Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(17.50 hodin)
(pokračuje Klaus)

Stalo by se to někdy v pondělí nebo úterý tohoto týdne, což jsem pak už neučinil vědomě, s vědomím, že je vyhlášena schůze s tímto tématem.

Jako třetí bod k formální stránce věci bych chtěl říci to, že ani toto není první případ v historii naší sněmovny. V roce 1994 Poslanecká sněmovna učinila podobný krok, kdy svým usnesením vstoupila navíc do již přijatého zákona, protože tehdy neexistoval žádný Senát, a revokovala své usnesení. Opakuji tedy, že tehdy byl již legislativní proces zcela ukončen, což v tomto případě pravdou není. Tolik k formální stránce věci, která mě vedla k tomu, že jsem tuto schůzi s tímto programem svolal.

Nyní bych chtěl říci něco, o čem jako předseda sněmovny jsem přesvědčen, že je naším úkolem, a jsem přesvědčen, že je naším společným úkolem. Moc bych prosil všechny strany tohoto sporu, aby mě v této chvíli poslouchaly.

Jsem stoprocentně přesvědčen, že naším úkolem je zabránit právně sporné a formálně zmatečné podobě zákona. O této tezi číslo jedna jsem přesvědčen a myslím si, že v tomto případě hrozí, že tomu tak není. To, co zde připomněl poslanec Sobotka, že vznikl v tomto zákoně naprostý právní paskvil v tom, že v jednom odstavci jednoho paragrafu jsou dvě písmena se zcela identickým obsahem, se zcela identickými slůvky a písmenky, je právní absurdita, která normální není.

A za druhé bych na vás chtěl apelovat v tom smyslu, že naším společným úkolem je odstranit vážné důvodné pochybnosti o tom, zda podoba zákona či návrhu zákona odpovídá záměru zákonodárce. Já si myslím, že naším cílem je, aby z této sněmovny odcházely zákony v podobě - tím, že je Senát, musím stále říkat návrhy zákonů - v jaké odpovídají záměru zákonodárce. Podle mého názoru v minulém případě hrou písmenek a, e, e, a apod., jejich chybným uvedením v parlamentním tisku, byl uveden nejeden zákonodárce v pochybnost. Myslím si, že to úmyslem zákonodárce není, aby byl takto uváděn zákonodárce v pochybnost, aby ze sněmovny odešlo něco, co sněmovna nechtěla ven ze sebe pustit.

Prosil bych tedy všechny poslance, všechny členy sněmovny, aby přijali za výchozí tezi to, že by nemělo být věcného cíle dosahováno pomocí technických nejasností, zmatků, komplikací, i když souhlasím s tezí, že je povinností poslanců, aby si takové věci každý hlídal. Můžeme jen vést diskusi o tom, jestli jsme to uhlídali my všichni, jestli to uhlídali zpravodajové, kteří seděli zde u tohoto stolku, apod. Nicméně jsem stoprocentně přesvědčen, že bychom měli usilovat o to, abychom odevzdali zákon v podobě, v jaké jsme ho odevzdat chtěli, abychom nezneužívali určitých technických hříček.

To je mé vysvětlení k tomu, proč jsem podepsal pozvánku na tuto schůzi s tímto programem. (Potlesk.)

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane předsedo. S faktickou poznámkou se hlásí paní poslankyně Rujbrová.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pane předsedající, dovolte, abych vás z titulu řídícího této schůze požádala, abyste předřečníka, který opakovaně na půdě této sněmovny znevážil moje právo zde svobodně vystoupit, poučil o tom, že je to mým právem. Současně, abych vaším prostřednictvím požádala předsedu mandátového a imunitního výboru, aby se začal zabývat podáním, které ve směru mého údajného podvodu v této sněmovně bylo podáno. Děkuji vám.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Já to vyřídím, paní kolegyně. Táži se, kdo se dále hlásí do rozpravy. Přestože pan předseda jasně naznačil, že o návrhu pana poslance Němce by se mohlo hlasovat bez rozpravy, já si to také myslím, ovšem ne v době, kdy jsme již otevřeli rozpravu k programu jednání. Tento procedurální návrh pana poslance Němce měl padnout na zahájení schůze. Zazněl až v rozpravě k bodům programu, takže jsem nechal doběhnout rozpravu.

Táži se, kdo se dále hlásí do rozpravy k programu schůze. Pokud tomu tak není, rozpravu končím. Nezbývá mi, než abych nechal hlasovat o návrhu pořadu 42. schůze Poslanecké sněmovny, jak byl písemně předložen k pozvánce.

Předtím budeme samozřejmě hlasovat o námitce pana poslance Němce, který vznesl námitku, že schůze nebyla svolána pět dní předem. To znamená o odročení této schůze.

Na žádost pana předsedy vás všechny odhlašuji a žádám o novou registraci.

Budeme hlasovat o námitce pana poslance Němce podle § 51 odstavec 6, aby tato sněmovna rozhodla o odročení dnešního jednání.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 3 z přítomných 161 poslanců bylo pro 45, proti 91. Návrh nebyl přijat.

Budeme tedy hlasovat o návrhu pořadu 42. schůze Poslanecké sněmovny, která má ony dva body.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 4 z přítomných 161 poslanců pro 110, proti 48. Návrh byl přijat. Body 42. schůze jsme schválili.

Přistoupíme tedy k bodu

Podle § 99 odstavec 5 bychom měli posoudit, zda jsou podmínky pro projednávání zmíněného návrhu zákona ve zkráceném jednání. Otevírám proto k tomu rozpravu. Dávám slovo místopředsedovi vlády a ministru práce a sociálních věcí panu Vladimíru Špidlovi. Prosím, pane ministře.

Jinak bych poprosil pány kolegy z pravé strany sněmovny, pokud nechtějí sledovat projednávání tohoto bodu, aby opustili sněmovnu.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, paradoxním způsobem věcná debata k předloženému návrhu zákona proběhla již v pasáži této schůze, kdy se jednalo o tom, zda trvají důvody pro zvláštní způsob projednávání.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych velmi krátce se dotkl některých informací a názorů, které byly předneseny v této diskusi. Ano, je pravdou, že tak jak se postupně vyvíjela rozpočtová jednání, usoudil jsem, že bude velmi nepravděpodobné a riskantní, nebo že existuje vysoké riziko, že nebude schválen rozpočet v takové podobě, která umožní aplikovat oněch 16 platových tříd, což podle mého názoru je správný princip, který v tento okamžik naráží na hranice politické vůle sněmovny.

***