(11.20 hodin)
(pokračuje Němcová)

Chápu, že Poslanecká sněmovna je složena ze stran, které zde prezentují rozdílné politické názory, a jsem za to velmi vděčná a doufám, že tomu nikdy jinak nebude, ale mluvila jsem o něčem jiném. Velmi vás prosím, abyste - máte-li potřebu vystoupit proti mým slovům - mě citovali přesně a abyste si dávali námahu s tím, vymyslet argument proti mé přesné citaci.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní poslankyně. Táži se, kdo se dále hlásí do rozpravy. Pan poslanec Vilém Holáň.

 

Poslanec Vilém Holáň: Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi jen krátkou a dosti chladnou poznámku. Ono to referendum je vlastně jenom jednou z možných rozhodovacích procedur. A jako taková to musí být procedura jednak pravdivá a spolehlivá, jednak efektivní. Domnívám se, že problém sporu o referendu spočívá v interpretaci neúčasti na referendu. Jestliže interpretujeme neúčast na referendu jako "ne" k dané otázce, tak nás to nutí k vysokému kvoru. Jestliže interpretujeme neúčast jako lhostejnost vůči dané otázce, která se dá vyložit třeba i jako souhlas v mezním případě, nezájem o to, rozhodovat, tak v takovém případě kvorum nepotřebujeme. Tady je také vidět rozdílnost vládního návrhu a senátního návrhu.

Musí se asi myslet na jednu věc - co se učiní, když selže tento mechanismus, tedy když je vysoké kvorum, nedostaví se dost lidí a otázka se nerozhodne. V takovém případě u těch vnitropolitických otázek patrně rozhodneme standardním mechanismem v Parlamentu. Bojím se teď, když to máme takto nastaveno v zákoně u té Evropy, u evropské integrace, a nerozhodne-li se tímto mechanismem, tak podle mého názoru by se mělo v tomto okamžiku také rozhodnout standardní procedurou.

Jenom drobná poznámka. My jsme v Parlamentu také v situaci, že nás tu může být jenom 67, abychom 34 hlasy přijali nějaký zákon, a je to opět otázka interpretace, jestli ta nepřítomnosti znamená "já nechci onen zákon", nebo jestli ona nepřítomnost znamená "nezajímám se, přijměte ten zákon, jak uznáte za vhodné".

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části sálu.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Zdeněk Jičínský.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, skutečně jenom stručně. Myslím, že jsme nevyužili příležitosti, abychom o těchto věcech hovořili přece jenom s jistou dávkou porozumění pro to, že bychom se měli zamyslet nad tím, proč se stále konstatuje, že v naší společnosti trvá určitá frustrace, ať už z toho, že polistopadový vývoj nesplnil naděje, nebo že politické strany fungují špatně. Osobně si myslím, že to je v zájmu všech parlamentních stran. Připomínám kolegům z ODS slova jejich stranického soudruha primátora Kasla, který mluví o zapouzdřenosti ODS. Tento jeho názor může být samozřejmě ojedinělým názorem, ale osobně si myslím, že všem parlamentním stranám toto nebezpečí v určité podobě hrozí. Protože jestliže tyto strany mají pár desítek tisíc členů, tak to skutečně pro fungování politické demokracie nestačí, zejména když k tomu připojíme politické prostředí, ve kterém se pohybujeme po rozpadu starého režimu. Myslím si, že hlubší zamyšlení je v zájmu všech stran, jak tu jsme, a některé politické invektivy stranického rázu se mi v této věci jevily malicherné.

Jenom poznámku. Nevím, proč pan kolega Payne nám tady tak dlouze vykládal o problémech nebo o strukturách různých typů referend ve Švýcarsku, když přece všichni víme, že švýcarská demokracie je naprosto unikátní a že nemá smysl vůbec uvažovat, jestli něco ze švýcarské demokracie k nám je nebo není přenosné, protože není přenosné. Švýcarský systém je ojedinělý v celé Evropě, můžeme jej studovat, můžeme jej obdivovat nebo kritizovat, ale poučení z něj podle mého soudu neplyne.

Chceme-li se podívat na různé struktury lidového hlasování, které nám jsou bližší nebo by nám mohly být bližší, pokud bychom se je rozhodli aplikovat, podívejme se tedy na Rakousko. To je země, se kterou jsme měli dlouhou dobu společnou historii. Je to země, která se nám velmi blíží. Bývalý vicekancléř Buzek řekl zajímavou věc, že současné špatné vztahy souvisejí možná s tím, že si jsou Češi a Rakušani příliš podobni, že jsme téměř stejní, a proto se nemáme moc rádi.

Takže někdy by bylo výhodnější odložit trochu stranické preference a zamyslet se nad problémem věcněji a klidněji.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Dále se hlásí pan poslanec František Španbauer. S faktickou poznámkou ještě před ním pan poslanec Payne.

 

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající, děkuji za udělení faktické poznámky. Chtěl bych jenom zareagovat na to, že pan profesor Jičínský ve své prvním vystoupení nám doporučil, že se máme inspirovat Švýcarskem jako zemí, která referendu rozumí. Když jsme tak učinili a pokusili jsme se poukázat na to, že zejména vládní návrh, ale i ten senátní návrh, právě s ohledem na švýcarské zkušenosti povede do velmi neblahých situací, že obsahuje prvky, které ve Švýcarsku jsou zakázané, protože se totálně neosvědčily, tak se domnívám, že právě z toho bychom se mohli poučit a neopakovat ty chyby u věcí, které už byly vyzkoušeny.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. (K připravenému poslanci Španbauerovi:) Promiňte, pane poslanče. Ještě jednou s faktickou poznámkou pan poslanec Jičínský.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, dovolím si citovat stranickou kolegyni pana poslance Payna paní poslankyni Němcovou, která žádala pana poslance Výborného, aby ji poslouchal přesně. I já žádám pana poslance Payna, aby se podíval do stenografického záznamu, protože ve svém vystoupení jsem řekl, abychom v této souvislosti nechali stranou Švýcarsko, protože to není vzor, který bychom mohli použit pro naši zkušenost.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Španbauer.

 

Poslanec František Španbauer: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, spor, který tady už přes hodinu posloucháme, by bylo dobře trochu shrnout. My tu nejsme proto, abychom chránili občana před případnými nesprávnými rozhodnutími. Občan má právo a já si myslím, že i zapotřebí, aby cestou referenda udělal i pár nesprávných rozhodnutí. Aby důsledky těchto rozhodnutí prožíval a svými pokusy moudřel, aby uměl vážit svůj hlas a vhodně ho používal. Výstupní chorál této sněmovny by měl znít: občané, užijte si svých rozhodnutí.

Proto doporučuji, aby případný zákon, který je předložen, byl postoupen do druhého čtení, aby se jen nepatrně technicky opracoval a aby občané této země měli svou šanci. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Táži se, kdo se dále hlásí do rozpravy. Pokud tomu tak není, rozpravu končím.

Táži se navrhovatelů, zda mají zájem vystoupit se závěrečným slovem. Je tomu tak. Pan senátor Stodůlka.

 

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, Senát tyto nelehké úkoly již několikrát řešil a projednával. Protože jsme nepřišli k závěru, jaký zákon o obecném referendu vytvořit - protože ta otázka je skutečně velmi složitá a já na to margo můžu odpovědět, že hledat patřičnou podobu zákona o obecném referendu je velká práce, která se nedá odbýt, která by se měla prodiskutovat, protože my si musíme napřed ujasnit mnoho základních otázek, které by se měly referendem řešit, jak by se měly řešit, jak by měly být řešeny ve vztahu k Parlamentu, případně korekce Parlamentu o rozhodnutích učiněných lidem - tak jsme se nakonec rozhodli z hlediska tlaku času, že umožníme občanům rozhodnout o našem vstupu do Evropské unie, protože to považujeme za zásadní otázku.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP