(14.40 hodin)
(pokračuje Gross)
To patří také na vrub vkladů.
Co se týče záporů, u těch bych se zmínil asi v těchto bodech. Za prvé - je to otázka trestných činů páchaných mládeží, protože tady dochází ke stagnaci, což při celkovém poklesu kriminality znamená reálný nárůst trestné činnosti mladistvých, a co je snad ještě horší, vzrůstá brutalita spáchaných trestných činů mladistvými. Dalším negativním jevem je to, že se nám zvýšil počet vražd, které byly v roce 2000 spáchány.
Teď mi dovolte drobnou aktualizaci za letošní rok. Vývoj kriminality ve třetím čtvrtletí roku 2001 ve srovnání se stejným obdobím roku 2000 zaznamenal další pokles trestných činů. Je to o necelých 9 % za první tři kvartály letošního roku ve srovnání s prvními třemi kvartály loňského roku. Pokračuje i trend ve snižování majetkové kriminality, což je zhruba o 10 %. Z dlouhodobého hlediska, tedy od roku 1993, je to jeden z nejnižších počtů evidovaných trestných činů, což považujeme za poměrně velký úspěch. A také další úspěch vidíme v tom, že se výrazně zvýšila míra objasněnosti o více než 17 % oproti stejnému období z roku 1993, což je hladina trestných činů, na kterou jsme se za první tři kvartály tohoto roku dostali.
Co se týče dalších podrobných údajů, ty případně řeknu v rozpravě, pokud se někdo bude ptát na průběh roku 2001, resp. na první tři kvartály roku 2001. Takže děkuji za pozornost a těším se na rozpravu.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji pěkně. Prosím pana poslance Klase, aby jako zpravodaj výboru pro obranu a bezpečnost uvedl stanovisko výboru.
Poslanec Jan Klas: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, zpráva o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky za rok 2000 ve srovnání s rokem 1999 je materiálem, který vláda předkládá, jak řekl pan ministr vnitra, Poslanecké sněmovně v pravidelných ročních intervalech. Zprávu předkládá předseda vlády ve spolupráci s ministrem vnitra.
Zpráva by měla být především podkladovým materiálem pro potřeby korekcí činnosti v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti všech odpovědných resortů na základě zveřejněného souboru informací.
Lze konstatovat, že určitým přínosem je, že při koncipování zprávy byla zohledněna též doporučení a návrhy vzešlé z diskuse při projednávání loňské zprávy v této sněmovně za rok 1999, jako jsou např. sociologické výzkumy, soudní statistiky, vývoj kriminality v okolních státech apod.
Touto zprávou se zabýval výbor pro obranu a bezpečnost dne 26. září 2001 na své 54. schůzi a přijal usnesení č. 170. Dovolte mi ho odcitovat.
Usnesení výboru pro obranu a bezpečnost ze dne 26. září 2001 ke zprávě o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky za rok 2000 ve srovnání s rokem 1999, sněmovní tisk 1008: Po odůvodnění náměstka ministra vnitra dr. Petra Ibla, zpravodajské zprávě Jana Klase a po rozpravě výbor pro obranu a bezpečnost
1. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky vzít na vědomí Zprávu o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky za rok 2000 ve srovnání s rokem 1999, sněmovní tisk 1008;
2. pověřuje zpravodaje, aby s tímto usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky.
Vážení kolegové, vážené kolegyně, dovolím si požádat, aby v případné diskusi diskutující předkládali návrhy usnesení ve formě písemné a předávali je zpravodaji. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Otevírám všeobecnou rozpravu. Jako první pan poslanec Houzák, připraví se poslanec Výborný.
Poslanec Josef Houzák: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, obecně lze přijmout předloženou zprávu jako zprávu především určenou svým rozsahem - a pan ministr to zde potvrdil - pro vnitřní potřebu policie, protože zpráva svým rozsahem ztrácí v řadě případů svou vypovídací hodnotu pro orgán, jakým je Poslanecká sněmovna. Svým rozsahem způsobuje určitou nepřehlédnutelnost a bylo by zajímavé se seznámit např. s rozsahem a obsahem podobných zpráv v některých státech Evropské unie, jako je například, jak je podávána zpráva francouzské policie, která obsahuje celkem 19 až 20 stránek a za základ si bere v řadě případů desetiletou srovnatelnou řadu údajů.
Již delší dobu se v takovýchto projednávaných zprávách objevují termíny, které vyvolávají zmatek, chaos a nejasnosti, kdy se jedná o specifikaci např. země, odkud se rekrutují případní běženci či pachatelé trestných činů. Mám zde na mysli pojmenování jako např. bývalého Sovětského svazu, vzápětí Svazu nezávislých států, následuje Sdružení nezávislých států, nebo států bývalé Jugoslávie, např. termíny arabské zločinecké organizace. Takovéto nesprávné pojmenování a informace typu, které jsou třeba na straně 78, cituji "zločinecké organizace z bývalého Svazu nezávislých států financují na území České republiky výcvikové tábory Muslimů, muslimských bojovníků z Čečenska". Musí to zákonitě vyvolávat pochybnost o tom, o kom vlastně mluvíme, a když ano, co proti tomu děláme. Mělo by to zajímat především zpravodajské služby.
Zvláštní pozornost předložené hodnotící zprávy je třeba věnovat kriminalitě strážců zákona, mezi které je možno zařadit vedle policistů příslušníky Vojenské policie, celníky, příslušníky Vězeňské služby apod. Samotná zpráva opakovaně ukazuje na nežádoucí jev, tzn. kriminalitu orgánů, které mají ve vínku dáno dohlížet na dodržování právě zákonů. Ve zhodnocení stavu za rok 2000 je uvedeno, že nedochází k dalšímu nežádoucímu nárůstu, ale zvyšuje se vyhledávací činnost a objasněnost. Pro odborníky mohou být tyto údaje velice zajímavé, možná i povzbudivé, ale pro širokou veřejnost je naprosto nepochopitelná vůbec trestná činnost těchto příslušníků výkonných orgánů činných v trestním řízení. Naprosto nepochopitelná pro veřejnost je i skladba trestných činů, jako je například zneužití pravomoci veřejného činitele, pojistné podvody, ublížení na zdraví, zpronevěra, krádež, výtržnictví, úplatkářství, podvod a v neposlední řadě nedovolená výroba a držení drog.
Skladba trestných činů je nepřijatelná ani pro potřebný růst a autoritu orgánů činných v trestním řízení a z dosavadních výstupů není zcela jasná analýza příčin, která sklouzává na konstatování, že výrazný podíl na trestné činnosti mají především mladí příslušníci ve věku kolem třiceti let. Je sice dobré, že kriminalita v této oblasti se netají, a veřejnost - i když je někdy tendenčně mediálně informována - postrádá někdy kvalifikovaný rozbor příčin a následná opatření k jejich odstranění.
Některé příčiny spatřuji v nekvalitním přijímacím řízení, to znamená podrobnější se seznámení s charakterem žadatelů, obecně řečeno v personální práci. Je sice chvályhodné, že ministr vnitra přijal opatření směřující ke zjišťování, zda uchazeč o službu u policie není závislý na drogách, ale to jsou věci, které by měly být naprostou samozřejmostí, i když případy trestné činnosti v kategorii drog se objevují i nadále i v letošním roce.
Příčiny lze spatřovat rovněž v sociálním zajištění ve srovnatelném odvětví pracovní činnosti. V neposlední řadě trestná činnost navazuje i na vývoj kriminality v celé společnosti. Že se nedaří věci napravovat, ukazuje i vývoj ve srovnání s prvním pololetím loňského roku a prvním pololetím letošního roku. Řada odborníků hledá odpověď na otázku, proč přes tyto negativní jevy tato důvěra není ovlivněna při veřejných průzkumech na otázku vyslovení důvěry policii. Na to může být řada vlivů, jak pozitivní přístup při zveřejňování jednotlivých případů, ale i bezradnost či někdy rezignace nad vývojem stavu kriminality a ochrany práv, majetku a zdraví našich občanů.
Další ne nepodstatnou oblastí je problematika trestné činnosti mládeže a dětí, která podle zprávy stagnuje, ve statistických údajích přesto je však dost vysoký podíl mladých lidí na tomto nežádoucím trendu. Co zvláště je alarmující, je stále i růst brutality, jak již zde byla zmíněna, a kvalifikovanost v páchání prakticky všech druhů trestné činnosti. Soustředěná kriminalita především do majetkové oblasti má své vyvrcholení v činech nejhorších, jako jsou vraždy.
Přestože jsou vyjmenované hlavní příčiny - jako špatně fungující rodina, party, záškoláctví, působení i v oblasti kultury, ale i mediální působení na naši mládež - je třeba dále tyto příčiny hledat a přijímat příslušná opatření.
Naprosto kolizní situace nastává v růstu počtu mládeže a dětí přicházejících do kontaktu s drogou. Tento kontakt, který má své pokračování v majetkové trestné činnosti s cílem získat finanční prostředky až po zvýšenou brutalitu, je bez zábran. Neustále se opakuje kritika a zjištění o aktivitách distributorů drog před školními zařízeními, sportovními zařízeními a kulturními zařízeními. Přes to všechno se nedaří tento vývoj zastavit ani snížit.
Pro veřejnost je varující ale i trestná činnost páchaná na mládeži. Neustále se setkáváme s týráním dětí v rodinách, někdy končícím i smrtí, prodejem dětí za účelem prostituce apod.
***