(17.00 hodin)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu navrhovateli Vejvodovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Petr Hort.
Poslanec Petr Hort: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a vážení kolegové, skupina poslanců nám předkládá zcela nový zákon zabývající se zahrádkářskou problematikou. Pokouší se o definování některých zahrádkářských pojmů, bohužel je však vymezuje nejednoznačně a nedostatečně a nedává je do žádného vztahu k nějakým obecně se vyskytujícím problémům. Deklaruje prospěšnost a užitečnost zahrádkářského hnutí, čímž budí dojem, že se týká všech zahrádkářů. Ve skutečnosti se tato předloha zabývá pouze jedním jediným problémem, týkajícím se určité skupiny zahrádkářů, kteří provozují svoji činnost na pozemcích ve vlastnictví měst. A tento problém navíc není řešen šťastným způsobem.
Vzhledem k tomu, že se zákon nezabývá celkovou problematikou zahrádkaření, ale pouze jedním problémem, domnívám se, že je to málo na zcela nový zákon. V obecné rozpravě, po podrobnějším zdůvodnění, navrhnu vrácení této předlohy navrhovateli k dopracování. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Hortovi. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil pan poslanec Hort, který má jako zpravodaj právo mluvit první. Ještě dále poslanci Kováčik, Grůza, Stanislav Němec a pan poslanec Pešán.
Poslanec Petr Hort: Kolegyně a kolegové, předkládaný návrh zákona není uceleným právním předpisem, a jak už jsem uvedl, neřeší všechny objektivně existující problémy. Větší části zahrádkářů se tento zákon prakticky vůbec netýká, i když v úvodu deklaruje některé známé skutečnosti týkající se obecně zahrádkaření a snaží se definovat některé pojmy týkající se zahrádkových osad. Není tedy jednoznačně určeno, že se tento zákon netýká soukromých zahrádek.
Zahrádkové osady, o kterých zákon hovoří, vznikly v minulosti jako kolektivní zařízení pro zájmovou činnost. Tyto osady nadále existují a zahrádkaření uvnitř osad, dokonce i na vlastním pozemku, může přinášet problémy jak ve vnitřních, tak ve vnějších osadních vztazích. Je to například otázka podílu na právech a hlavně na povinnostech při užívání společných zařízení, otázka práv a povinností členů a nečlenů, otázka právního postavení osadních řádů, otázka práv a povinností při zastupování osady ve vnějších vztazích atd. Nebudu vyjmenovávat všechny okruhy problémů.
Domnívám se, že pokud chceme nad touto předlohou efektivně diskutovat, je nutné tuto předlohu vrátit navrhovateli k přepracování, aby vůbec tyto okruhy, které tento zákon pouze částečně deklaruje, chtěl nějakým způsobem řešit. Naší diskusi, kterou k tomuto zákonu povedeme, mohou statisíce lidí, kteří se věnují ve volném čase na své vlastní zahrádce této jistě prospěšné činnosti, nerozumět, protože si budou myslet, že se mluví také o nich, i když se mluví pouze o určité, domnívám se, že nepříliš velké, skupině zahrádkářů.
Pokud by se ovšem tento zákon týkal obecné problematiky zahrádkových osad, bylo by zřejmě nad čím diskutovat, a proto navrhuji vrátit tuto předlohu navrhovateli k přepracování.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Pavel Kováčik, připraví se pan poslanec Jan Grůza.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych v několika málo větách se pokusil vás, kteří budete rozhodovat o dalším osudu zahrádkářského zákona, přesvědčit o tom, že to, co říká pan zpravodaj o nutnosti další diskuse, je velice nutné.
Koho se vlastně tento zákon týká? Myslím si, že nejde zase až tak o nevýznamnou a nepatrnou skupinu lidí, že jde o počty občanů pohybující se v řádech statisíců. Občanů, kteří po léta v zahrádkových osadách a koloniích nechali nejen kus života, nejen kus dřiny a potu, ale i značnou část finančních prostředků, které investovali do zlepšení půdy, do výsadeb, do porostů, které investovali i do společných zařízení zahrádkových kolonií.
Chci upozornit, že zdaleka ne každý občan má možnost zahrádkařit na svém vlastním pozemku. Ne každý občan bydlí v rodinném domku se zahradou nebo malou zahrádkou. Drtivá většina těch, kteří zahrádkaří v zahrádkářských koloniích, jsou obyvatelé měst nebo větších obcí, obyvatelé paneláků, činžáků, kteří nemají ani jinou možnost, jak se dostat k naplňování této - a v tom se mnou budete zcela určitě souhlasit - společensky a veřejně velmi prospěšné záliby a činnosti. Nejde jen o koníčka a uspokojování vlastních osobních potřeb, ale jde o prospěšnou a celospolečensky významnou činnost.
Myslím si, že pokud projevíme vůli těmto lidem jejich postavení zlepšit a vyjasnit - a jde o lidi, kteří jsou ve velké většině v důchodovém věku nebo ve věku, který se důchodovému věku blíží, jde o sociální skupiny, které nepatří mezi ty s vysokými příjmy, ale jde spíše o nízkopříjmové vrstvy obyvatelstva - pokud se nám podaří vytvořit jim slušné podmínky pro další provozování jejich životního koníčka, uděláme kus dobré práce.
Chci potvrdit, že tato oblast je takto vnímána nejen mnou osobně, ale je takto vnímána v řadě evropských zemí. V řadě evropských zemí existuje speciální zahrádkářský zákon, který je širší, o tom můžeme vést diskusi, týká se většího okruhu problémů. Jestliže se řada z nás leckdy, i při příležitostech, které jsou méně vhodné, zaklíná vstupem do Evropské unie, tak toto je jeden ze zákonů, který by nám, byť není na seznamu nutných zákonů, které musíme přijmout, mohl pomoci právní prostředí přiblížit prostředí Evropské unie.
Další argument. Před nedávnem jsme v této sněmovně přijali novelu zákona o prodeji státní půdy, zákona 95. V rámci této novely jsme upravili nájemní vztahy, resp. možnosti pořízení půdy, pozemku pro ty zahrádkářské kolonie, resp. pro ty zahrádkáře, kteří tuto svou činnost provozují na půdě ve vlastnictví státu.
***