(12.40 hodin)
Ministr zdravotnictví ČR Bohumil Fišer: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi, abych nyní stručně uvedl vládní návrh zákona o zdravotní péči a o změně některých zákonů.
Problematika zdravotní péče je v současné době obsažena v celé řadě právních předpisů různé právní síly. Ve svém souhrnu se jedná o předpisy obsahově neprovázané, po odborné stránce překonané a neodpovídající požadavkům zdravotnických dokumentů evropské úrovně. Základ právní úpravy zdravotní péče je vymezen zejména ve třetí části zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, nazvané Zdravotnictví. Uvedený zákon byl mnohokrát novelizován, rovněž dotčen rozhodnutím Ústavního soudu č. 206/1996 Sb. Na zákon o péči o zdraví lidu pak v oblasti zdravotní péče navazuje více než 20 podzákonných resortních právních předpisů, vyhlášek, směrnic a výnosů registrovaných ve Sbírce zákonů.
Návrh zákona vychází z potřeb nového systému poskytování zdravotní péče, jehož cílem je dosáhnout úrovně poskytování zdravotní péče s úrovní srovnatelnou v zemích Evropské unie. Návrh zákona vedle vymezení druhů a forem zdravotní péče stanoví práva a povinnosti osob poskytujících zdravotní péči, zdravotnických pracovníků a pacientů. Reaguje na potřebu vyplývající z Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, publikované ve Sbírce mezinárodních smluv, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 96/2001 a dodatkového protokolu k této úmluvě o zákazu klonování lidských bytostí publikovaného ve Sbírce mezinárodních smluv, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 97/2001.
Dovolím si nyní objasnit tolik diskutovanou pasáž obsaženou v úvodu zákona, která se týká vyjmenovaných činností zdravotní péče vykonávaných zdravotnickými pracovníky ve zdravotnických zařízeních.
Není pravda, jak tvrdily některé sdělovací prostředky a jak se proto nyní domnívá laická veřejnost, že zařazením poradenské činnosti mezi další druhy zdravotní péče je likvidována alternativní medicína. Poradenská činnost má mezi druhy zdravotní péče své místo proto, že ji poskytují nejen lékaři jako součást léčby každého onemocnění, ale i další řada odborníků v dietologii, rehabilitaci, klinické psychologii a dalších odbornostech. Takzvaná alternativní medicína tím samozřejmě není likvidována, i nadále ji budou poskytovat zdravotničtí pracovníci, kteří absolvovali nebo ještě v budoucnu absolvují řádné studium akupunktury v Institutu pro další vzdělávání ve zdravotnictví. Žádným ustanovením také není zdravotnickým pracovníkům zakazováno nadále předepisovat homeopatické přípravky. V žádném případě není občanům nařizováno, u koho a kde se mohou léčit, tedy že jsou povinni pečovat o své zdraví pouze v mezích vymezených vládním návrhem zákona o zdravotní péči. Stát však ve smyslu navrhovaných zdravotnických zákonů odpovídá pouze za zdravotní péči poskytnutou zdravotnickými pracovníky, kteří jsou na výkon své činnosti připraveni v systému zdravotnického vzdělávání a kteří se při poskytování zdravotní péče řídí i všemi dalšími ustanoveními zákonů z oblasti zdravotnictví.
Jestliže se občan svobodně rozhodne, že vyhledá k radě a pomoci při péči o své zdraví někoho jiného než zdravotnického pracovníka, resp. zdravotnické zařízení, je to jeho volba a za výsledky takovéto péče nese svou odpovědnost. Žádá-li, aby mu takovou volbu stát reguloval právními předpisy, pak se musí obracet na Ministerstvo průmyslu a obchodu, v jehož kompetenci je živnostenský zákon.
Pane místopředsedo, vážení přítomní, děkuji vám za pozornost a doufám, že vládní návrh zákona o zdravotní péči podpoříte. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro první čtení kolegyně Emmerová. Prosím, aby se mi přihlásili všichni zájemci o účast v obecné rozpravě.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane místopředsedo, vážení přítomní, návrh tohoto zákona, sněmovní tisk 1073, zde byl relativně podrobně zdůvodněn panem ministrem. Předloha tohoto zákona představuje klíčovou zákonnou normu, na kterou čeká naše zdravotnictví a celá společnost zhruba deset let. Základ právní úpravy zdravotní péče je dosud obsažen ve třetí části zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, nazvané Zdravotnictví.
Po revoluci byly vytvořeny předpoklady pro odstranění centralistického modelu zdravotnictví, kdy poskytování zdravotní péče doznalo rozlišení ve smyslu možnosti výběru lékařů a zdravotnických zařízení. Zdravotní péče se stala věcnou dávkou veřejného zdravotního pojištění podle zákona o všeobecném zdravotním pojištění č. 48/1997 Sb. Do současné doby byl uvedený zákon dvacetkrát novelizován, rozumí se tedy zákon č. 20/1966 Sb., a rovněž dotčen, jak zmínil pan ministr, rozhodnutím Ústavního soudu.
V oblasti zdravotní péče navazuje na tento zákon více než 20 podzákonných resortních právních předpisů, tj. vyhlášek, směrnic a výnosů. Návrh nového zákona vychází z potřeb nového systému poskytování zdravotní péče, který by měl podle dosavadních zadání věcných i ekonomických být srovnatelný s poskytováním zdravotní péče v zemích Evropské unie, a to nejlépe na úrovni středoevropské. Reaguje na potřeby zdravotnictví s respektováním mezinárodních úmluv, a to včetně problematiky výzkumu prováděného na lidech a protokolu o zákazu klonování lidských bytostí.
Návrh předpokládá dopad do státního rozpočtu pouze při posuzování zdravotní způsobilosti dorostu v přípravě na povolání, a to ve státních školách. To představuje náklad asi 25 milionů Kč ročně. I když se kolem zákona od jeho předložení vyskytuje řada výhrad, domnívám se, že zdravotnická veřejnost v návaznosti na poslance této sněmovny dokáže zákon přizpůsobit tak, aby mohl být přijat Poslaneckou sněmovnou, Senátem a podepsán panem prezidentem. Jde o tak širokou, různorodou problematiku, pro kterou se jen těžko hledají jednoznačné definice a vyjádření, a to dosud v neukončené transformaci zdravotnictví. Na základních ustanoveních bychom však měli najít konsensus za cenu nezbytných kompromisů.
Doporučuji tedy proto Poslanecké sněmovně, aby zákon propustila do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní poslankyně. Otevírám obecnou rozpravu, do které v tuto chvíli mám čtyři přihlášky: paní poslankyni Parkanovou, pana poslance Krásu, paní kolegyni Jirousovou a pana poslance Cabrnocha. Slovo má paní kolegyně Parkanová.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, přestože nejsem lékařkou a nejsem ani členkou výboru pro zdravotnictví, před projednáváním zákona o zdravotní péči jsem obdržela mnoho desítek dopisů od občanů i občanských sdružení, kteří protestovali proti návrhu tohoto zákona.
Důvodem tolika protestů se stala některá ustanovení § 2 a 3 tohoto návrhu, která údajně stavějí mimo zákon to, co obvykle bývá nazýváno alternativní medicínou nebo lidovým léčitelstvím. Když návrh přišel sem do sněmovny, kritizovaná ustanovení jsem si prostudovala a ke svému překvapení jsem o zákazu léčitelství nic nenašla. Stejně tak se na veřejnosti vyjádřil i pan ministr zdravotnictví.
***