(12.00 hodin)
(pokračuje Gross)
Je to něco mezi 40, 45 tisíci korun, někde o něco více. Dokonce jsem zažil obec, kde mi starosta hrdě hlásil, že mají 33 tisíc na jednoho zaměstnance. Na okresních úřadech náklady na jednoho zaměstnance bez mzdových jsou kolem 80 tisíc na nejúspornějším okresním úřadě. Jinde se pohybují tyto náklady až na 87, někdy i 90 tisících. Takže když vezmeme v průměru rozdíl na jednoho zaměstnance mezi okresním úřadem a obecním úřadem, že je zhruba 40 tisíc na jednoho zaměstnance, a když hovoříme o tom, že ten převod se bude týkat řádově 14 tisíc zaměstnanců okresních úřadů, jenom ten obyčejný matematický propočet mezi 14 tisíci a 40 tisíci úspory na jednoho zaměstnance je roční úspora 560 mil. korun. Pokud samozřejmě se nám obce nerozmáchnou, stejně jako se začátkem 90. let rozmáchly okresní úřady - s tímto dovětkem. Ale toto je konkrétní úspora, protože ty peníze jsou na obcích mnohem lépe hlídány nežli na okresních úřadech, protože nad obecním úřadem bdí starosta a starosta se zodpovídá konkrétním lidem. Tolik tedy k otázkám pana místopředsedy Langera.
Zůstává mi snad poslední věc, abych se k ní vyjádřil, a to je záležitost obecních úřadů třetího stupně. Ano, my bychom byli opravdu rádi, kdyby obcemi, které vykonávají agendu státní správy, mohly být všechny obce, to znamená těch více než šest tisíc obcí v České republice, protože by to bylo pro občana nejpohodlnější. Ale mělo by to dvě vady na kráse. Za prvé by to bylo šíleně drahé a za druhé by to snížilo kvalitu výkonu státní správy, protože prostě takový počet kvalitních úředníků nemáme.
Tady bych se vrátil k vystoupení pana poslance Mlynáře. Souhlasil bych do určité míry s tím, že jsme možná v roce 1999, 1998, když se tady ve sněmovně diskutovalo o tom, jestli bude spojený model, nebo oddělený model, měli dát do hry ještě jednu variantu: nedělejme reformu vůbec teď, počkejme na rozvoj informačních technologií, informačních systémů a za deset let udělejme reformu tak, že všude na každé vísce - nebo za pět let, nechci to přehánět -, v každé vísce budou zajištěny občanům ty služby, které se budou obstarávat prostřednictvím informačních technologií. Tato diskuse se mohla vést a nevedli jsme ji ani ve vládě, ani ve sněmovně. A to je náš společný možná hřích.
A když tady o tom tak mluvím, tak jsem o tom stejně hovořil s lidmi, kteří dělají reformu veřejné správy v některých státech Evropy. Naposled mí kolegové o tom hovořili s výborem, který má tuto tematiku na starosti v Radě Evropy a v Evropském parlamentu, a ptali se jich, co by říkali této cestě reformy. Všichni nás od toho zrazují se slovy, že některé státy v Evropě se tímto směrem rozhodly jít, ale že vývoj informačních technologií je tak dynamický, že je velmi problémové se tímto směrem skutečně vydat tak, aby to někdy přineslo konkrétní hmatatelný výsledek. A hlavně je zapotřebí počítat s rozdílnou "informační gramotností" lidí a přece jen občan, kterému je 60 let, mu nezajistit to, na co je zvyklý, to znamená, že někam přijde, že někdo mu dá razítko, je daleko obtížnější tuto část generace úplně vyřadit z toho správního režimu.
Tuto diskusi na akademickou půdu bych bral, nicméně jsme v situaci, kdy 31. 12. 2002 končí účinnost zákona o okresních úřadech, a já jsem povinen s tím něco dělat. A to jediné, co s tím můžu dělat, je předložit Poslanecké sněmovně novely zákonů, které zajistí vyřešit tu situaci, do které jsme se dostali ne rozhodnutím vlády, to znamená tím časovým dedlajnem, a za druhé naplnit ty cíle reformy, které naplnit můžeme. Jsem přesvědčený, že velká část těch cílů se skutečně na základě těchto zákonů s různými změnami, které se mohou odehrát ve výborech i na plénu, může podařit a že se podaří.
Takže tolik asi v tuto chvíli, pane místopředsedo, ode mne, protože se domnívám, že reagovat na úplné jednotlivosti by už asi smysl nemělo, protože tady je zapotřebí se vyjádřit především k těm koncepčním záležitostem, a doufám, že se mi to alespoň částečně podařilo. Ti, co chtějí naslouchat, mohou. Ti, co jsou zavilí, nechtějí naslouchat, tak nemusí.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. Samozřejmě, že i závěrečná slova zpravodajů je možné využít. S předností se přihlásil místopředseda sněmovny Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, několik poznámek k vystoupení pana ministra vnitra.
Poznámka první. Je mi líto, že ministr této vlády opět přikročil k té metodě komunikace se svými kolegy v Poslanecké sněmovně tím způsobem, že těm z nás, kteří nemají přednostní právo vystoupit, neumožní reagovat na jeho vystoupení. Jestliže se dovolává pan ministr férového soupeření názorů a argumentů v této sněmovně, potom by sám měl jít příkladem. Sám by měl takovou férovou možnost vystoupit a reagovat těm, které kritizuje, umožnit. Takže za prvé, pane ministře, pokud se dovoláváte férové hry, potom sám běžte příkladem a takovouto férovou hru umožněte.
Za druhé. Pan ministr na moji otázku, myslím velmi jednoduchou otázku, která by měla zajímat každého z nás, který chce se spolupodílet nebo se spolupodílí na reformě této veřejné správy, na otázku, kolik úředníků navíc to přinese, kolik peněz navíc to bude stát, takto jednoduchou odpověď nedal. Kladu si otázku, jestli na to pan ministr neumí odpovědět, nebo nechce odpovědět. Kdyby na takto jednoduchou otázku nechtěl odpovědět, je to špatné. Ještě horší by bylo, kdyby na tuto otázku neuměl odpovědět. A já, protože on se dovolává té férové hry, tak věřím tomu, že ne nechce, ale prostě jenom neumí. A to považuji za špatné, za hrůzostrašné a za varující pro nás pro všechny. Tedy my reformujeme tento stát na základě reformy, kterou nám předkládá ministr vnitra, a nikdo není schopen občanům, kterých se to týká, říct, kolik lidí to bude navíc a kolik každý z těchto občanů, který nežije z daní, bude muset zaplatit každý rok navíc.
Pokusím se o jednoduché číslo a chci se zeptat, jestli oněch deset nebo patnáct nebo dvacet procent znamená, že tato reforma přinese nejméně tři tisíce lidí navíc, že přinejmenším na jejich platech to přinese mzdové náklady od půl miliardy až po miliardu korun ročně. To jsou konkrétní čísla a já bych byl rád, kdyby pan ministr byl schopen na ně odpovědět. Je mi líto, že to neumí nebo že to prostě nechce. Tato sněmovna - mohu myslím konstatovat bez ohledu na to, zda patřím do té či oné politické strany - chce odpovědi na dvě otázky: kolik lidí to navíc bude dělat a kolik to bude navíc stát, se od ministra vnitra nedozvěděla.
Mně se velmi líbil příměr pana ministra vnitra o tom, že když jedete vlakem druhou třídou a chcete jet první třídou, tak si musíte připlatit. Souhlasím, skutečně v okamžiku, když jedete vlakem a přesednete si do první třídy, musíte počítat s tím, že si za to připlatíte víc. Problém je v tom, když taková jízdenka první třídou z Prahy do Kolína stojí to samé jako letenka první třídou Concordem z Prahy do New Yorku.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane místopředsedo. Pan ministr se přihlásí. Samozřejmě i s tím rizikem, že otevírá znovu rozpravu.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Pane místopředsedo, já za prvé otevírám rozpravu, doufám, tímto svým vystoupením, aby kdo chce, mohl reagovat, protože opravdu není mým cílem to, aby reakce nemohla být.
A ještě jednou pro pana místopředsedu Langera řeknu to, co jsem tady říkal v době, kdy se bavil a nemohl poslouchat.
***