(10.10 hodin)
(pokračuje Brožík)
Do obecné rozpravy mám zatím dvě přihlášky, paní poslankyni Rujbrovou a pana předsedu výboru Miroslava Beneše. Udílím slovo paní kolegyni Rujbrové.
Ještě technické sdělení. Dostal jsem ještě dvě omluvy z dnešního jednání, a to paní kolegyně Miloslavy Vlčkové pro nemoc a Miloslava Ransdorfa z důvodu neodkladné zahraniční cesty.
Prosím, paní kolegyně.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji. Pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, souhrn zákonů, které v této chvíli projednáváme, představuje druhou a velmi podstatnou část tzv. reformy veřejné správy. Já se domnívám, že právě v této chvíli stojí za to se ohlédnout, do jaké míry to, co jsme se pokoušeli v té části prvé, se nám podařilo a do jaké míry reforma plní svůj základní cíl, kterým - připomínám - bylo zefektivnění státní správy, přenos částí jejích kompetencí na samosprávy a přiblížení státní správy občanovi.
Víme, že v této chvíli se nově vzniklé kraje potýkají s řadou problémů. Osobně se domnívám, že příčina byla hned v začátku, kdy jsme přijali ústavní zákon o vytvoření vyšších územně samosprávných celků, který vytvořil mapu na mapě republiky, aniž by se v souvislosti s touto mapou zabýval otázkou kompetencí, otázkou financování. Pod tlakem jsme potom přijímali další zákony, které měly vznik krajů umožnit, a je skutečností, že uspěchaný vznik krajů a jejich nedostatečné materiální zabezpečení nenavodily optimální stav pro fungování krajských zastupitelstev. Zatímco se nově zvolená krajská zastupitelstva scházela v náhradních prostorách a volila své orgány, hejtmani a úředníci krajů už nemohli vystačit s přidělenými prostředky, měli málo aut, měli málo personálu, ještě nevěděli, jaké kompetence převezmou od rušených okresních úřadů, už uvažovali o případných detašovaných pracovištích apod. Zatímco byrokratické zázemí krajů expandovalo, krajským samosprávám byla mnohdy k diskusi předkládána témata spíše okrajová.
Já nechci mluvit o prvé části reformy, ale domnívám se, že ta chyba, kterou jsme udělali, že jsme se nebavili o všech problémech, které se vznikem krajů mohou souviset komplexně, se může přenést i do reformy druhé. Také tentokrát jsme si stanovili časový termín pro přijetí zákonů, které by měly reformu naplnit. Stanovili jsme si jej rozhodnutím o tom, že okresní úřady ke konci příštího roku zaniknou. Nyní pod časovým tlakem, který je ještě umocněn skutečností, že volební období se blíží ke svému závěru, máme před sebou, opravdu minutu před dvanáctou nebo spíše pět minut po dvanácté, obrovský souhrn zákonů, které vzájemně navazují a jejichž důsledky si mnohdy, alespoň já, neumíme ve všech případech domyslet.
Tato část reformy nezačala příliš šťastně. Veřejná diskuse ohledně tzv. pověřených obcí třetího stupně odvedla zájem od skutečných kompetencí budoucích pověřených obcí, ale i krajů k tématům, kde bude sídlo tzv. malého okresu. Vyvolala určitou rivalitu mezi obcemi přibližně stejné velikosti, která mnohdy navazovala na rivalitu historickou, a je skutečností, že vlna kritiky, která se napříč politickým spektrem snesla na předkladatele ze strany komunálních politiků, vyvolala druhou fázi připomínkového řízení, ve kterém vláda stanovila poněkud jiné limity, přibližně 180 až 200 obcí. Chápu, že tento limit je dán finančními nároky a že bylo lépe respektováno stanovisko spádových obcí a jejich zastupitelstev, že byl stanoven limit počtu obyvatel spádového obvodu včetně dostupnosti centra. Bylo přihlédnuto k tradiční spádovosti.
Bojím se ovšem, že při přijímání tohoto zákona, a teď mluvím o zákonu o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem, se tato sněmovna nevyvaruje nutného lobbistického tlaku obcí, pro které se stalo pověření otázkou prestiže a které bez ohledu na skutečnost, že může mít toto pověření i určitý dopad na výkon jejich samosprávných funkcí, teď mám na mysli skutečnost, že stát bude na výkon státní správy pouze přispívat a že z rozpočtu těchto obcí fakticky bude část výkonu státní správy financována, a může tak být i na úkor samosprávy, usilují tedy o to, aby toto pověření získaly. Zase zůstává stranou diskuse o kompetencích a já, když jsem se podívala na zákon, který se týká změny zákonů souvisejících s ukončením činnosti okresních úřadů, tedy na sněmovní tisk 1160, a zjistila jsem, že se týká 117 zákonů ze všech oblastí, které zde obvykle probíráme, a já nevím, za jak dlouho při normálních lhůtách projednáme 117 složitých zákonů, tak se velmi bojím, zda dokážeme skutečně ve všech souvislostech domyslet, kde která kompetence by měla přijít na obec, která na kraj a zda to učiníme v této chvíli opravdu správně.
Dovolte mně, abych odbočila a navázala na zpravodaje k tomuto tisku a s ohledem na problematiku, která skutečně se dotýká činnosti všech výborů sněmovny, navrhla, aby tento tisk byl s výjimkou výboru zahraničního, výboru pro evropskou integraci, výboru organizačního a mandátového a imunitního přikázán všem výborům této sněmovny.
Upozornila jsem na některé těžkosti, které s projednáváním zákonů, které máme před sebou, podle mého názoru budou souviset. Samozřejmě, že se to týká i vládního návrhu, kterým se mění vymezení hranic krajů. Domnívám se, že vláda zde do jisté míry otevírá Pandořinu skříňku případných sporů o hranice mezi některými kraji, kde s odvoláním na vůli konkrétních obcí má dojít k přesunu. Obecně jsem připravena tento přístup respektovat, pokud skutečně bude odpovídat rozhodnutí komunálních politiků a veřejnosti žijící v těchto oblastech. Ale co pokládám za zcela nepřijatelné, aby zastupitelstva byla i nadále složena mimo jiné i ze zastupitelů, kteří by územně spadali do jiného kraje. Ovšem domnívám se, že tato skutečnost je řešitelná případným pozměňovacím návrhem.
Abych se dostala k návrhu určitého řešení. Domnívám se, že ve chvíli, kdy máme před sebou časový limit konce příštího roku, o kterém jsem se již zmínila, máme v této chvíli v podstatě dvě možnosti. Buď zákony, které se týkají druhé etapy reformy, podpoříme, do jisté míry tak učiníme k nelibosti některých komunálních politiků, jejichž vůle dosáhnout pověření obce třetího stupně nebude naplněna. Možná jim na základě poslaneckých pozměňovacích návrhů vyhovíme, a tím výrazným způsobem zvýšíme náklady na tuto reformu, ale zahltíme ve svých důsledcích obce kompetencemi, s nimiž si v prvém kole nepochybně nebudou vědět příliš rady, protože je ani v diskusi o reformě příliš nezajímaly; budou nuceny nabírat další úřednický aparát a již dnes se zdá, že místo stávajících kvalifikovaných úředníků okresních úřadů půjde spíše o místní síly.
***