritizovali, jistou formou ve své řeči řekli, že nepochybují o tom, že motolská nemocnice, její příslušný pavilon, je v kritickém, dezolátním stavu, a já doplním slova, která uváděl bývalý ministr zdravotnictví, že je to kauza zanedbaná, a podporuji všechny aktivity, které budou směřovat ke zkoumání, kdo byli ti, kteří tento stav zanedbali.
Doporučuji všem, kteří tuto záležitost takto jednoduše kritizují, aby se tam došli podívat - já jsem to udělal - a dospějí k jedinému závěru: buď nějaké - neříkám toto - nějaké řešení bude přijato, nebo to bude zavřeno. Prosím, toto je takto elementárně jednoduchá věta.
***