(17.10 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Myslím si, že by bylo dobře, aby podobné podmínky platily i pro zahrádkáře, kteří jsou na oné panem zpravodajem zmíněné obecní nebo městské půdě.
Slyším při přípravě tohoto zákona, protože jsem jeden ze spolupředkladatelů, řadu pochybností, které v podstatě byly shrnuty ve zpravodajské zprávě. A jak tak slyším i ten seznam přihlášených do diskuse, tak věřím, že tady zazní a zazní tady velmi hlasitě. Přesto jsem přesvědčen, že je třeba tuto problematiku diskutovat a že je třeba dojít k nějakému rozumnému a slušnému závěru. Já ty argumenty, které vznesl pan zpravodaj, chápu a jsem připraven se jich i nadále, tak jak jsem se zúčastnil práce na tvorbě zákona, zúčastnit.
Proto vás, kolegyně a kolegové, chci velmi a velmi jménem oněch statisíců lidí, zahrádkářů požádat, abyste propustili zákon o zahrádkářství do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost. (Slabý potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Jan Grůza, připraví se pan poslanec Stanislav Němec.
Poslanec Jan Grůza: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, když jsem si přečetl návrh zákona poslanců Vejvody a dalších na vydání zahrádkářského zákona, marně jsem uvažoval, jestli se jedná pouze o špatný žert, nedostatek soudnosti či úmyslnou provokaci. Je mi velmi líto kolegy Vejvody, který se propůjčil k propagování takové normy, tak špatné, legislativně i technicky špatné normy. Dokonce i vlastní vláda pana poslance vyjadřuje k zákonu záporné stanovisko, vyjadřuje s ním nesouhlas. A já stejně jako vláda sociální demokracie se domnívám, že tato problematika nevyžaduje samostatnou právní úpravu, neboť právní řád České republiky dostatečně řeší předmět úpravy navrhovaného zákona. Navíc mám také pochybnosti o správnosti, důvodnosti a účelnosti navrhované právní úpravy.
Vzájemné vztahy vlastníků pozemků a uživatelů zahrádkářských osad umístěných na těchto pozemcích jsou dostatečně upraveny příslušnými ustanoveními občanského zákoníku. Nesouhlasím také s tím, aby navrhovaný zákon upravoval nakládání s pozemky ve vlastnictví státu. Dále sama vláda konstatuje, že tento zákon je v rozporu s platným právním řádem České republiky, zejména pokud se jedná o Listinu základních práv a svobod, občanský zákoník, stavební zákon, zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích a zákon o obcích. Kromě toho obsahuje zákon plno legislativně technických, věcných a řekněme podstatných změn, které nejsou přijatelné nebo jsou naprosto špatné.
Domnívám se, že zákon obsahuje také řadu věcných problémů. Byl zde naznačen nebo zmíněn zákon 95/1999 Sb., o prodeji státní půdy. Tato norma by vytvořila přímou novelu tohoto zákona, byla by průlomem do tohoto zákona. Zakotvila by možnost předkupního práva na pozemky pro právnické osoby, což je pro mě naprosto nepřijatelné. Zákon skutečně omezuje vlastnická práva jak fyzických osob, tak i obcí ve volném nakládání se svými pozemky. Diktuje povinnost obcí zajišťovat náhradní pozemky při zrušení zahrádkových osad a také omezuje majitele, ať již stát, nebo i soukromé fyzické osoby, ve stanovení libovolné výše nájmu a tímto je v naprostém zásadním rozporu s Listinou základních práv a svobod.
Domnívám se, že zákon v dané podobě není přijatelný. Díval jsem se na normy německé, německého spolkového zahrádkářského zákona, i dalších zemí, které mají podobné úpravy. Tento zákon k nim má velmi, velmi daleko, a jestliže například norma spolkového zahrádkářského zákona říká, že nájemné smí být požadováno nejvýše jako čtyřnásobek částky nájemného obvyklého v místě za výdělečné ovoce nebo zelinářské zahrady, je to úplně jiná výše nájmu a jiná konstrukce, než jakou předkládají předkladatelé v tomto sněmovním tisku.
Dámy a pánové, já se domnívám, že tento sněmovní tisk není přepracovatelný, a proto dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu v prvním čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Stanislav Němec, připraví se pan poslanec Jiří Payne.
Poslanec Stanislav Němec: Dámy a pánové, vážená paní předsedající, měli jsme zde již před sebou v této sněmovně řadu kuriózních zákonů, ale předloha, kterou projednáváme nyní, myslím hraje prim zcela nepokrytě. Když jsem ji četl poprvé, měl jsem stejné pocity jako kolega Grůza. Nevěděl jsem totiž, zda se jedná o parodii, či zda jsem se náhodou neocitl v nějaké časové smyčce a nepřesunul se někam zhruba do roku 1955. Poté jsem si však dal tento návrh do souvislosti s jiným návrhem, který jsme zde nedávno projednávali a jehož poslední projednávání proběhlo včera, a ocitl jsem se zpět v realitě. Oním jiným návrhem byl zákon o myslivosti. I zde se určitá skupina občanů provozující jistou, určitě bohulibou zájmovou činnost, pokusila prosadit své zájmy na úkor "zbytku společnosti". Rozdíl oproti této předloze je ovšem v síle obou těchto skupin, a tím i v propracovanosti návrhů.
Zde bych skoro zahrádkářskou lobby trošku politoval, protože oproti svým kolegům myslivcům je ve značné nevýhodě. Ono se totiž lépe lobbuje pozváním na odstřel jelena než na sklizeň petržele.
Ale vážně. Předložený návrh zákona poměrně jasně ukazuje především dvě věci. Za prvé je to představa podepsaných komunistů a sociálních demokratů o svobodě občanů, jejich svéprávnosti a úloze všemocného státu a za druhé o jejich respektu k soukromému vlastnictví. Nevím, co z obojího je nebezpečnější, pokud se týká onoho vztahu ke svobodě a úlohy státu. Opravdu potřebujeme zákon, jehož cílem je - cituji § 1 - zabezpečení maximální zeleně, či který - opět § 1 - vymezuje zahrádkářskou činnost? Mimochodem sama formulace "zabezpečení maximální zeleně" mně připadá jako vystřižená z nějaké příručky bývalé Československé lidové armády či z usnesení XV. sjezdu KSČ. Myslíme si, že zahrádkáři nebudou umět bez zákona pěstovat své produkty a tím zabezpečovat maximální zeleň? Potřebujeme zákon, který striktně vymezuje tak banální pojem, jako je zahrádka, a v konečném výsledku svazuje i zahrádkáře samého, když v § 2 říká, že zahrádka slouží k nevýdělečnému užívání? Proč by zahrádkář nemohl své produkty například prodávat? Je nutný zákon, který říká, že zahrádkářská chata slouží - opět citují - k úkrytu před nepohodou, k přípravě občerstvení, k uložení nářadí a k uskladnění výpěstků? Skutečně je potřeba zákonem zakazovat například v zahrádkářské chatě obědvat či si do ní jít odpočinout i za pěkného počasí? (Smích v sále.)
Návrh říká v § 4, že zahrádkářská činnost je společensky prospěšná. To je sice pravda, ovšem stejně společensky prospěšný je i chov králíků či poštovních holubů. Absurdita předloženého návrhu vynikne právě jeho hypotetickou aplikací třeba zrovna na tyto dvě činnosti. Dovede si někdo vážně představit zákonem stanovené předkupní právo pro nájemce soukromého holubníku či králíkárny? To říká tento zákon u zahrádek.
Vím, že tento příklad je trochu přitažený za vlasy. Nicméně myslím si, že v principu odhaluje to základní, o co v celém tomto návrhu jde, a to je omezení vlastnických práv pod pláštíkem vzletných slov o celospolečenské prospěšnosti. Jde o pokus úzké skupiny občanů o to, aby mohli svou zálibu realizovat na úkor vlastníků pozemků. Naštěstí jsou návrhy na předkupní právo či maximální nájemné u soukromých pozemků a vlastníků tak - nebojím se říci - nehorázné, že snad, alespoň doufám, nemají naději na přijetí.
V návrhu je rovněž zcela nepokrytě zakomponován prvek retroaktivity, když se v § 19 a § 21 pokouší zasahovat i do již uzavřených a fungujících občanskoprávních vztahů a smluv.
Dámy a pánové, já nemám vůbec nic proti zahrádkářům, jsem člověk z venkova a zemědělec navíc, takže mám k této věci i profesně velmi blízko. Ale právě proto jsem přesvědčen a vím, že zahrádkáři i vlastníci pozemků jsou schopni si své vztahy plně vyřešit na základě občanského zákoníku jako svobodní občané i bez speciálního zákona. Neobávám se, že by svobodně nevyřešili i případné problémy, které se samozřejmě mohou vyskytnout a vyskytují. Z čeho mám ale hrůzu je to, že dvanáct let po pádu komunismu může někdo vážně předkládat návrh, který nejenže vážně zasahuje do tak detailních vztahů svobodných občanů, ale de facto se snaží o vyvlastňování soukromého majetku.
***