(12.10 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Důvodová zpráva se zaměřuje podle mého názoru až příliš na popis významností a jedinečností dětské Fakultní nemocnice v Motole a na výčet jednotlivých pracovišť a méně pak již na potřebné věcné důvody rekonstrukce.
Dámy a pánové, o medicínském významu dětské Fakultní nemocnice v Motole zjevně nikdo z nás nepochybuje. Stejně jako o potřebě rekonstrukce jako takové. Ovšem vzhledem k velikosti této nemocnice a problémům v jejím hospodaření, řízení v minulosti a k současným závazkům tohoto ústavu je nutné postupovat velmi uvážlivě. Předložená důvodová zpráva vede k celé řadě závažných otázek, které je zapotřebí posuzovat v širších souvislostech hospodaření této nemocnice v minulých letech a také z hlediska jejího současného zadlužení.
Nemocnici v Motole byla v roce 1997 poskytnuta půjčka v celkové výši 550 mil. korun na zaplacení negativních výsledků hospodaření nemocnice v předchozím období. Ztráty nemocnice v té době vznikly v důsledku chybných manažerských rozhodnutí. To však samozřejmě nic nemění na tom, že tento ústav potřebujeme. V roce 2001 byl nemocnici povolen odklad splácení tohoto dluhu. Konečný termín splácení půjčky je rok 2007. Půjčka má být splácena od roku 2003 do roku 2007. Zbývá tedy uhradit ještě 412,5 mil. korun, to znamená ročně částku 82,5 mil. korun. Současný stav hospodaření nemocnice, výše celkového záporného hospodářského výsledku a dynamika vývoje hospodaření jsou nepochybně zásadními ukazateli, kterými se musí každý subjekt poskytující úvěr zabývat, i když jde o záruku státní. V takovém případě ovšem veškeré riziko spadá na stát, který by se měl rozhodovat přinejmenším se stejnou obezřetností jako kterákoliv banka, která hodnotí návratnost úvěru.
Dámy a pánové, v roce 1998 činil hospodářský výsledek nemocnice v Motole podle údajů státního závěrečného účtu minus 122,7 mil. korun, v roce 2000 pak minus 178 mil. korun. Celkový hospodářský výsledek včetně minulých let ke konci roku 2000 pak činil minus 1,2 mld. korun. Vykázané odpisy nemocnice v Motole činily v roce 2000 256 mil. korun. Domnívám se, že investiční záměry dětské Fakultní nemocnice Motol by měly být posuzovány ve vztahu k těmto údajům a také k celkové hodnotě jejího současného přístrojového vybavení a dalším významným skutečnostem.
Z těchto informací vyplývá, že je jen velmi málo pravděpodobné, že nemocnice by se mohla významně spolupodílet na splátkách úvěrů, jak uvádí například tabulka k důvodové zprávě projednávaného poslaneckého návrhu.
Celá tato záležitost, dámy a pánové, má rovněž určitý - a nikoliv malý - politický důsledek, a to ve vztahu k nemocnicím, které jsou hodnoceny z hlediska výsledku jejich hospodaření. Většinou jde jen o desítky až stovky milionů. Jak tedy má na návrh zákona pohlížet řada nemocnic, které jsou nuceny pečlivě hospodařit na úrovni jednotlivých milionů, zatímco jinému subjektu by měla být poskytnuta půjčka do výše 4,5 mld. korun se státní zárukou v souvislostech negativního hospodářského výsledku přesahujícího více než 1 mld. korun?
Důvodová zpráva pak uvádí na straně sedm rozbor nákladů výstavby. V textu důvodové zprávy a také v návrhu samotného zákona se hovoří o rekonstrukci. Pod řádkem o rozboru nákladů na výstavbu, jak je uvedeno, že se předpokládá rekonstrukce následujících traktů s jejich výčtem a uvedeným objemem krychlových metrů obestavěného prostoru, jejich celkový součet pro dětskou fakultní nemocnici činí 392 370 metrů krychlových. V dalším textu důvodové zprávy na straně osm je pak uveden výpočet celkových nákladů. Z odkazu důvodové zprávy na materiál Ústavu racionalizace stavebnictví vyplývá cena za jeden krychlový metr obestavěného prostoru ve výši 5048 korun. Při kontrole na internetové stránce Ústavu racionalizace stavebnictví jsem však zjistila, že uvedená cena odpovídá nákladům na novou výstavbu. Jsou tedy vypočtené náklady uvedené v důvodové zprávě pouze na rekonstrukci dětské fakultní nemocnice, nebo na novostavby, a v jakém vzájemném poměru jsou tyto iniciativy?
Na straně osm důvodové zprávy je pak dále uvedeno, že součástí požadovaných investičních prostředků je také částka 179 mil. korun na nákup computerového tomografu, angiolinky a radiodiagnostické techniky. Důvodová zpráva uvádí, že tento nákup je vynucen přijetím zákona č. 18/1997 Sb., tzv. atomového zákona. Další položkou jsou přístroje pro intenzivní činnost, operační sály a akutní diagnostiku ve výši 335 mil. korun.
Tak rozsáhlá přístrojová modernizace nesouvisí s rekonstrukcí inženýrských sítí v budově dětské fakultní nemocnice a neměla by být tedy hrazena ze státem garantovaného úvěru k úhradě havarijní situace. V důvodové zprávě jsou dále směšovány rekonstrukční, modernizační a další investiční aktivity. Přitom nákup aspoň části přístrojové techniky probíhá v nemocnici v rámci odpisů, tzn. částek vytvořených z výnosů nemocnice.
Pokud je mi známo, dětská Fakultní nemocnice v Motole má v České republice výjimečnou pozici z hlediska mechanismu úhrad za zdravotní péči. Poskytované služby v této nemocnici jsou na rozdíl od většiny jiných nemocnic hrazeny tzv. limitovaným výkonovým systémem. Přes tuto určitou výjimečnost z hlediska nákladné péče a poskytování úhrad vede vývoj výsledků hospodaření v posledních letech v tomto ústavu k určitému varovnému signálu, který by neměl být opomenut.
Dámy a pánové, opravdu vnímám potřebu řešení situace v nemocnice v Motole s odpovědností, ale nejen vůči tomuto zařízení, ale především vůči celému resortu zdravotnictví. Nemohu proto projednávaný návrh zákona podpořit. Dávám jednoznačně přednost řešení standardními postupy v mezích platných právních předpisů pro všechny nemocnice tohoto státu. Dovoluji si proto podat návrh na vrácení projednávaného návrhu k přepracování.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni Fischerové za tento návrh a tyto argumenty. Další pan poslanec Kalousek, připraví se poslanec Krása.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, samozřejmě nejsem s to posoudit potřebnost této investice pro nemocnici v Motole a obávám se, že v této situaci je drtivá většina z nás v této sněmovně.
Chci upozornit na něco jiného. Chci upozornit na systém, chci upozornit na pravidla, kterými se formulují rozhodnutí fiskální politiky v této zemi. Za síť zdravotnických zařízení za jejich financování, za alokaci zdrojů k jednotlivým subjektům odpovídá vláda, nikoliv parlament. Kdyby tento návrh, který dnes projednáváme, byl návrhem vládním, byla by to diskuse jistě velmi složitá. Pravděpodobně bych byl proti, ale byla by to diskuse legitimní.
Tohle není vládní návrh, to je poslanecká iniciativa, a v takovém případě to neumím označit za nic jiného než za něco, co vybočuje z pravidel, za něco, co vybočuje z běžných mechanismů, za něco, co je neakceptovalný buď lokální, nebo profesní lobbismus.
***