(15.40 hodin)
(pokračuje Ondruš)
Tolik k námitkám vlády. Jenom bych chtěl připomenout události ze včerejšího dne, kdy Ústavní soud znovu poukázal na nutnost řešení této problematiky, na nutnost řešení možnosti odvolání, a v nálezu, který jsem tady už zmiňoval, to znamená 11/2000 z července tohoto roku, říká, že tento požadavek musí být zakotvený v zákoně. Neříká, že to musí být soud, říká pouze, že to je zpravidla soud. My jsme se tedy pokusili to řešit zmíněným kolegiem.
Děkuji vám za pozornost a žádám vás o propuštění zákona do druhého čtení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní prosím, aby se ujal slova zpravodaj pro prvé čtení pan kolega Petr Koháček.
Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, máme před sebou návrh zákona, který předložili naši kolegové a který navrhuje řešit problém, který se vyskytl v praxi provádění zákona o ochraně utajovaných skutečností. Ten problém spočívá v tom, že konečné slovo Národního bezpečnostního úřadu bylo i v negativním případě, kdy bylo vydáno negativní rozhodnutí v neprospěch žadatele o prověření na některý stupeň.
Plně souhlasím se svými kolegy, že by měl být zřízen nezávislý orgán se specifickým postavením, odpovídající specifice problematiky, které se týká. Nicméně jsem si podrobně prostudoval rozhodnutí Ústavního soudu, které shodou okolností bylo vyneseno dva dny potom, co naši kolegové svůj návrh předložili, a zhruba o měsíc později bylo toto rozhodnutí publikováno. Obávám se, že rozhodnutí Ústavního soudu, které ve svém zdůvodnění se odvolává na články 26 a 36 Listiny základních práv a svobod, kde tvrdí, že jde o zásah do práva pracovního, zjednodušeně řečeno, že je nutné, aby takovéto rozhodnutí přezkoumal soud. Já si myslím, že tento problém je jistě zralý pro to, aby se řešil v dalším projednávání tohoto návrhu zákona. Bude potřeba si k této problematice vyžádat ještě některá další odborná stanoviska, aby bylo opravdu vyhověno Ústavnímu soudu. Zde prosím si všimněte, nekritizuji rozhodnutí Ústavního soudu.
Chtěl bych ale k tomu dodat ještě jednou závažnou věc. My se tímto problémem zabývat musíme. Musíme se tím zabývat proto, že Ústavní soud v zákoně 148/1998 zrušil tři velmi významná ustanovení s platností od 1. července příštího roku. Z toho, jak jsem posuzoval dopad toho, kdyby nebyla přijata jiná právní úprava v těch oblastech, které Ústavní soud zrušil, mohli bychom se dostat do situace, kdy prověření na stupeň přísně tajné by víceméně mohl dostat každý. Říkám to samozřejmě s trochou nadsázky, ale otevírá to daleko větší prostor, než který byl v dosavadním návrhu zákona. Je to dáno tím, že v § 23 odst. 2 bylo vypuštěno slovo "zejména". Takže bude pravděpodobně třeba doplnit stávající výčet podmínek, které musí žadatel o prověrky různých stupňů splnit.
Já vás nechci zde zatěžovat dalšími podrobnostmi, které s problematikou zákona o ochraně utajovaných skutečností souvisejí, ale vzhledem k tomu, že návrh našich kolegů je dobrým podkladem pro to, aby problémy, které jsou způsobeny rozhodnutím Ústavního soudu na straně jedné a potřebou zajistit, aby rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu bylo podřízeno nezávislé další kontrole, jinými slovy možnosti odvolání, doporučuji, abychom tento návrh zákona propustili do druhého čtení a přikázali k projednání výboru pro obranu a bezpečnost.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu a mám zde do ní písemnou přihlášku pana kolegy Josefa Houzáka, kterému tedy uděluji slovo. Prosím. Poté pan kolega Jan Klas.
Poslanec Josef Houzák: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, předložený návrh novely zákona č. 148 o utajovaných skutečnostech a změnách dalších zákonů považuji za návrh opodstatněný a potřebný, který případným svým přijetím přispěje k odstranění vážné mezery v zákoně, která neumožňovala přezkoumání rozhodnutí, které svým rozsahem významně zasahuje do života každého občana, který byl prověřován, ale i do záležitostí jeho rodinných příslušníků.
Určitý problém u mě vyvolává návrh na vytvoření, lépe řečeno zřízení kolegia na úseku ochrany utajovaných skutečností jako součást Nejvyššího státního zastupitelství. Možná že vytvoření takovéhoto odvolacího orgánu by bylo vhodnější, jak už zde bylo řečeno, u nezávislého soudu. Plně se ztotožňuji s tím, co řekl zpravodaj k této zprávě, že se jedná o tak vážnou záležitost, že je třeba využít toho prostoru ke druhému čtení, posoudit ty věci, abychom se dopracovali k řešení celého problému tak, jak návrh tady zní, to znamená samotné odvolání. A sám osobně doporučuji, aby tento zákon byl propuštěn do druhého čtení.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan kolega Jan Klas. Další přihlášku nevidím.
Poslanec Jan Klas: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi učinit pár poznámek k novele, která zásadním způsobem zasahuje do zákona, který jsme přijímali v hektickém předvolebním období, a sice v roce 1998 v červnu, kdy se blížily volby v tomto roce. Jsem rád, že před několika týdny učinil Ústavní soud výrok, který vlastně způsobuje to, že předloženou novelu kolegů Ondruše a dalších je nutno přepracovat na základě tohoto výroku Ústavního soudu, jak už řekl zpravodaj kolega Koháček.
Jsem rád, že kolegové nezavádějí soudní přezkum. Soudní přezkum by znamenal praktické rozbití procesu prověrek a zrušení Národního bezpečnostního útvaru jako instituce. Takže velice vítám to, že je zde zaveden jiný orgán pod názvem "kolegium". Jistě víte ze zkušenosti, že jakýkoliv soudní spor, ať již v oblasti lustrací, tak popř. v oblasti této, by znamenal každopádně prohru státní instituce. Za ministra Jana Rumla stát prohrál několik milionů v soudních sporech, kdy se lidé odvolávali proti pozitivním lustračním osvědčením. Proto jsem rád, že kolegové nezavádějí tento proces do tohoto návrhu zákona.
Ke složení kolegia. Vůbec se mi nelíbí navržení kolegia ze tří státních zástupců, protože všichni si jistě dobře vzpomínáte, že právě státní zástupci byli lidé, kteří nejvíce byli proti procesu prověřování.
***