(10.20 hodin)
(pokračuje Štrait)
Trváme na tom a budeme vždy podporovat, aby tento základní pilíř se odvozoval od hrubé a čisté mzdy a tu také kopíroval. Bude to velmi důležité v procesu přibližování k Evropské unii. Poměr by měl být zhruba dvě třetiny čisté mzdy nebo polovina hrubé mzdy. Jednoduše řečeno, první pilíř nebo základní důchod by měl činit takový příjem, aby umožňoval seniorovi slušně, důstojně žít. Důchod by měl být také pravidelně a automaticky valorizován.
Dále jsme také v klubu několikrát zřetelně deklarovali, že budeme podporovat i další formy nebo pilíře - jak chcete - doplňkových systémů. Je správné, aby občan v době, když má práci a slušný příjem, si část finančních prostředků odložil na stáří. Bohužel toto štěstí má jen část občanů. Nebylo by správné, aby se úloha různých připojištění zaktualizovala.
Nedávno sněmovnou neprošla novela zákona 42/1994 Sb., o penzijním připojištění. Osobně to považuji za velkou škodu. Novela zvyšovala garanci pojištěnců a do jisté míry omezovala "podnikání" v penzijních fondech. Opatrnost státu zde byla na místě. Peníze z důchodových fondů se budou vyplácet za 10, 20, 30 let. Jistota zde musí být jako v tom filmu 101 %. Nebudu jmenovat penzijní fondy, které tuto jistotu před krátkým časem porušovaly a důvěrou v penzijní fondy otřásly. Ale mohl bych je samozřejmě jmenovat.
A nyní k věci, k předkládanému zákonu. Takzvané zaměstnanecké penzijní připojištění s daňovými úlevami atd. I tuto formu poslanci KSČM podporují s výhradami, o kterých jsem hovořil. Pravicové politické strany však tuto formu absolutizují a spoření na stáří považují za soukromou iniciativu každého občana, i když paní zpravodajka se teď od toho trochu odchýlila. Stát by měl prý garantovat jen důchod minimální, a ostatní si naspořit. Znovu říkám: ale. Pokud budu mít práci a budu zdravý, tak mi nic nebrání, abych si přispořil. Ale pobírat minimální důchod nebo v minimální částce a ihned žádat o vyrovnání na životní minimum dle sociálního systému považuji za neúnosné.
Dovolte mi, abych víceméně v závěru doporučil předlohu o zaměstnaneckém penzijním připojištění propustit do druhého čtení a tam se pobavit především o garancích a zárukách stavby, která se tady vytváří "na 30 let". Naše úvahy o zaměstnaneckém připojištění by se měly ubírat směrem, například, aby nemohl zaměstnavatel investovat do svého podniku, nebo jak ochránit úspory před inflací za oněch zmíněných 30 let, když už jsem si tento časový limit zvolil.
Ke mně velice často chodí do kanceláře nějaký pan Zvoníček, který začal jako hradecký škodovák spořit za první republiky a v padesátých letech se jeho životní zaměstnanecké spoření smrsklo na 67 Kč, protože do toho přišla válka, přišla do toho měnová reforma v roce 1945 a v roce 1953.
Dovolte mi, abych jako určitou kuriozitu uvedl, že v historickém přehledu, kterou zpracovali zřejmě jako jednu z příloh tohoto zákona zřejmě pracovníci Ministerstva práce a sociálních věcí, se uvádí, že základy těchto forem spoření už jsou v Německu v 16. století. Dovedu si velmi živě představit , jak si na své bouřlivé stáří spořil třeba Martin Luther. Ale já se domnívám, že základy budou ještě starší, třeba v 15. století, v oněch táborských kádích. To mi zřejmě potvrdí pan Špidla jako archeolog a jako Jihočech.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Václav Krása.
Poslanec Václav Krása: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte, abych řekl také několik slov k předloženému návrhu zákona o zaměstnaneckém penzijním připojištění.
Vláda předkládá návrh zákona, i když si musí být vědoma, že návrh zákona má odpůrce jak v politických kruzích, kdy prakticky celá opozice odmítá zaměstnanecké penzijní fondy, tak ale i u velké části odborníků v této oblasti. Proč tomu tak je? Zdá se mi, že odpověď je zcela jednoduchá, a pro mě je trochu nepochopitelné, že ji vláda nevnímá.
Všichni víme, že Česká republika začala před několika lety zcela nově kodifikovat systém penzijního připojištění, protože komunistický režim zlikvidoval všechny pojišťovací systémy. V České republice chyběla praktická zkušenost s pojišťovacími systémy jako takovými, a tudíž i s penzijním připojištěním. Před sedmi roky jsme se rozhodli pro penzijní připojištění založené na občanském principu. Toto rozhodnutí bylo tehdy vědomé a výrazně většinové. V této souvislostech mně připadá až neuvěřitelné, že vláda chce svým návrhem na zaměstnanecké penzijní připojištění vážně destabilizovat dosud budovaný systém občanského penzijního připojištění.
Je obecně známo, že český trh těžko absorbuje dva zcela odlišné připojišťovací penzijní systémy. Penzijní připojištění se státním příspěvkem má dnes, tak jak uvedla paní zpravodajka, zhruba 2,5 milionu účastníků, a že to tvoří asi 40 % práceschopného obyvatelstva. Důsledek případného schválení předkládaného zákona je tudíž jediný: bude oslaben stávající systém penzijního připojištění.
Proč se vláda rozhodla poškodit současný systém penzijního připojištění a začít budovat nový, je asi nejen pro mne záhadou. Vláda se inspiruje v některých evropských zemích, kde skutečně po mnoho desetiletí fungují zaměstnanecké penzijní fondy, ale tyto fondy vznikly za určitých podmínek v konkrétním prostředí, které je nepřenositelné. Vláda vůbec nevnímá skutečnost, že v zemích s tradicí zaměstnaneckých fondů dochází k jejich ústupu a k rozvoji občanských penzijních fondů. Musím tady odmítnout tezi pana místopředsedy vlády Špidly o rozvoji zaměstnaneckých fondů současné Evropy. Vláda je zřejmě pod tlakem odborových předáků a snaží se zaměstnaneckými fondy posílit úlohu kolektivního vyjednávání. Pokud náhodou by jedním z motivů předložení tohoto zákona byl i tento záměr, pak tento fakt sám o sobě už je důvodem k zamítnutí předloženého zákona.
Možná si vláda myslí, že investování do zaměstnaneckých penzijních fondů je lepší než do občanských penzijních fondů. Obecně jsem přesvědčen, že opak je pravdou, protože občanské penzijní fondy dávají klientům podstatně větší možnost variability chování. V našem prostředí, kdy nejsou ještě usazeny majetkové poměry, kdy stále dochází k restrukturalizaci v podnikatelské sféře, kdy je zřejmé, že řada velkých podnikatelských subjektů je předlužena a neobhájí možná v budoucnosti svoje postavení, je skoro zločin snažit se zavést zaměstnanecké penzijní fondy.
Už vůbec je nepochopitelné, že vláda navrhuje větší daňové zvýhodnění pro klienty, kteří budou spořit v zaměstnaneckých fondech, proti občanským fondům. Slova o kompenzaci státního příspěvku nejsou zde příliš korektní, pane místopředsedo, protože jsou zvýhodňovány především zaměstnavatelé, kteří samozřejmě žádný státní příspěvek nepobírají.
***