(15.50 hodin)
(pokračuje Payne)
Otázka toho, zda nemůžeme zveřejněním těchto údajů ohrozit nějaké další osoby, případně i cizí státní příslušníky - já mám za to, že dnes už ne, že diskontinuita jak právní, tak ta politická v České republice je natolik zřetelná, to, že jsme vstoupili do NATO, to, že směřujeme úplně jiným směrem, než směřovala komunistická vláda, je po mém soudu tak zřetelné, že ve své podstatě už nikoho nemusí zajímat, jak pracovali agenti komunistického režimu, protože ti - já doufám - pro tuto vládu už nepracují, i když jisté to také není.
Naposledy pan prezident 28. října řekl, že český národ je zbabělý, protože se nechce vyrovnat se svou minulostí. Já myslím, že bychom na slova prezidenta měli odpovědět tím, že tento zákon propustíme do druhého čtení a že zahájíme debatu o těchto věcech. Děkuji za pozornost. (Potlesk)
Předseda PSP Václav Klaus: Pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážená vládo,vážené kolegyně a kolegové. Já velmi podporuji, aby tento návrh byl projednán a nakonec schválen Poslaneckou sněmovnou. Mnoho důvodů už tady bylo řečeno. Já jenom řeknu důvody, které se mi zdají nejsilnější, totiž to je to, že pravda osvobozuje, protože je lépe věci odkrýt, protože jeden z problémů, který může nastat, je ten, že monopol na tuto informaci má jenom někdo. Má-li na tuto informaci monopol někdo, nebo skupina lidí, nebo dokonce úřad, může se to stát nebezpečné. Z toho důvodu si myslím, že odkrytí věci jenom pomáhá.
Trochu mě zaráží argumentace ze strany našich kolegů tady z KSČM, protože jsem přesvědčen, že kdybychom mluvili o svazcích, které vedlo gestapo někdy během druhé světové války, po válce, tak by se věci odkrývaly, protože by se tzv. mluvilo o někom jiném. Tyto svazky bohužel mluví o našich občanech, o občanech, kteří náležejí k tomuto státu, a z tohoto důvodu je to připomenutím minulosti, která je s tím spojena, a proto sice rozumím těmto argumentům, ale absolutně je nesdílím.
Já myslím, že je možné v průběhu projednávání v rámci druhého čtení dopracovat tento návrh zákona tak, aby vyhověl oněm standardům k ochraně osobních údajů tak, jak je to potřeba z hlediska ochrany lidských práv, ale v zásadě si myslím, že tento zákon si zasluhuje naší podpory, protože odkrytí věci je jenom v pořádku.
Já mám jednu smutnou zkušenost s lustračním zákonem a tady ji řeknu, protože mě vždycky znovu a znovu fascinuje. Lustrační zákon, který byl přijat, je zákon, který je z podstaty věci nepřezkoumatelný soudem, protože to, co osvědčuje Ministerstvo vnitra, je toliko osvědčení skutečnosti, která je na nějakém seznamu. To osvědčení neříká o tom, zda někdo spolupracoval nebo nespolupracoval, zda spolupracoval dobrovolně nebo z donucení, zda někomu škodil nebo neškodil, ale toliko osvědčuje skutečnost z nějakého seznamu. A je paradoxní, že se podařilo prolomit tuto bariéru, domáhat se toho, že soudy v těchto věcech rozhodovaly, ba dokonce nařizovaly výmaz a likvidaci těchto údajů.
Zkrátka dívejme se na tuto materii pouze jako na údaje, které zpracovávala Státní bezpečnost, a všichni demokraté to vnímají, že to je toliko materiál, která zpracovávala Státní bezpečnost, a jestliže to takto budeme pojímat, tak tu podle mého názoru žádná újma nikomu nehrozí, budou-li tyto informace zveřejněny. Takže já si myslím, že tento návrh zasluhuje naši plnou podporu.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Cyrilu Svobodovi. Ptám se, kdo se další hlásí do diskuse. Pan ministr vnitra.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, pane senátore. Já jsem původně nechtěl vystupovat, nicméně po některých diskusních příspěvcích přece jen cítím potřebu několik věcí říci. Já se na tento návrh dívám, nebo vidím v něm takové dvě roviny problémů. Jedna rovina problémů je řekněme ona právní, která se týká ochrany osobních údajů. A tady musím poopravit pana kolegu Payna, když říkal, že nemůže být zveřejňováno jenom to, co je předmětem utajovaných skutečností podle zákona 148. To není pravda. Je řada jiných věcí, které nemohou být zveřejňovány, ať už jde o záležitosti podle obchodního zákoníku, čili podle některých jiných předpisů. Takže to je drobná věc.
Čili jeden druh problémů je ten problém právní. A ještě k tomu podotýkám, že ochrana osobních údajů není jenom založena prostým zákonem, ale je také založena Ústavou České republiky a základní listinou práv a svobod, což znamená že toto právo prolomit prostým zákonem je do určité míry ústavní problém, který nevím, do jaké míry se podaří vyřešit. Čili to je jedna rovina problémů.
Druhá rovina problémů, tu vidím v rovině řekněme si jakési morální a možná vzhledem k tomu, že patřím k jedněm z nejmladších lidí v této sněmovně, tak mohu mluvit trochu jinak než někteří jiní moji kolegové, protože mě osobně se žádné evidence StB netýkají, protože fyzicky nebylo možno je vést. To není nějaká moje zásluha. To je zásluha mých rodičů, že jsem se narodil až v roce 1969, a nestihl jsem tedy být nějak příliš aktivní před rokem 1989. Ale vidím tady opravdu problém v tom, že pokud nebude ta úprava právní, protože vidím velkou snahu ten zákon přijmout, tak pokud ta úprava právní nebude dostatečně precizována, tak vidím určitý problém v tom, co říkal pan kolega Cyril Svoboda, to znamená, že by ta norma, že bychom se na ni měli dívat, na obsah těch materiálů, které budou zveřejněny, jako na obsah materiálů shromážděných Státní bezpečností, tudíž že bychom jí neměli přikládat nějaký velký význam.
Já se obávám, že vzhledem k atmosféře v tomto státě a vzhledem k možnosti zneužitelnosti těchto materiálů bude řada lidí včetně médií, včetně třeba předvolebního boje a nejrůznějších různých záležitostí těmto materiálům přikládat větší význam nežli ten význam, který ve skutečnosti mají. Jde-li o to, abychom tímto zákonem nedosáhli toho, že ve své podstatě jedenáct let po pádu komunistického režimu uděláme to, co možná si kolegové, kteří tady před námi třeba přijímali lustrační zákon, nebo my, když jsme ho přijímali, vůbec nedovedli představit, to znamená, že splníme ten cíl, který si třeba Státní bezpečnost stanovila, protože jejich materiály budeme vydávat jako hotovou pravdu. A byl-li komunistický režim prohlášen zákonem za zločinný režim, tak vidím dost velký problém teď začít stavět na jeho produktech, jeho materiálech jako na materiálech, které by měly být zdrojem nebo pramenem pravdy. A v tom opravdu problém je a myslím si, že toto pokud nebude správně ošetřeno třeba alespoň tak, jak je to v Německu - kde v Německu není pravda, že může každý do těchto materiálů kohokoliv, to prostě pravda není, kdo znáte německou právní úpravu, tak tam to takto není - tak pokud toto nebude dobře ošetřeno, tak tam určitý problém vidím. To je druhá rovina problémů, kterou cítím ne jako osobní problém, ale jako možný problém ve společnosti.
A pak ta třetí věc, která mě trápí upřímně řečeno nejvíce, to jsou věci, které vyplývají z toho, že jsem v této chvíli ministrem vnitra. Já jsem docela s hrůzou vyslechl slova pana kolegy Payna o tom, že nějací agenti dělají špinavou práci pro zpravodajské služby. Probůh, agent demokratické zpravodajské služby nedělá žádnou špinavou práci! Nedělá žádnou špinavou práci a buďme rádi, že i Česká republika má své agenty v zahraničí, a buďme rádi, že tito lidé jsou ochotni pro státní zájmy České republiky riskovat!
A já cítím jeden problém a ten problém se týká rozvědky. Mně vůbec nejde o agenty komunistické rozvědky, ale musím tady podotknout, a to bych byl rád, kdyby mě především kolegové z bývalých vládních stran poslouchali, že byla-li tady ironická poznámka o tom, že agenti komunistického režimu snad již pro tuto vládu nepracují, tak se vší zodpovědností prohlašuji, že pro předchozí vlády zcela vědomě agenti komunistického režimu pracovali. Nevím, jestli pro předchozí vlády, ale každopádně pro vedení tajných služeb ještě před rokem 1998 agenti komunistického režimu pracovali.
***