(15.40 hodin)
(pokračuje Gross)
Myslím si, že každý tuší, že samozřejmě bychom byli rádi, kdybychom všechny "výhody a jistoty", které jsou směřovány k určité skupině státních úředníků, byli schopni poskytnout všem úředníkům ve veřejné správě. To je ale věc, kterou si tato republika dovolit nemůže za současné situace, takže to je ten hlavní argument a hlavní odpověď, a myslím si, že ji tuší každý. Mimochodem vychází tudíž vstříc kritika velkého služebního zákona, respektive velkého zákona o státní službě, kdy se hovořilo o tom, že takový luxus v uvozovkách si Česká republika dovolit nemůže. To je k této otázce.
Pak bylo zmíněno paní zpravodajkou to, že chybí v tomto zákoně mravní kodex úředníka, pokud bych to tak nazval. Chtěl bych v tomto směru odkázat na to, co projednávala vláda zhruba před půl rokem, kdy právě mravní kodex ve veřejné správě byl projednán vládou a byl schválen vládou. Setkalo se to s různými reakcemi, nicméně je to kodex, který na několika místech v České republice je využíván a měl by být využíván nadále a měl by být zakomponován třeba do pracovních řádů. Sankce z takového kodexu by měly být vyvozovány právě ve vazbě na porušování povinností daných příslušnými normami jednotlivých institucí, které zaměstnávají osoby.
Co se týče opatření k rovnému udržování pohlaví mezi úřednictvem, jak zněla otázka. Myslím, že tak jak je formulováno v zákoně, jak je formulován tento návrh, je to jasná deklarace toho, co zákonodárce chce, a je samozřejmě otázkou možností jednotlivých územních celků, jak se tato deklarace podaří naplnit. Samozřejmě že v některých případech a v některých místech to nebude problém. Dovedu si představit mnohá místa, kde to problém bude. Ale je to otázka této deklarace, zda chce zákonodárný sbor, aby toto bylo vodítkem pro rozhodování o tom, kdo bude pracovat v jednotlivých částech naší veřejné správy, anebo zda to tento zákonodárný sbor nechce. To si myslím, že je jednoduché řešení, stejně tak jako tomu bylo u zákoníku práce. Vláda má názor, že by rovnoměrnost měla být zachovávána a měli bychom se snažit postupně jí dosáhnout. Pokud sněmovna bude mít jiný názor, není nic jednoduššího než předložit příslušný pozměňovací návrh.
Chviličku bych se zastavil u záležitostí, které se týkaly výtky k tomuto zákonu, která mě docela pobavila ve vazbě na to, o čem jsme jednali včera, tj. na zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Myslím si, že by kolegové v Občanské demokratické straně si měli tak trochu ujasnit svůj pohled na svět, protože je evidentní, že jeden mluvčí této strany má úplně jiný názor než druhý mluvčí této strany, myšleno srovnáním dnešní debaty a debaty včerejší. Včera jsem byl kritizován za to z úst představitele ODS, že v rámci tzv. čtyř pilířů motivace, jak o nich hovořil pan místopředseda Langer, nevěnujeme pozornost vzdělávání, a bylo kritizováno, že nechceme zajistit celoživotní vzdělávání příslušníků bezpečnostních sborů. Dnes se z úst představitelů stejné politické strany dozvídám otázku, kterou jsem si poznamenal, zda je nutné, aby se každý úředník soustavně proškoloval, a zda je nutné, aby tedy každý úředník měl nějaký systém celoživotního vzdělávání.
Druhá záležitost, která jde přímo proti tomu, co zaznělo včera z úst stranického kolegy paní zpravodajky, se týká odvolatelnosti. Mám pocit, že pokud chceme v rámci státní správy prosazovat kariérní model, tak jednou z nedílných součástí kariérních modelů je to, že lidem dáme větší jistotu a ztížíme odvolatelnost někoho, kdo se dostane do funkce jenom kvůli tomu, že se třeba vymění jeho politický představitel, ať už je to v bezpečnostních resortech ministr, anebo v územních celcích hejtman nebo starosta. Tady je zase přesně kritizováno to, že se ztěžuje odvolatelnost. Tak buď platí, že chceme podporovat systém celoživotního vzdělávání, a pokud to platí, tak to musíme vyžadovat všude v těch sférách, kde se to týká státní správy, anebo to neplatí, a pak to nemůžeme vyžadovat. Buďto chceme prosazovat kariérní systém do těchto struktur, anebo nechceme prosazovat kariérní systém do těchto struktur. V tom by bylo dobré si udělat jasno, abychom věděli, jaké je přání určité části zákonodárného sboru.
Pak bylo řečeno, že v zákoně nejsou stanoveny povinnosti. Pouze bych odkázal stroze na paragraf 17 tohoto zákona, kde jsou vyjmenovány povinnosti, které si myslíme, že by každý úředník měl vyplňovat. Těch povinností je tam poměrně hodně a nejsou totožné s povinnostmi danými jenom zákoníkem práce.
Co se týče konstatování toho, že - a to zase budu citovat paní zpravodajku - se tímto vytváří kasta privilegovaných, tak bych upozornil na to, že se kasta privilegovaných nevytváří, protože i paní zpravodajka pochválila jako jednu z mála věcí u tohoto návrhu zákona, že přijímání do veřejné správy se má nadále realizovat formou veřejné výzvy. Konstatovat pochvalně, že veřejná výzva je to správné pro přijímání do veřejné správy, a zároveň ve stejném vystoupení říci, že je to vytváření kasty privilegovaných, to prostě nejde dohromady, toto konstatování. Právě ten systém veřejné výzvy zajišťuje, nebo měl by zajišťovat, aby přístup na místa pro výkon veřejné správy nebyl úzce vybíraný jenom podle toho, kdo se komu líbí, ale aby bylo umožněno každému schopnému se zúčastnit "soutěže" o to, aby na takové místo mohl nastoupit.
Poslední poznámku bych věnoval vystoupení pana poslance Štraita, který hovoří o tom, že se příliš často odvoláváme na Evropskou unii. Ano, tuto kritiku beru, byť si myslím, že to není věcně na škodu, ale i já ve svém úvodním vystoupení jsem ty argumenty ve vztahu k Evropské unii jasně zdůraznil, že pro mne jsou podružné ve vztahu k těm cílům, kterých se snažíme dosáhnout v tomto zákoně.
Děkuji za pozornost a jinak je samozřejmě na suverénní vůli Poslanecké sněmovny, jak s tímto zákonem naloží.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Grossovi. Nicméně o slovo se přihlásil místopředseda Poslanecké sněmovny Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, přiznám se, že musím vystoupit po vystoupení pana ministra vnitra, neboť musím zde ocenit, že je skutečně zdatným manipulátorem. On opravdu je schopen překroutit věci právě tak, jak mu vyhovují, překroutit věci takovým způsobem, že kdyby se skutečně zamyslel nad tím, co říká, tak by taková slova ani z úst vypustit nemohl. Chtěl bych ho tímto vyzvat k tomu, aby poslouchal, co říká, a přemýšlel nad tím, co říká, neboť on tady tvrdí, že já jsem se dostal do sporu s paní zpravodajkou pro určité rozdílné pohledy na věc. A přitom on sám se dostává do sporu s tím, co říká v jedné větě.
Podle pana ministra vnitra, podle zvláštní logiky, které nerozumím, a je to logické, máme naprosto odlišný pohled na svět, má být jedním z prostředků zvýšení motivace člověka pro to, aby svou práci dělal dobře, ztížení jeho odvolatelnosti. No promiňte, to si myslím, že je věc skutečně z absurdního filmu, neboť mám-li někoho motivovat pro to, aby vykonával svoji funkci, potom ho musím motivovat úplně jiným způsobem, a ne tím, že mu dávám absolutní garanci v tom, že je mi jedno, jestli dělá práci dobře, nebo špatně, protože ho vlastně nemohu odvolat. Musím na něho být přísný, žádat přesně to, co má udělat. Pokud to udělá dobře, tak ho mám odměnit za jeho práci, ale rozhodně mu nemám vypisovat bianco šek, že si může dělat co chce a jak chce, a já ho tím motivuji k jeho kvalitní práci.
Takže pane ministře, prosím, poslouchejte se a přemýšlejte nad tím. Nepřejímejte vize, kterým, obávám se, příliš nerozumíte, protože slovo motivace má skutečně význam, který ve vašem pojetí je zcela odlišný. Obávám se, že byste se k němu neměl hlásit, protože to, co říkáte, je úplně o něčem jiném než o motivaci. To je o demotivaci.
***