(10.30 hodin)
(pokračuje Beneš)
Příspěvkem, který pokrývá 40 - a teď použiji extrémní odhad, normálně říkám až 60 %, aby mě náhodou nemohl někdo napadat, tak pro jistotu řeknu až 80 %, byť velmi pochybuji o tomto čísle, ale protože jsem jej někde zaslechl, použiji ten nejširší mantinel, abych nemohl být napadán. Upozorňuji tedy, že obce třetího stupně v tuto chvíli bojují o to, kdo bude mezi vyvolenými, a podle mého názoru - a říkám to i oněm starostům těšícím se či zařazeným na seznamu, že tento příspěvek bude znevýhodňovat jejich příjmy.
Konečně je zde zákon o oné změně 117 některých zákonů. Myslím si, že pan poslanec Hrnčíř jako zpravodaj zde hovořil o několika případech, kdy do zákona bez vysvětlení je vsouvána další kompetence státu. Hovořil o lesích a já jsem spíš čekal, že se k jeho slovům z řad ministrů někdo přihlásí a řeknou "ne, pane poslanče, vy se mýlíte, my nechceme, aby bylo více kompetencí státu, nám jde opravdu o zefektivnění výkonu státní správy", ale zatím se tak nestalo, možná že se to přihodí později.
Nyní, vážené dámy, vážení pánové, abych se komplexně vrátil k oněm heslům, která zde zaznívala v souvislosti s decentralizací státní správy, a abych opět použil pana zpravodaje, který říká, že v případě 79 případů jsou kompetence zcentralizovány, zatímco v 55 případech jsou decentralizovány. Tolik tedy k té deklarované a toužené decentralizaci, která ve skutečnosti je centralizací.
Zefektivnění můžeme vnímat dvojím typem. Jeden typ je finanční a druhý typ funkční. Z hlediska zefektivnění finančního konstatuji, že vznikem krajských úřadů přibylo v této zemi několik tisíc úředníků, neboť v žádném případě vznik krajských úřadů nebyl kompenzován na centrální úrovni adekvátním poklesem počtu úředníků. Z odpovědí ministrů této vlády vím, že úředníků na centrální úrovni ubylo o necelých 300 a na krajích nám do dneška jich přibylo několik tisíc, budu říkat 3000 úředníků nových. Čili narostlo nám to o jeden řád. Jak to bude z hlediska počtu úředníků po vzniku pověřených obecních úřadů třetího stupně? Dovolte, abych opět přešel k citaci pana ministra, který uvedl 10 až 15 %, ale protože já nejsem tak velký životní optimista jako pan ministr a Parkinsonovy zákony vnímám trochu jinak, tak si troufám říci, že to bude 20 až 25 %. Vřele doporučuji různé studie a různé pohledy, které na toto téma již existují, byť samozřejmě, pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího vám vzkazuji, že jsem si vědom toho, že vždycky ten výsledný efekt je dán tím, kdo ona čísla připravuje, zda je připravují stávající pracovníci okresních úřadů, nebo zda je připravují pracovníci zargumentovávající, kterak je výhodná ona pseudoreforma.
Nyní k té efektivnosti funkční. Opět o tom hovořil pan poslanec Hrnčíř z hlediska živnosťáků a já se musím přiznat, že v této chvíli nevidím žádný důvod, že by došlo k funkčnímu zefektivnění. A pak tedy co přesně s tím? Musím se přiznat, že mě docela mrzí, že zde není přítomen pan ministr bez portfeje, který se mimo jiné věnuje také výpočetní technice, protože jsem samozřejmě očekával, že nás přesvědčí o tom, jak v rámci jeho takřka čtyřleté práce v této oblasti budeme moci výpočetní techniku použít pro skutečné přiblížení veřejné správy občanovi. Protože zde není, dovolím si říci, že v tuto chvíli využití výpočetní techniky je takřka nulové. A jestliže tato země v posledních deseti letech dala několik miliard do výpočetní techniky v oblasti státní správy, tak jsem stoprocentně přesvědčen, že se to také musí objevit na snížení počtu úředníků. Máme-li totiž my výpočetní techniku a více a více úředníků, tak pak nevím, proč výpočetní techniku máme.
Nyní dovolte, abych se připojil k projednávání trochu jinak, a to z pohledu občana, protože my všichni, kteří jsme do tohoto procesu zapojeni, se setkáváme především se starosty, především s hejtmany, především s našimi kolegy ze státní správy, a z pohledu občana mi dovolte, abych k tomu všemu podotkl, že pro něj se zásadní změna - kromě toho, že proběhly volby do krajských úřadů, a kromě toho, že mu někdo slibuje, že se cosi bude přibližovat, tak se nepřihodilo takřka vůbec nic. Jediné, co se přihodilo, že základní identifikační prvek, a to je státní poznávací značka, je najednou nějaká jiná. A jak že je jiná? V kraji Moravskoslezském má identifikační znak písmeno T. Marně jsem pátral proč T, až pak mi to vysvětlil pan hejtman Tošenovský. (Smích.)
Olomoucká poznávací značka má písmeno M. Připomnělo mě to jednu fotku, kterou má moje mamka schovanou doma. Je na ní asi tříletý chlapeček před autem, na kterém je OL. Nikdy jsem nepochopil, co to OL znamená. Znamenalo to, že ministerstvo vnitra rozhodlo, že ve Strakonicích bude tato značka.
Vážené dámy, vážení pánové, ve všech šesti případech navrhuji zamítnutí. (Potlesk.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Pan ministr vás pozorně poslouchal, takže i mým prostřednictvím si udělal poznámky. Hovořit bude pan poslanec Tomáš Kvapil a připraví se Radko Martínek.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, hovořil jsem již jako zpravodaj k jednomu z navrhovaných zákonů, nicméně chtěl bych v jedné věci podpořit v obecné rozpravě svého předřečníka. Musím bohužel konstatovat, že to, co Poslanecká sněmovna vyhodila v roce 2000 dveřmi, se nám vrací v podobě těchto návrhů oknem. A to jsou opět ty spory o tom, jak má vypadat vztah zastupitelstva a rady v obcích, krajích a samozřejmě i v hlavním městě Praze.
Musím obdivovat až určitou drzost úředníků na ministerstvu vnitra, kteří mají jiný názor než většina v tomto zákonodárném sboru a vykládají si účelově ústavu tak, že je nutné, aby zastupitelstvo mělo absolutní prostor pro to, jak bude stanovovat kompetence mezi výbory, komisemi a také radou města.
Náš pohled na radu města je ovšem od toho velmi odlišný, protože vnímáme radu města nebo radu obce jako jakousi vládu a zastupitelstvo jako jakýsi zákonodárný sbor. Samozřejmě, jsou to jen příměry, ale nicméně i ty ukazují na to, jak v tom obecném pohledu tato sněmovna v roce 2000 rozhodla. Proto musím říci, proto to vidím jako velký problém, kterým bude nutné se v rámci druhého čtení velmi zabývat. Věřím, že zůstaneme u původního pohledu z roku 2002 a nepřipustíme omezování rady města tak, jak je to navrženo ministerstvem a vládou.
Na závěr bych ještě chtěl navrhnout, protože jsme v rozpravě, jednu věc, a to kterou jsem avizoval ve zpravodajské zprávě, aby byla prodloužena lhůta na projednání ve výboru o 20 dnů u všech těchto šesti zákonů.
***