(14.30 hodin)
(pokračuje Rychetský)
A to je přezkoumávání souladu, eventuálně nesouladu takové mezinárodní smlouvy před její ratifikací, před ukončením ratifikačního procesu s ústavním pořádkem, s tím, že jak ústava, tak předložený zákon vyslovuje základní princip, že dokud Ústavní soud nerozhodne, ratifikační proces nemůže pokračovat, a pokud rozhodnutí Ústavního soudu konstatuje nesoulad smlouvy v ratifikačním procesu, pak buďto smlouvu nelze ratifikovat, nebo je třeba ten nesoulad napřed odstranit.
Chtěl bych zdůraznit, že to znamená tři základní změny v platném návrhu zákona o novelizaci zákona o Ústavním soudu. První je okruh změn, který spočívá v tom, že se vymezují subjekty, které jsou oprávněny návrh na posouzení takového souladu nebo nesouladu předložit v souladu se schválenou novelou ústavy, to je některá z komor Parlamentu, navíc to je skupina poslanců nebo senátorů a samozřejmě prezident republiky. Tuto kompetenci nemá podle jak schválené novely ústavy, tak předloženého návrhu zákona vláda, která je vždycky naopak dalo by se říci stranou žalovanou před Ústavním soudem, protože ona odpovídá za to, že nesmí předložit k ratifikaci mezinárodní smlouvu, která by nebyla v souladu s ústavním pořádkem.
S ohledem na to, že euronovela ústavy přijatá Poslaneckou sněmovnou a posléze i Senátem není totožná s návrhem, který původně předložila vláda, že došlo k jistým změnám, bylo nutno upravit i předložený vládní návrh novely zákona o Ústavním soudu, který je vlastně prováděcím předpisem k této euronovele.
Chtěl bych zdůraznit, že ústavně právní výbor, který projednal tuto novelu na svém jednání dne 15. listopadu, doporučuje Poslanecké sněmovně celkem 13 pozměňovacích návrhů, s nimiž beze zbytku souhlasím, protože všechny odstraňují ten nesoulad, který vznikl tím, že se přijala euronovela ústavy v jiném znění, než v jakém byla původně předložena.
Na závěr tedy chci říci, že přijetím tohoto zákona naplníme již přijatou změnu ústavy, zúžíme pravomoc Ústavního soudu v oblasti abstraktní kontroly ústavnosti. Nadále bude moci posuzovat ústavnost právního předpisu pouze v souladu se zákonem ústavním, v případě podzákonného předpisu obyčejným, a ne mezinárodní smlouvou o lidských právech. Zachováváme stejnou kompetenci Ústavního soudu v oblasti konkrétní ochrany ústavnosti, to je tam, kde se podávají ústavní stížnosti, kde i nadále zůstává právo kohokoliv podat ústavní stížnost nejen proti rozhodnutí, kterým byla porušena jeho práva zaručená ústavou, ale i jeho práva zaručená ustanoveními o lidských právech a svobodách v mezinárodních smlouvách, a zakládáme novou kompetenci Ústavního soudu, posuzování souladu zamýšlené mezinárodní smlouvy předložené k ratifikaci s ústavním pořádkem.
S ohledem na to, že euronovela ústavy v obou komorách Parlamentu získala prakticky absolutní většinu všech klubů, není podle mého soudu žádná překážka v tom, abychom ji naplnili tím, že přijmeme tento prováděcí zákon o Ústavním soudu, který - jak ještě jednou opakuji - nic jiného nemění, než provádí tuto změnu ústavy.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane místopředsedo. Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali ústavně právnímu výboru k projednání. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 885/1 a já prosím zpravodaje výboru kolegu Marka Bendu, aby se ujal slova.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, po panu místopředsedovi vlády se pokusím být maximálně stručný. Ústavně právní výbor projednal na své 94. schůzi 15. listopadu a doporučil změny, které vyplývají ze schváleného znění euronovely ústavy, to je zejména to promítnutí oné skutečnosti, že již nedělíme mezinárodní smlouvy na smlouvy o lidských právech nebo jejich části o lidských právech a na ty ostatní, ale že všechny smlouvy jsou ve stejném režimu. Dále přijal dvě drobnější změny. Jednu změnu paragrafu 71a, která je částečně zpřesňující, částečně vypouští podmínku navrhovanou vládou, aby navrhovateli zpochybnění Ústavního soudu v případě hlasování jakékoliv komory mohli být pouze ti, kteří hlasovali proti dané smlouvě. Usoudili jsme v diskusi na ústavně právním výboru, že ne za všech okolností je možné zjistit přesně, kdo hlasoval pro a kdo proti, pokud nehlasujeme hlasovacím zařízením; pak by tato podmínka mohla být velmi problematickou.
Druhá změna, ke které došlo, je změna § 71e, do kterého byl doplněn nový odstavec 3, který jasně vymezuje, že pokud Ústavní soud sdělí nebo konstatuje svým nálezem rozpor dané smlouvy s ústavním pořádkem České republiky, nemůže být pokračováno v ratifikaci této smlouvy, dokud nebude tento rozpor odstraněn, ať už přepracováním oné mezinárodní smlouvy, nebo úpravou ústavního pořádku České republiky.
To jsou navrhované změny, a já stejně jako pan místopředseda vlády doporučuji Poslanecké sněmovně, aby návrh propustila do třetího čtení a ve třetím čtení kladně posoudila.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám písemnou přihlášku pana poslance Vojtěcha Filipa, kterému v tuto chvíli uděluji slovo. Žádnou další písemnou přihlášku nemám.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, paní a pánové, já si dovolím v obecné rozpravě připomenout, že schválenou novelou ústavy se podařilo otevřít jednu věc, která je podle mého soudu docela zásadní, to je věc týkající se postavení Ústavního soudu ČR a jeho rozhodovací pravomoci.
Vládní návrh otevírá paragrafy 57, ale i 67, 71. To jsou paragrafy, které jsme měli v úmyslu otevřít novelou ústavy, kterou jsme předkládali v tomto volebním období a která se týkala postavení a rozhodování Ústavního soudu. Nebudu v obecné rozpravě dlouho hovořit. Připomínám jenom, že v podrobné rozpravě bych chtěl předložit některé návrhy, které se týkají právě rozhodovací pravomoci Ústavního soudu. Dovolte mi, abych to odůvodnil zejména tím, že minulý týden ve středu se konala na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně velká akce, která se týkala deseti let fungování Listiny základních práv a svobod. Na této konferenci vystoupili dva soudci Ústavního soudu, pan profesor Cepl a pan profesor Holendr. Velmi kontroverzní stanovisko, které tam bylo publikováno soudcem Ústavního soudu panem profesorem Holendrem, se týkalo - ostatní prominou, právníkům nemusím vysvětlovat - kognitivních nebo decizních způsobů rozhodování soudů.
Interpretace, která tam byla použita, mě vede k tomu, že - ač jsem to neměl původně v úmyslu - předložím určitou verzi, která se týká jednak předloženého návrhu zákona o Ústavním soudu, jednak toho, jakým způsobem vnímám ono kognitivní, resp. decizní rozhodování našich soudů, včetně soudu Ústavního. Jsem totiž přesvědčen o tom, že Ústavní soud nemůže být třetí komorou Parlamentu. Mluvili jsme tady o tom několikrát. Podle mého soudu se má stát soudní institucí, nikoliv politickou.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Žádnou přihlášku nevidím, obecnou rozpravu tedy končím.
***