(15.20 hodin)
(pokračuje Gross)
Tady bych připomněl, že jak v rámci zasedání evropské rady v Madridu v roce 1995 bylo na toto upozorněno, tak v jednotlivých hodnotících zprávách je poukazováno právě na potřebu úpravy postavení zaměstnanců územních samosprávných celků v České republice.
Dalším důvodem, který je podstatnější nežli postoj Evropského společenství a Evropské unie, je fungování systému veřejné správy v České republice pro potřeby občanů. A tady je třeba toto vsunout do kontextu právě připravované druhé etapy reformy, kdy přenášíme další funkce vykonávané v tuto chvíli státními orgány na orgány samosprávy a na orgány územní samosprávy a měli bychom dbát na to, aby tyto kompetence a tyto působnosti byly vykonávány kvalitně a nezávisle. V případě takové míry decentralizace, kterou jsme zvolili, má stát několik možností, jak zajistit nezávislost. Má možnost buď vytvořit nějaký systém, jaký Poslanecká sněmovna odmítla, to znamená systém jakéhosi prefekta nebo instituce, která bude moci zasahovat do správních rozhodování, nebo vytvořit systém, kdy ze zákona se zvýší nezávislost úředníků, kteří ve správním řízení v orgánech územní samosprávy rozhodují. Jelikož Poslanecká sněmovna se první model rozhodla odmítnout už v první etapě reformy veřejné správy, když jsme projednávali její právní rámec, tak vláda se domnívá, že je vhodné jít cestou, o které jsem hovořil, to znamená vytvořit zákon, který bude zvětšovat jistotu úředníků územních samosprávných orgánů a tímto způsobem zajišťovat větší nezávislost.
Cíl tohoto zákona je v těch věcech, o kterých jsem hovořil, to znamená snaha o zvýšení profesionality, protože to je podle našeho názoru předpokladem pro kvalitní, efektivní a nestranný výkon veřejné správy v území.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Grossovi. Nyní prosím, aby se ujala slova zpravodajka pro první čtení paní poslankyně Alena Páralová.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych přednesla zpravodajskou zprávu k vládnímu návrhu zákona o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, sněmovní tisk 1162.
Projednáváme novelu, která bývá nazývána takzvaným malým služebním zákonem. První otázka, jež nás napadne, je, proč musíme mít dva služební zákony, proč musíme mít dva typy úředníků, vlastně proč musíme mít na jedné straně státní zaměstnance a na druhé straně obyčejné úředníky. Toto je moje první zásadní výhrada. Proč neupravuje vláda státní službu jedním zákonem, už proto, aby se obě kategorie - tedy státní zaměstnanec a úředník územního samosprávného celku - od sebe příliš nevzdalovaly, aby byla držena jednotná legislativní linka.
Další otázkou, kterou si musíme jako zákonodárci položit, je, co si přejí naši občané, zda opravdu chtějí zákon o úřednících. Nejen Evropská unie, ale i naši občané očekávají, že pokud přijmeme zákon, jehož aplikace bude - jak dokládá důvodová zpráva - velmi drahá, bude tímto zákonem definována a zajištěna kvalita služeb veřejné správy. První, co musíme v takovém zákoně tedy hledat, je způsob, jak budou v zájmu dosažení kvality služeb definovány procesy vedoucí k dosažení tohoto kýženého cíle.
Postupy vedoucí k dosažení kvality nebo k jakosti - to je to slovo, které se v současnosti skloňuje ve všech pádech. Vždyť postupy vedoucí k dosažení jakosti jsou přece všeobecně známé a ve firemní oblasti jsou dokonce normované standardem ISO 9000. Bohužel v návrhu zákona není definován postup, který opravdu zvýší kvalitu služeb poskytovanou veřejnou správou. Bohužel v něm nejsou žádná kritéria, která posuzují kvalitu služeb poskytovaných úředníkem. Nejsou tam ani žádná nová omezení úředníků oproti stávajícímu stavu. Chybí mravní kodex úředníka. Téměř vše, co je ukládáno úředníkům, musí splňovat i pracovníci nestátní sféry. I pracovníci z nestátní sféry si musejí zvyšovat průběžně vzdělání podle přání zaměstnavatele, aby obstáli.
Zákon však v první řadě stanoví nároky a výhody úředníků. Zákon je tedy jakoby postaven na hlavu: vždyť teprve za odvedenou kvalitu a výkon je možné poskytovat výhody!
Jednou z výhod, kterou zákon předepisuje, je dovolená na zotavenou úředníka v délce šesti týdnů. Je to o týden více než v současnosti. Přitom příslušná směrnice rady č. 93/104/EHS stanoví minimální délku dovolené na zotavenou v rozsahu čtyř týdnů za kalendářní rok.
V důvodové zprávě jsou uvedeny předpokládané náklady na rozpočty územních samosprávných celků. Údajně se mají zvýšit výdaje o 123 mil. ročně. Je zde například odhad nákladů na prodlouženou dovolenou a navíc je zde definováno, jak byl odhad prováděn. Mně vychází téměř dvojnásobné číslo, než je v důvodové zprávě, a navíc není započítán ani plat těch, kteří budou muset nahradit úředníky v době jejich vzdělávání, což budou další značné výdaje.
Způsob vzdělávání úředníků, tak jak je zde předložen, je pouze černá díra na peníze a teplá místečka pro školitele i ministerské úředníky. Je opravdu třeba, aby se každý úředník povinně školil? Nestačilo by, aby složil zkoušky a prokázal vědomosti? Zcela nesmyslný se proto jeví tento odstavec: "Územní samosprávný celek je povinen úředníku zajistit prohlubování kvalifikace podle tohoto zákona po dobu nejméně 6 pracovních dnů v kalendářním roce, nevyžaduje-li prohlubování kvalifikace podle tohoto zákona dobu delší."
K šesti týdnům dovolené přičtěme tedy ještě šest povinných pracovních dnů na prohlubování kvalifikace. Tomu říká vláda zkvalitnění veřejné správy. Pro akreditovaná pracoviště bude vzdělávání úředníků zlatý důl. Přitom pokud by úředník udělal zkoušky bez školení, mohl by být finančně stimulován, protože kromě finančních prostředků za školení by se ušetřilo i za plat náhradníka, který by jej zastupoval.
***