(9.40 hodin)
Ministr životního prostředí ČR Miloš Kužvart: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, cílem předloženého vládní návrhu zákona o podmínkách provozování zoologických zahrad je především dosažení souladu s právními předpisy Evropských společenství v upravované oblasti. Jedná se o směrnici Rady č. 1999/22 ze dne 22. 3. 1999, o chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách, která je návrhem zákona transponována do českého právního řádu.
Směrnice obsahuje definici zoologických zahrad a dále stanovuje za prvé požadavky na zoologické zahrady s tím, že licenci, resp. povolení k provozování obdrží zoologická zahrada, která splňuje stanovené požadavky; za druhé zásadu, že pro veřejnost může být otevřena pouze zoologická zahrada s licencí; za třetí specifické požadavky, jako jsou požadavky při uzavření zoologické zahrady, požadavky na provádění pravidelných kontrol a také specifické požadavky na přijetí odpovídajících sankcí za porušení právních povinností.
Těžištěm směrnice, a tedy i předloženého návrhu zákona je stanovení požadavků na provoz zoologických zahrad, s čímž ostře kontrastuje skutečnost, že provozování zoologických zahrad v České republice je pouhou živností volnou. Z právě řečeného je jisté, že v českém právním řádu absentuje právní úprava odpovídající požadavkům příslušné směrnice.
Použitý pojem zoologická zahrada vychází z této směrnice. Návrh zákona záměrně neomezuje formu zoologické zahrady ani osobu provozovatele či zřizovatele ve smyslu stanovení výhradně určité formy či typu právního subjektu. Širší právní úprava, tedy úprava nad rámec směrnice, není nutná, neboť úprava veškerých ostatních otázek souvisejících s chovem volně žijících živočichů v zoologických zahradách je již v našem právním řádu obsažena. Mám na mysli zejména ochranu zvláště chráněných druhů živočichů, ochranu zvířat proti týrání, právní úpravu v oblasti veterinární, právní úpravu vývozu a dovozu ohrožených druhů volně žijících živočichů. Proto udělení provozování zoologických zahrad bylo nutné podmínit neporušováním právních norem těchto souvisejících oblastí.
Při vypracování návrhu zákona byla zvolena koncepce, při níž se využívá stávající právní úprava výše uvedených souvisejících oblastí. Náročnost právní úpravy byla dána skutečností, že v části těchto souvisejících oblastí působí různé správní úřady kompetentní podle jiných právních předpisů, jako jsou okresní veterinární správy, Česká inspekce životního prostředí nebo Ústřední komise na ochranu zvířat. Do stávající právní úpravy souvisejících oblastí není zasahováno, resp. v jen co nejmenší míře. Pouze jsou těmto zmíněným správním úřadům přidány kompetence spočívající v součinnosti při činnosti Ministerstva životního prostředí jakožto orgánu povolujícího. Součinnost je vyžadována ve dvou oblastech, a to při udělování povolení a při pravidelných kontrolách.
Návrh zákona dále obsahuje oblasti nutné pro celistvost právní úpravy, jako je stanovení sankcí a režim uzavírání zoologické zahrady, která nemá povolení. Zde jsou dány kompetence České inspekci životního prostředí.
Předpokládá se vydání jediného prováděcího právního předpisu formou vládního nařízení, kterým se stanoví pravidla pro poskytování dotací provozovatelům zoologických zahrad. Návrh tohoto prováděcího předpisu je obsahem celkového materiálu tohoto sněmovního tisku.
Navrhovaná právní úprava vyvolá nároky na státní rozpočet ve výši zhruba 60 milionů korun ročně. Účinnost navrhovaného zákona se navrhuje k 1. lednu 2003.
Vážená sněmovno, to je ve zkratce úvodní slovo k návrhu zákona o zoologických zahradách. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Jiří Drda.
Poslanec Jiří Drda: Pane předsedající, dámy a pánové, předložený vládní návrh zákona vychází ze směrnice Rady Evropy č. 99/22 z 29. 3. 1999. Ta ukládá členským státům u nových zařízení naplnit směrnici před otevřením, u starých do čtyř let po nabytí platnosti této směrnice.
Vychází-li ministerstvo z těchto daností a možného vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004, naplnit literu směrnice přijetím speciální normy pro zoologické zahrady s účinností od 1. 1. 2003, s tím, že všechna stávající zařízení do 90 dnů musí požádat o vydání povolení, jinak jejich oprávnění k provozování dle stávajících předpisů zaniká, pak přechodná doba je pro ministerstvo, ne však pro daná zařízení. Tak od března 2004 má být litera směrnice dle Ministerstva životního prostředí naplněna, a to v jeho dikci, v jeho výkladu konkrétních článků a ducha směrnice.
Táži se, jak byl návrh připomínkován zřizovateli, veterinární správou, Unií zoologických zahrad, odbornými školami, odbornou veřejností apod. Jak bylo s případnými připomínkami naloženo, jak byly zapracovány, popř. vypořádány, když na včas podané připomínky k věcnému návrhu mně bylo odpovězeno Ministerstvem životního prostředí, že vláda projedná až paragrafové znění a věcným záměrem se již nebude zabývat. Pokud tak bylo odpovězeno ministerstvem všem, pak jejich ochota cokoli připomínkovat musí být naprosto bezpříkladná! Co vím od provozovatelů Dvůr Králové, Liberec apod., neměli šanci připomínky uplatnit. Podobné poznatky jsem nabyl i od místopředsedy Ústřední komise pro ochranu zvířat, se kterým jsem problematiku zoologických zahrad a dané směrnice konzultoval.
Z tohoto přístupu i z předlohy návrhu čiší naprostá samolibost a přezírání Ministerstva životního prostředí jiných názorů a jeho snaha o centrální řízení zoologických zahrad a nepřípustné zasahování do zařízení, která nezřizuje, nefinancuje a u kterých je zodpovědné jen za dílčí problematiku. Je to patrné i z extenzivního přístupu k výkladu směrnice a nepřípustného rozšiřování zásahu do práv jiných osob. Cílem směrnice nebylo a není centralizovat řízení zoologických zahrad a obdobných zařízení ani vydat speciální zákon. Cílem je posílení úlohy zoologických zahrad k zachování biologické rozmanitosti, vzdělávání veřejnosti, vědeckého výzkumu, ochraně zvlášť ohrožených druhů, výcviku personálu apod.
Základní požadavky na posílení těchto funkcí jsou stanoveny v článku 3 směrnice. Udělení licencí má posílit statut takto licencovaných zařízení, ne zrušit vše ostatní nebo zamezit vzniku nových zařízení. To je patrné z článku 2, kde je definována ZOO a zároveň se říká, že směrnice se netýká cirkusů, obchodu a některých dalších zařízení, které členské státy z působnosti této směrnice vyjmou. Vyjmout mohou, pokud nevystavují větší počet živočichů nebo druhů a neohrozí výše uvedené cíle směrnice.
Ministerstvo životního prostředí nejenže v návrhu nevyjímá, ale rozšiřuje to i na zařízení chovající domácí zvířata. Licenci nemusí podle mého názoru udělovat příslušný úřad, tedy Ministerstvo životního prostředí, nýbrž může ji udělit i úřad jiný, např. živnostenský. To jednoznačně plyne z článku 4 odstavec 5 směrnice, který říká, že pokud není udělena licence v souladu se směrnicí, pak příslušný orgán, tedy Ministerstvo životního prostředí, má konat kroky k nápravě. Ministerstvo životního prostředí uchopilo tento problém po svém. Jediný, kdo je schopen licenci řádně vydat, vše zkontrolovat a rozhodnout o existenci zařízení, je jedině ono samo. A protože tomu nerozumí, zřídí si speciální organizační složku, která věci posoudí, vydá vyjádření k žádostem a jménem Ministerstva životního prostředí provede místní šetření a pravidelné kontroly.
***