(12.40 hodin)
(pokračuje Chytka)
Mohli jsme si zde vyslechnout, že správce chráněné krajinné oblasti a Ministerstvo životního prostředí totálně selhaly. Já bych dal příklad. Jsem-li dobrý rodič, tak se samozřejmě snažím naučit své dítě lyžovat, vychovávám je ke sportu a myslím, že by to mělo být zájmem každé vlády. Ono to samozřejmě je komplikované a ono to trochu bolí. Já jako rodič musím nejdříve nakoupit výzbroj a výstroj, potom musím ráno vstát, potom musím odjet, potom musím zakoupit permanentku. Dítě neumí lyžovat, brečí a já musím mít trpělivost. Jsem-li dobrý rodič, všechno to vydržím a nakonec se dítě lyžovat naučí.
Tak podle mne měli správci chráněné krajinné oblasti nějakým způsobem se snažit dohodnout s tím, kdo na Pradědu ony vleky spravuje a kdo je obsluhuje, a naučit se spolu žít. Prostě já se domnívám, že od toho správce chráněné krajinné oblasti platíme, aby v dané lokalitě došlo k nějaké rovnováze, k nějaké harmonii mezi přírodou a lyžaři. To se nestalo. Naopak došlo k zakázání jednoho šlepru. Je to, jako kdyby ten rodič se s dítětem nechtěl piplat a lyžování mu zakázal. Já se, vážené dámy a pánové, obávám, že nezbývá nic jiného než nastartovat proces na zrušení Národní přírodní rezervace Praděd.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Dále se hlásí pan poslanec Hrnčíř, připraví se pan poslanec Jaroslav Palas.
Poslanec Pavel Hrnčíř: Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, já bych se chtěl vyjádřit k některým poznámkám, které tady byly, a zveřejnit nějaké závěry, které jsem si přečetl ze záznamu z posezónní kontroly, která byla provedena v květnu letošního roku. Záznam, kterého se zúčastnily různé strany, konstatoval v podstatě u všech vleků skoro totéž. Konstatoval drobná poškození přírody ve formulaci na malých ploškách, tu na čtyřech, tu na deseti apod. Ale v podstatě u všech vleků to bylo obdobné.
Nicméně rozhodnutí pana ministra životního prostředí bylo různé. Různým způsobem se zachoval k různým vlekům a již z toho, co nám zde pan ministr řekl, se asi těžko ubrání, nebo nevymluví se z toho, že se může jednat o osobní pohled, o osobní vliv a možná i konkrétního provozovatele. To by ale myslím se stát nemělo a rozhodnutí by mělo být objektivní, aby se nedotýkalo lidí všech, aby důsledky nenesli lidé nezúčastnění.
K podporám podnikání, které tady byly řečeny, podporám podnikání a zaměstnanosti, dotace na různé programy. Já si myslím, že nejlepším způsobem, jak podpořit podnikání, je tomu podnikání nebránit. Stát si má plnit svoji úlohu a tou úlohou je, pokud jsme se rozhodli tuto přírodu chránit, aby ji chránil, aby těm subjektům, které porušují pravidla, okamžitě a co nejrychleji ukládal sankce, aby sám neinvestoval do ochrany přírody tam, kde jsou podnikatelé, aby uložil podnikatelům, aby přírodu sanovali, aby toto všechno bylo vyřešeno. K tomu může využít i orgány samosprávy obcí a krajů, které mají myslím si stanovisko shodné s námi.
V každém případě z toho, co bylo řečeno, musím navrhnout Poslanecké sněmovně, aby vyjádřila nesouhlas s odpovědí pana ministra a uložila mu tím, aby na tuto interpelaci odpověděl znovu. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Uděluji slovo ministru životního prostředí Miloši Kužvartovi.
Ministr životního prostředí ČR Miloš Kužvart: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, to, co tady zatím zaznělo, mě vyprovokovalo k tomu, abych vystoupil rovnou a nečekal až na konec této rozpravy, protože já začínám mít pocit, že s některými mými předřečníky se míjíme v časové dimenzi, v časoprostoru, protože co je to jiného nežli pohrdání právem, právním systémem, jestliže se zde takovýmto způsobem pléduje za toho, kdo prokazatelně roky podle zápisů z kontrol, uložených pokut, nápravných opatření nedodržoval podmínky ze zákonů.
Já bych chtěl upozornit, že pan podnikatel Figura, tak jak to zaznělo z úst jednoho předřečníka, není figurkou. On je, vážená sněmovno, účastníkem řízení, který žádal o výjimku ze zákona na pokračování své podnikatelské aktivity, která má dopad na nás na všechny. Zdůrazňuji, že jsem také lyžař, ale v této situaci tady, pokud chceme být právním státem, jsem nemohl rozhodnout jinak.
To, co tady zaznívalo, občas mělo svým způsobem i humorný nádech, protože pocit, že dnes lyžování nahrazuje spásání vršků - já si, vážená sněmovno, nedovedu představit, jak se rolba pase. Ta rolba, která ničila sjezdovku s označením C, tam vjížděla v podmínkách, které odporovaly výjimce ze zákona, při nedostatečné sněhové pokrývce.
Zkusil bych to trošku zjednodušit. Pokud jde o ochranu přírody, problém není s vleky, problém není s lyžaři. Problém je s jedním z těch čtyř podnikatelů, který opakovaně prokazatelně nedodržoval podmínky výjimky ze zákona.
Tady zaznívalo s naprostou logikou, že se mělo pokutovat, hodně pokutovat, moc, apod. Sankce měly být přímo tvrdé. Co jiného je například v minulém roce omezení užívání sjezdovky C nežli nápravné opatření, co jiného nežli tvrdé sankcionování je pokuta 100 tisíc, pokuta 20 tisíc?
Volání po větší tvrdosti mi připadá svým způsobem jako zavádějící. Právě zde v této sněmovně zaznívají návrhy, aby se například za znečišťování životního prostředí neplatilo vůbec, čili na jedné straně z jedné parlamentní strany zaznívá "buďte přísní" a na druhé straně "nebude se za znečišťování životního prostředí vůbec platit".
Já bych tady chtěl zdůraznit, že to, co z ústavy hájí Ministerstvo životního prostředí a já jako ústavní činitel, je veřejný zájem na ochraně přírody. Je to veřejný zájem. Vím velmi dobře, že narozdíl od těch zhruba 20 tisíc lyžařů, kteří podepsali onu petici, se Národní přírodní rezervace Praděd sama o sobě nebude podílet na blížících se parlamentních volbách, a snažím se i pochopit to, že tady zaznívají takové paralely, jako například to, že vlastně lyžování nahrazuje spásání vršků. Já znovu říkám, že představa pasoucí se rolby mi připadá absurdní. To, že se blíží volby, znamená, že každý si chce přihřát svým způsobem polívčičku.
Teď mi dovolte dvě paralely. Dovedu si představit, že při té situaci, že tři podnikatelé splňují podmínky výjimky ze zákona a jeden nikoliv, bude právě tento zákonodárný sbor adresátem petice těch řidičů, kteří trvale opakovaně překračují maximální povolenou rychlost, se žádostí, aby byly učiněny výjimky ze zákona, aby se mohlo jezdit rychlostí 220 km za hodinu. Je to úplně stejná logika.
Dovolte mi druhou paralelu. Víme, jak vypadá dopravní situace v Praze. Dovedu si představit, že by nakonec, jak se budou blížit volby, někdo vystoupil s tím, že přes Karlův most, na který se nyní dělá sbírka, se bude jezdit, aby se trochu pomohlo centru Prahy s dopravou.
***