(16.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Vládní návrh dále projednal výbor pro obranu a bezpečnost, jehož usnesení bylo rozdáno jako sněmovní tisk 891/2. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru poslanec Karel Černý.
Poslanec Karel Černý: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, výbor pro obranu a bezpečnost na své 54. schůzi 26. září 2001 po odůvodnění náměstka ministra vnitra, zpravodajské zprávě a po rozpravě vyslovil se Smlouvou mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o spolupráci policejních orgánů a orgánů působících při ochraně státních hranic v příhraničních oblastech, podepsanou dne 19. září 2000 v Berlíně, sněmovní tisk 891, souhlas.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Otevírám rozpravu, do které se přihlásil pan poslanec Václav Frank.
Poslanec Václav Frank: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem k návrhu této smlouvy již vystupoval v rámci prvního čtení, kde nechci říci, že si pan ministr stěžoval, ale řekl, že mu není jasné, o čem mluvím. Budu se snažit být konkrétnější k textu této dohody, ale myslím, že se shodneme i na tom, že při současné intenzitě mezinárodních styků, a tedy i počtu osob, které překračují hranice, při rostoucí intenzitě migrace občanů různých států může spolupráce policie a orgánů ochrany státních hranic přispět k účinnějšímu potírání trestné činnosti, která je právě spojena s překračováním hranic.
Pravdou také je, že tato skutečnost se odráží v praxi řady států nejen v Evropě, ale i jinde ve světě. Myslím, že právě v evropském teritoriu se tato spolupráce rozvíjí v souvislosti s vytvářením Evropské unie, a to jednak v souvislosti s opatřeními, která mají usnadnit volný pohyb osob, zboží, kapitálu a služeb na jedné straně, ale na druhé straně je třeba čelit stoupající vlně trestné činnosti v členských státech EU právě posílením spolupráce policie a justičních orgánů.
Je třeba říci, že výrazem tohoto procesu je mimo jiné i Schengenská dohoda z roku 1985 a k ní příslušející prováděcí úmluva z roku 1990, v níž je věnována značná pozornost spolupráci a vzájemné pomoci policie při prevenci a odhalování trestních činů.
Právě v těchto dokumentech, u nichž je i Česká republika signatářem, se výslovně uvádí, že se jedná o pomoc při prevenci a odhalování trestných činů a spolupráci v trestních věcech. Spolupráce se tedy netýká dalších oblastí, které spadají do pravomoci policie v jednotlivých státech, zejména pokud jde o zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti.
Je samozřejmé - a v tom se asi s panem ministrem také shodneme - že pokud jde o Českou republiku, může sjednávání podobných smluv o spolupráci a vzájemné pomoci policie s policejními orgány dalších států sehrát pozitivní úlohu. Jsem ale přesvědčen, že pouze tehdy, pokud jsou založeny na respektování svrchovanosti a rovnosti smluvních stran a nezasahují do oblastí, jež spadají výlučně do kategorie odpovědnosti a pravomoci toho či onoho státu. Jsem přesvědčen, že vzhledem k citlivosti problematiky, jíž se spolupráce policie dotýká, je rovněž nezbytné trvat na tom, aby všechna ustanovení takových smluv byla jednoznačně formulována a definována.
Mám pocit, že návrh této smlouvy tato kritéria ve všech ohledech nesplňuje. Dovolím si tvrdit, že v některých jde dokonce za rámec spolupráce ve věcech trestních a boje proti obecné kriminalitě, i když Schengenská dohoda umožňuje určité kroky na základě mezinárodních smluv upravit.
Rád bych řekl, že při prvním čtení jsem měl některé zásadní připomínky, které nebyly vzaty v úvahu. Dovolte mi říci některé dílčí připomínky, ale myslím, že neméně vážné, protože například v článku 2, který pojednává o všeobecné spolupráci a ve kterém se mimo jiné velmi podrobně specifikují informace, jež si budou orgány, kterých se smlouva týká, vyměňovat, se stanoví formy zintenzivnění vzájemné komunikace. V odstavci 1 písmeno h) v bodě 6 se hovoří o výměně informací a dokumentace z vědeckotechnické oblasti, přičemž v odstavci 2 téhož článku se uvádí, že příslušné orgány si budou v rámci spolupráce vyměňovat pouze takové informace, které se vztahují k trestné činnosti regionálního významu v příhraničních oblastech. Já musím říci, že mi není známo, že by krajské správy policie prováděly v současné době jakoukoli vědeckotechnickou činnost včetně vědeckotechnické činnosti, která se týká trestné činnosti regionálního významu v příhraničních oblastech. Vím, že pro výměnu informací a dokumentace z vědeckotechnické oblasti, pokud se týká činnosti policie, existují příslušné orgány, ale na centrální úrovni. Proto si myslím, že předávání vědeckotechnických informací je schopno fungovat pouze na krajské úrovni.
Dovolím si tvrdit, že návrh smlouvy, tak jak nám byl předložen, má i celou řadu dalších ne zcela vyjasněných věcí, které nejsou v rámci smlouvy jinde zdůvodněny nebo popsány. Dovolte, abych na ně poukázal, tentokráte již poměrně stručně.
Například při zjištěné konkrétní informaci - jak se ve smlouvě uvádí - o pohybu osob ze strany oddělení pohraniční policie, u kterých lze předpokládat nedovolené překročení státních hranic, lze tuto informaci předat příslušnému oddělení německé pohraniční policie, a to pouze bez konkrétních osobních dat těchto osob. Přitom i pan ministr dobře ví, že konkrétní informace k osobám mohou být podávány pouze na základě § 27 odst. 1 zákona číslo 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Myslím si, pane ministře, že v této oblasti může sehrát svoji negativní roli jistá jazyková bariéra, která mezi příslušníky pohraniční policie a policie SRN bude jistě v první fázi existovat.
Myslím si, že nejisté jsou i vazby na legislativu Spolkové republiky Německo, kde vzhledem k systému výkonu služby hlídek BGS nemůže tato údaje ke konkrétnímu místu nedovoleného překročení státní hranice poskytovat.
Zcela nejasná jsou i případná opatření při zásahu a jeho následcích. Například mimo stíhání uprchlých osob z toho nevyplývají pro vyslané policisty žádná samostatná zásahová opatření a například nasazení hlídkových vozidel na cizím území za účelem provádění kontrol se v podstatě rovná zásahovému opatření a dovolím si tvrdit, že je v rozporu s touto smlouvou.
Jasně není formulována ani problematika výměny přeshraničních informací, kde se předpokládá právě intenzifikace oboustranné komunikace a požaduje se zřízení a udržování co nejkratších informačních cest. Přitom je ale zřejmé, že potřebná oprávnění k přímé komunikaci s protilehlými zahraničními služebnami dosud chybějí. Ve své podstatě tak chybí společný služební předpis například pro smíšené hlídky. Jinými slovy, smlouva, tak jak je předložena, vůbec neřeší problematiku například taktického velení a vzájemné vztahy podřízenosti včetně například změny cílového státu, která může nastat v podstatě i v průběhu hlídky. Já jsem přesvědčen, že velké problémy mohou nastat také ve vlastním personálním obsazení hlídek. Připouštím, že u pěších je možno využít i několik modelů. Pokud ale společné hlídky budou náhodou používat vozidla vysílacího státu, jak se s tím vyrovnají občané státu sousedního, kteří jej nemusejí rozpoznat?
***