(16.00 hodin)
(pokračuje Payne)

Kdybychom si pořídili statistiky - já na statistiky moc nevěřím, ale pan předkladatel tady použil statistiky o ústavním právu v různých zemích - zjistíme, že jsme ojedinělým státem v Evropě, kde premiér nemá právo přikázat jednotlivému ministrovi, co má dělat. Ustanovení, že vláda rozhoduje ve sboru, je v evropském právu docela ojedinělé. Když jsem se ptal, jak to vypadá v praxi - protože většina ústav se touto věcí vůbec nezabývá a automaticky předpokládá, že premiér je hlavou vlády -, tak když premiér řekne, co se má dělat, protože za to nese odpovědnost, také se to stane, a ministr, který odporuje premiérovi, zpravidla už druhý den není ministrem. V naší vládě je to běžné, že ministři odporují premiérovi. A to vidím jako zásadní problém české ústavnosti, který už vedl k nejedné vládní krizi v naší zemi za posledních 12 let. Toho si předkladatelé zřejmě nevšimli, zřejmě zapomněli si tyto statistiky udělat.

Nebo jiný příklad. Byli jsme upozorňováni ze zahraničí, že Česká republika velice trpí tím, že máme poměrný volební systém. Pokus tento systém změnit tady sice byl, ale nezískal si potřebnou podporu. Kdybychom udělali statistiky, zjistíme, že takovým nejpopulárnějším volebním systémem v evropských zemích je řekněme ten německý smíšený model, nebo přinejmenším modely s větším podílem většinových prvků, než je tomu u nás. A dokonce někteří pozorovatelé zvenčí říkají, že to je jeden z hlavních nedostatků české demokracie, že máme poměrný volební systém voleb do dolní sněmovny. Toho si předkladatelé také nevšimli. A nevšiml jsem si toho, že bychom v předkládací zprávě četli analýzu našeho ústavního systému, identifikaci jeho hlavních problémů a potom návrh, jak je řešit.

Je to vykousnutí jedné singularity naší ústavy. Navíc je to uděláno velmi stranickým pohledem. Kromě toho to neřeší celkový systém. Z tohoto hlediska tedy musím říci, že to je spíš stranický předvolební trik než pokus o vážnou debatu o ústavním právu. A jestliže bylo řečeno, že volba prezidenta nemá patřit politickým stranám, pak já bych si přál, aby tomu tak bylo a aby politické strany nenavrhovaly zákony tohoto druhu, které právě jsou stranicky motivované a mají za cíl získat stranický vliv na prezidenta.

Děkuji. (Potlesk poslanců klubu ODS.)

 

Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Paynovi. Jako další je pan poslanec Kühnl.

 

Poslanec Karel Kühnl: Děkuji. Pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, pan předseda klubu KSČM kolega Filip hovořil v souvislosti s podaným návrhem - nebo vlastně dvojitým návrhem - o populismu. Označil návrh za populistický.

Domnívám se, že skutečnost, že nějaký návrh, ať již se jedná o časové omezení trestně právní imunity, nebo o přímou volbu prezidenta, je podporován zjevně velkou většinou obyvatel naší země, že je tedy populární, vůbec neznamená, že je populistický, a už vůbec neznamená, že je špatný. Proto si dovoluji, pane předsedo, kolegu Filipa pozvat, považuje-li tyto návrhy za populární, nechť je populární spolu s námi. Nemusíme v tom být sami, není to - to bych si dovolil, pane předsedo, vzkázat i kolegovi Paynovi - stranický návrh. Zveme všechny, aby se ho spolu s námi zúčastnili.

Svět, v němž žijeme, nestojí přece na místě. Byla-li zmíněna i ústavní tradice, pak až dosud - to je pravda - byla v československém a českém právu až na malé výjimky nepřímá volba prezidenta republiky. Pak to ale neznamená, že tato nepřímá volba prezidenta republiky je správná navěky. Dnešní vyvíjející se svět se ve všech oblastech rozhodování vyvíjí od nepružných, hierarchizovaných, zprostředkovaných struktur rozhodování k formám rozhodování, které jsou formami přímými, které jsou formami, které zahrnují širokou horizontální interakci všech nositelů rozhodnutí, jinými slovy přímé účasti na rozhodování.

Přitom přímá účast na rozhodnutí o hlavě státu neznamená zavádění přímé demokracie. Je to rozhodování o osobě, a teprve ta osoba na základě práv daných ústavou nebo oprávnění daných ústavou bude rozhodovat. Přímou demokracií by bylo přímé rozhodování o konkrétních otázkách.

Myslím si ale, že kromě důvodů, které uvedl již kolega Cyril Svoboda, existuje i celá řada dalších, obecnějších důvodů, které hovoří ve prospěch zavedení přímé volby prezidenta republiky. My všichni přece v posledních letech registrujeme řekněme tomu určité rozčarování značné části obyvatel naší země z politického rozhodování, zejména ze stranické politiky, která se stala určitým uzavřeným světem, a tedy to rozčarování se týká i toho, o čem tento rozčarovaný svět ve svých uzavřených zdech rozhoduje. Já takové rozčarování cítím, možná, že někdo jiný ho necítí. Proto se domnívám, že zavedení přímé volby prezidenta republiky by znamenalo výrazné posílení vlivu občanů na výběr hlavy státu, a tedy posílení přímé spoluúčasti občanů na správě věcí veřejných právě prostřednictvím tohoto rozhodnutí. Znamenalo by to tedy silné zvýšení a posílení identifikace občanů se státem, v němž žijí, znamenalo by to posílení identifikace občanů s politickým systémem, v němž žijí a který je určen k tomu, aby byly nalézány a nalezeny cesty ke správě věcí veřejných. Přímá volba - a i to tady kolega Svoboda již zmínil - povede také ke zvýšení legitimity, k posílení mandátu hlavy státu, protože ve srovnání s mandátem daným politickými stranami zastoupenými v Parlamentu je samozřejmě mandát přímo od voličů nepoměrně silnější.

A já bych tedy rád uzavřel své krátké vystoupení jedním mezinárodním příkladem. V sousedním Rakousku existuje přímá volba prezidenta již velmi dlouho, již od ústavy poválečné. Přesto rakouský prezident má podstatně méně pravomocí z ústavy než prezident České republiky. Jednou z jeho pravomocí je jmenovat předsedu vlády, jmenovat vládu. Všichni si vzpomínáme na určitý problém, který v Rakousku vznikl po posledních volbách, kdy jen díky tomuto silnému přímému mandátu, o nějž se mohl rakouský prezident opřít, vůbec mohla být sestavena nová rakouská vláda. Nemusíme prosím hodnotit tuto vládu, na to se jistě budou názory lišit, ale kdyby - a já rakouskou situaci sleduji velmi důkladně a kontinuálně - postavení prezidenta rakouské republiky nebylo takto silné, nedokázal by s největší pravděpodobností udržet tlak, který prostřednictví médií a zejména stranické politiky na něj byl vyvíjen. Chtěl jsem zmínit toto srovnání jen proto, aby bylo zřejmé, že nezávisle na množství a objemu pravomocí prezidenta republiky mohou v ústavním systému nastat okamžiky, kdy tento silný přímý mandát prezidenta republiky je ku prospěchu dané země.

Proto vás prosím, abyste spolu s námi propustili tento návrh do druhého čtení.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Dám slovo k faktické připomínce panu ministrovi kultury, ale chtěl bych poděkovat panu poslanci Kühnlovi za velmi svérázný výklad rakouské politické scény.

 

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Děkuji vám za slovo, pane předsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, já se nebudu pouštět do ústavněprávních debat, protože se domnívám, že když člověk něčemu nerozumí, tak by k tomu neměl mluvit ani v Poslanecké sněmovně.

Chtěl bych se ale dopátrat příčiny podání tohoto návrhu. Když jsem mluvil před chvílí s Cyrilem Svobodou a ptal jsem se ho, jak je možné, že právníci KDU-ČSL spolupracovali na znění současné ústavy v roce 1992 nebo 1993, nezařadili přímou volbu prezidenta, tak pan Cyril Svoboda mi odpověděl, že tehdy byla politickým zadáním nepřímá volba prezidenta. (Smích ve sněmovně.)

***




Přihlásit/registrovat se do ISP