(9.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Užívám této obecnější argumentace k tomu, abychom se zamysleli nad stavem našeho politického života, nad tím, že politické stranictví, které je základem naší parlamentní demokracie, má skutečně řadu vážných chyb a že bychom měli přemýšlet o tom, co učinit, aby se občané intenzivněji nebo bezprostředněji mohli - a tady kladu důraz na slovo mohli, protože důležité je, zda mají tuto možnost, nebo ne - mohli účastnit rozhodování o státních věcech.
Jak už jsem řekl na začátku, doporučuji, aby tyto návrhy byly postoupeny do druhého čtení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní uděluji slovo panu poslanci Marku Bendovi, připraví se kolega Jiří Payne.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, myslím, že všichni čekají, s čím já vystoupím, ale musím přece jen zareagovat trochu na to, co zde řekl pan poslanec Jičínský.
Myslím, že argumenty, které uvádí, jsou argumenty pocitové, nikoli věcné a že bychom se měli nad nimi měli velmi důkladně zamyslet. Země s velmi podobným vývojem jako Česká republika, do roku 1992 jsoucí ve stejném státě, kterou je Slovensko, dnes Slovenská republika, zavedla institut referenda v roce 1992. Od té doby se konalo, jestli se nepletu, sedm referend ve Slovenské republice. Máte někdo pocit, že ta míra frustrace z politiky a politiků je nějakým výraznějším způsobem nižší než v České republice? Jsem přesvědčen o přesném opaku, jak tam situaci znám. Myslím, že tyto argumenty jsou velmi falešné a dají na své pocity, jak by to být mělo, nikoli na to, co je realitou skutečného života.
Navíc si myslím, a citoval to tady i pan místopředseda vlády Rychetský ve svém úvodním slově, kdy mluvil o tom francouzském referendu s účastí 30 % voličů, že problém toho, že zavedeme takto vládou koncipované referendum účasti 30, 15, 7 procent voličů a jejich rozhodování se začíná stávat přece jen naprosto zásadním, kdy ta mlčící většina, která bývá často používána, o jejíchž zájmech přece se také jedná, tak ji náhle nikdo nehájí a její prostá neúčast znamená, že v mnoha případech i poměrně malé skupiny křiklounů jsou schopny výsledky takového lidového hlasování zvrátit. Myslím, že požadavek, aby byly kvalifikované většiny k účasti na referendu, je naprosto zásadní, chceme-li, aby to opravdu byl hlas voličů a hlas lidu této země. To je první poznámka, kterou mám.
Druhá poznámka. Nevím, proč vláda předkládá nový návrh, když s tím starým neprošla, když navíc ví, že horní komora tohoto Parlamentu, která je ve věcech ústavních zákonů naprosto rovnoprávnou komorou s Poslaneckou sněmovnou, má svoji koncepci, kterou jasně vyjádřila hlasováním o minulém návrhu ústavního zákona, který prošel touto sněmovnou, a kterou dnes vyjádřila i svým vlastním návrhem zákona, kde chce pouze referendum o vstupu do Evropské unie a toto jednorázové referendum. Dobře víte, že já to dlouhodobě chci také, a dobře víte, že v této sněmovně pro to většina není. Ale pokud všichni v této sněmovně deklarovali, že chtějí referendum k Evropské unii, pak se ptám, jestli za situace, kdy horní komora žádný jiný zákon neschválí, předkládání nějakých nových návrhů není pouze obstrukce, není pouze pokusem o to, abychom nepřijali pokud možno žádný zákon o referendu a abychom referendum o vstupu České republiky do Evropské unie prostě nemohli konat, protože žádné přijato nebude.
Myslím, že tuto věc bychom si každý měli zodpovědět. Byl jsem rád, že pan místopředseda vlády tady na začátku deklaroval, že je přesvědčen o tom, že nějaký návrh tou sněmovnou projít musí, ale protože to není jen touto sněmovnou, protože to je oběma komorami a známe dobře stanovisko horní komory a víme, že se nám ho nepodaří předělat, myslím, že v tuto chvíli je nesmyslné jednat o vládním návrhu, že se musíme pokusit projednat onen senátní návrh a pokusit se tam pro něj najít většinu, případně s nějakými úpravami tak, aby pro tuto sněmovnu byl průchodný a aby bylo možné tím pádem sehnat souhlas i druhé komory. Pokud tak neučiníme, a kdo bude pod argumenty obecného referenda bránit referendu do EU, pak já začínám klást vážnou otázku, zda to není proto, že žádné referendum o vstupu České republiky do EU konat nechce.
V tuto chvíli navrhuji vládní návrh zákona zamítnout, pustit prováděcí zákon, který samozřejmě musíme potom nějaký přijmout, a zabývat se projednáváním dále jen návrhu senátního, abychom referendum o vstupu České republiky do Evropské unie vůbec mohli konat. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se přihlásil pan kolega Jičínský, poté pan poslanec Payne.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane místopředsedo, bude to opravdu jen krátká poznámka. Pan poslanec Benda hovořil o tom, že moje argumentace se pohybovala v pocitové oblasti. To je myslím zkreslení. Jestliže hovořím o tom, jaká je nízká účast voličů ve volbách, není to pocitová otázka, to je důsledek pocitu, ale je to objektivní skutečnost, která nás musí vést k zamyšlení, proč tomu tak je.
Pokud jde o účast voličů a o to, proč preferují tu nebo onu stranu, to je samozřejmě kombinace velmi mnoha motivů a ne vždycky racionální motivy převažují. Čili emocionální stránka v politice je velmi důležitým faktorem, který nemůžeme podceňovat.
Pokud jde o ony kvóty nebo stanovení zákonných měr účasti, to je samozřejmě věc k úvaze, ale je to otázka, která může mít velmi ambivalentní důsledky. Jestliže bychom stanovili pro volby do zastupitelských sborů nějakou povinnou účast, pak by se někdy volby nemusely vůbec podařit, někdy by vůbec tyto orgány nemusely být zvoleny. I tady je třeba tyto otázky brát velmi střízlivě.
Pokud jde o zkušenost se slovenskými referendy, hovořil jsem o tom minule jen velmi stručně. Za jistých okolností i referendum, které dopadne negativně, může být pozitivní. Jedno z posledních referend, kde představitelé té koalice, která je dnes u vlády, varovali občany, aby k referendům nešli a nepodporovali Mečiarovu politiku, tak v tomto směru to bylo pozitivní a občané měli možnost vyjádřit svou neúčastí svůj politický postoj a také ho vyjádřili. Takže i s těmito argumenty se musí zacházet střízlivěji a komplexněji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Prosím příště opatrně s faktickou poznámkou. Mám pocit, že vaše vystoupení bylo už mírně za hranou faktické poznámky a mělo spíše charakter řádné přihlášky v rozpravě. Slovo má pan kolega Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená sněmovno, dámy a pánové, za prvé bych se chtěl zamyslet v několika poznámkách nad tím, že oba návrhy zákona o referendu, a záměrně nechávám stranou ten prováděcí zákon, protože pravdu měl pan kolega Kořistka, když říkal, že se napřed musíme shodnout na ústavních principech, a pak můžeme debatovat o tom, jak je chceme provádět.
Oba návrhy po mém soudu vykazují docela závažné závady. Oba návrhy se jeví být jakýmsi slepencem, kde na jedné straně je vidět zřetelná vůli vyrovnat se s problematikou blížícího se rozhodnutí o tom, zda chceme či nechceme vstoupit do EU, a zároveň je to poslepováno s touhou zavést do našeho ústavního pořádku přímou demokracii. A tak se vedle sebe objevují motivy, objevuje se zde regulace věcí, které spolu nijak nesouvisejí, které mají jen jedno společné: že při nich hlasují lidé. Takže je tady poslepováno dohromady referendum, plebiscit, lidová iniciativa, lidové veto, dotázání obyvatelstva a všechno možné.
***