(10.40 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Čili nejen ty důvody věcné, ale i důvody legislativně komplexní a zároveň i důvody z hodnocení praxe jsou motivem pro to, abych podpořil návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona.
Zároveň chci říci jednu věc a je mi líto, že kolega Langer, přestože zdůrazňoval racionální přístup k této věci, příliš podlehl tomu, že se cítí stínovým ministrem vnitra. Využil to ke kritice vlády i tam, kde k tomu žádný důvod není. Prostě všichni dobře víme, že o těchto problémech - a drogový problém je jedním z hlavních, nejtíživějších problémů moderní společnosti a po listopadu se k nám tento problém dostal v tíživější podobě, než jsme jej znali předtím - každá společnost hledá různá řešení. A žádné řešení se neukázalo optimální. Hledají se různé cesty, kombinují se represe a liberální přístupy, ale jednoznačné zkušenosti nejsou. Argumentovat vědeckými poznatky v této souvislosti je také ošidné. Samozřejmě, že se bez vědeckých rozborů neobejdeme, ale také dobře víme, že věda, pokud je skutečně pěstována jako věda, k jednoznačným závěrům dojít nemůže, protože jsou i v této oblasti různé školy a tento problém je natolik komplexní, že tu není jedna vědní disciplína, která by se jím mohla zabývat - je tu kombinace lékařských, psychologických a dalších vědních disciplín -, a dospět k nějakým závěrům a syntéze je velmi obtížné. Budeme se zde lišit nejen podle stranickopolitických důvodů, ale i podle různých osobních založení.
Souhlasím s tím, že tuto věc je třeba posuzovat pokud možno racionálně. Bez určitých emocí se ale neobejdeme, protože vidíme důsledky toho, kam drogová závislost vede, a mnohdy neschopnost se s těmito problémy vyrovnat, takže to má i ono citové zabarvení.
Připomínám jenom, že nejednou jsme v této sněmovně se setkávali s problémem a ten je třeba vážit i tady, jaká je možná pozitivní míra represe. Já jsem proti tomu, abychom přeceňovali represi, protože represe může mít jenom sekundární charakter při řešení společenských problémů. Na základě toho, že není dostatečně dlouhá praxe, nejsou ani dostatečně zhodnoceny zkušenosti s tímto novým ustanovením. Pracuje se na návrhu nového trestního zákona, a proto zde souhlasím se záporným stanoviskem vlády.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan kolega Exner.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, jak už bylo několikrát konstatováno, ustanovení § 187a bylo do trestního zákona vloženo teprve s účinností od 1. ledna 1999 a podle něj se stalo trestným činem jakékoli přechovávání drogy, tedy pro vlastní potřebu, šlo-li o množství větší než malé. Přijetí uvedené úpravy rozpoutalo záplavu námitek ze strany velmi vlivné lobby, která poukazovala na to, že to povede k nepřiměřené kriminalitě zejména mladých lidí, že zákaz povede k nárůstu uživatelů drog, že užívání takzvaných měkkých drog patří ke kulturním návykům a není nijak škodlivé, že některé vyspělé státy upustily od trestnosti za držení omamných látek a ani mezinárodní úmluvy nevyžadují trestní postih.
Tento stav velmi silné vlny námitek proti zákonu trvá. Návrh pana poslance Pejřila opakuje už uplatňované argumenty, ale nepřináší cokoli nového do celé diskuse. V praxi se ukázalo, že i když jsem také patřil k těm, kteří nebyli nějak nadšeni výkladem nebo nutností podat výklad pojmu "nikoli malé množství" omamné látky, že se takový výklad pojmu vžil, jak už o tom informoval ministr vnitra, nedošlo k mimořádně vysoké kriminalizaci mladých lidí. Vcelku se při trestním stíhání za méně závažné případy ukládají výchovné tresty, nespojené s odnětím svobody.
Všeobecný nárůst osob, které přišly do styku s drogami, skutečně patří k jevu, kterému nelze zabránit výlučně zákazy nebo tresty, ale uvážlivý postih a pouhá hrozba trestem alespoň do určité míry pomáhá bránit rozšíření nežádoucích návyků. V tomto smyslu ustanovení § 187a je nástrojem odstrašení i postihu.
Pokud se navrhovatel dovolává mezistátních úmluv, k nimž přistoupila Česká republika, souhlasím s tím, že žádná z nich sice nenařizuje kriminalizaci užívání drog, což přenechává vnitrostátní úpravě. Jejich rozbor už také zde byl proveden, ale všechny vyžadují zákaz rozšiřování drog a jejich zneužívání. Občané, zvláště učitelé a vychovatelé a postižení rodiče, požadují možnost kontroly a provádění kontrol ve školách, na diskotékách a podobně, a to například - jak jsem dostal konkrétní podněty - i s pomocí cvičených psů, podobně jak se to provádí třeba na celnicích.
Je nepochybné, že další opatření, především v oblasti předcházení a omezování možnosti šíření drog, jsou potřebná a že je třeba je v současnosti hledat především v rámci existující legislativy. Velká část veřejnosti pokládá kroky státních orgánů především v oblasti moci výkonné za nedostačující a nedůsledné, a to přesto, že vláda má protidrogovou politiku a že není nečinná. Zákon, jak bylo řečeno, platí v současné době jenom necelé dva roky. Určitě by bylo lepší jeho zhodnocení za dobu delší, zvláště když trvá určitá nerozhodnost v tom, zdali má nebo nemá být uplatňován. Protože neustále diskutujeme o tom, že se připravuje rekodifikace trestního práva, kterou snad ministerstvo chystá s předpokládanou účinností od roku 2005, bude nepochybně na místě, aby se diskuse v rámci této přípravy týkala i protidrogové problematiky.
Je mi líto, že v souvislosti s návrhem nejsou navrhována jiná účinná opatření, bohužel žádná rozumná opatření jsem neslyšel ani ve velmi rozsáhlém vystoupení pana místopředsedy Langera. Je jasné, že elitní protidrogová jednotka je určena pro jiné úkoly jako prioritní, než se zabývat chytáním lidí, kteří mají několik dávek drog u sebe. Protidrogová jednotka je ale jenom jedním z prvků represivní činnosti v této oblasti a tento zákon určitě nebyl, respektive § 187a, určen jako hlavní pomůcka a nástroj činnosti této protidrogové jednotky. Naopak má být k dispozici spíše pro obecné složky policie.
Návrh na zrušení ustanovení trestního zákona o trestní odpovědnosti za držení drog bez rozlišování pro čí potřebu ve větším množství pokládám za zcela nedůvodný a doporučuji jej zásadně odmítnout.
***